Když si Břetislav Pojar, Aurel Klimt, Vlasta Pospíšilová a Jan Balej rozebírali pohádky pro Fimfárum 2, dostal Pojar právo první volby. Vybral si Palečka a vytvořil asi nejpůsobivější část nového Fimfára. Točí filmy už padesát let a znovu dokazuje, že svůj obor pořád ovládá dokonale.
O svém přístupu k Palečkovi říká: "Werichova verze pohádky o této známé postavičce malinkatého chlapíka je vlastně krátký pikareskní román okořeněný jeho osobitým humorem a filozofií. Z textu jsem chtěl zachovat co nejvíc - tím spíš, že Werich pohádku sám namluvil."
Jaké je podřídit vyprávění komentáři Jana Wericha?
Nikdy jsem komentářové filmy nedělal. Točil jsem víceméně filmy, kde postavy vedly dialog, a komentář jsem vypouštěl. Někdy je ten komentář trochu zdržující a zbytečný, někdy může vše urychlit. Werich ve Fimfáru sice má dialogové pasáže, ale víceméně je to vyprávěná epická pohádka. Nedá se moc krátit, když to člověk nechce šidit. Werich je vlastně taková hlavní hvězda pohádky - takže to jsem chtěl zachovat.
Jaký je váš vztah k Janu Werichovi?
Dobře jsem ho znal. Vídal jsem se s ním tak jednou týdně, znal jsem se i s jeho paní a dcerou. Takže pro mě to bylo trochu takové setkání po letech. Byla to příjemná vzpomínka na dobu, kdy ještě býval naživu.
Jak probíhala spolupráce s výtvarníkem Pavlem Koutským?
Vynikajícím způsobem, překvapil mě. Předtím dělal loutky jenom jednou na takové krátké věci, vlastně ani nebyly charakterové. Tady se toho chopil a jak loutky, tak dekorace udělal opravdu výborně.
Může Fimfárum 2 prorazit i v zahraničí?
Myslím, že po tematické stránce to není problém. Problém spíš bude, že se asi nepodaří najít stejně slavnou "propagační" osobu, jako byl právě Werich.
Co říkáte loni uvedeným zahraničním celovečerním animovaným snímkům jako Mrtvá nevěsta Tima Burtona nebo Parkův Walace a Gromit: Prokletí králíkodlaka?
Mrtvou nevěstu jsem ještě neviděl, ale znám filmy Nicka Parka. Trochu se zhoršil, mám pocit, že nejlepší filmy vytvořil, dokud je dělal ručně. Pak se pustil do velkých projektů, kde už je velký tým a digitální technika a je to vidět.
S Fimfárem 2 se vaše tvorba vrací po delší odmlce na plátna kin.
Tady ano, ale jinak jsem dělal dvě věci pro Japonsko. Můj přítel Kawamoto tam udělal projekt s básněmi haiku, kdy každý animátor ztvárnil jednu řádku. Těch animátorů bylo 35 a celkově měl film asi hodinu. Potom jsem tam dělal Slzy stékají po polích - velice zvláštní animovaný film o městském klukovi, který přijde do hor. A setkává se tam nejen s přírodou, ale také se smrtí, se zabíjením.
Jste profesorem na katedře animace FAMU. Jaká je nová generace animátorů?
Tady opodál máte jednoho z nich (ukazuje na Aurela Klimta). Je tam pár velice nadaných lidí, kromě Aurela mezi ně patří třeba Maria Procházková (Žralok v hlavě) nebo Michal Žabka (Babalon) a další. Ale někteří z nich dnes nedělají filmy, živí se různě.
Jak vidíte v téhle souvislosti budoucnost českého animovaného filmu?
Nejsem Sibyla. Doufám, že se to zlepší, jakmile bude schválený nový zákon o kinematografii. Pak by mělo být víc peněz na filmovou práci. V tak malé zemi, jako je naše, to bez podpory státu prostě nejde. V animaci je to ještě o to horší, že návratnost peněz je strašně dlouhá.
A distribuce českých animovaných filmů? V kinech jich moc k vidění není.
Doufám ještě v jednu věc: že nejen kina, ale celá distribuce dojdou k určité proměně. Při tom, jak rychle se vyvíjejí digitální technologie, nedá se říct, jak za tři pět let bude vypadat distribuce těchto děl. Možná bude vypadat úplně jinak - a tím pádem by i animace mohla mít víc šancí. Jakmile si diváci budou mít možnost vybírat, najde se dost fandů pro tenhle druh tvorby.
Břetislav Pojar (1923) začínal jako animátor u Jiřího Trnky. Natočil řadu slavných, mezinárodně úspěšných animovaných filmů (O skleničku víc, Paraplíčko, Jabloňová panna). Širší veřejnosti je známý jako tvůrce slavného animovaného seriálu Pojďte, pane, budeme si hrát. V současné době je profesorem na katedře animace pražské FAMU.
