Adaptaci sedmé knihy J. K. Rowlingové filmaři rozdělili dvou dílů. K čemu přesně to může vést, zatím lze jen odhadovat. Ale o komerční aspekty nikdo mít strach nemusí, fanoušci určitě opět zmobilizují své síly. Šest dosavadních filmů natočených od roku 2001 přineslo jen z kin 5,4 miliardy dolarů, což z Pottera už teď učinilo nejvýdělečnější sérii všech dob.
Do finále Pottera dovedl Režisér David Yates, který je podepsaný i pod pětkou a šestkou. Úvodní půlku sedmičky (Harry Potter a Relikvie smrti - část 1) popisuje jako první film série, ve kterém se skoro vůbec neobjevuje bradavická škola kouzel. Tedy jedna z hlavních diváckých atrakcí potterovského světa, na kterou se plně naopak spoléhaly první knihy i první adaptace (první část filmového přehledu najdete zde).
První fáze puberty
Druhý díl, Tajemnou komnatu, ještě režíroval stejně jako jedničku Chris Columbus - a nesl se opět v duchu ilustrativní doslovnosti. Překvapivou režijní volbou pro třetího Harryho Pottera a vězně z Azkabanu byl mexický režisér Alfonso Cuarón, v té době známý hlavně Mexickou jízdou, sexuálně explicitním dramatem o emocionálním dospívání mladistvých.
Čtěte také:
Potter je oblíbený, protože rostl se svými čtenáři
Video a foto: Podívejte se, jak vznikal sedmý Potter
Tato skutečnost je překvapivě důležitá i pro Vězně z Azkabanu. Ačkoli totiž Cuarón zachoval základní dějovou strukturu, pozornost přesunul k hlavním hrdinům. Víceméně bezstarostný svět dětství, který byl nervy drásajícími dobrodružstvími spíš ozvláštňován, se tu začíná komplikovat a hrdinové vstupují do první fáze puberty.
Harry je navíc poprvé konfrontován s minulostí jinak než prostřednictvím vyprávěných příběhů o tom, co děsivého se kdysi dělo a co zázračně přežil. Nejasný přízrak Voldemorta tentokrát nahradilo velmi konkrétní nebezpečí Siriuse Blacka. Ten měl mít lví podíl na smrti jeho rodičů, údajně zešílel a nyní zcela neúdajně uprchl z nejstřeženějšího kouzelnického vězení. A zřejmě pase po Harryho životě…
Navíc zemřel dosavadní představitel Brumbála Richard Harris a s ním i jeho pojetí ředitele Bradavické školy jako pohádkového strýčka. Michael Gambon nejmocnějšího kouzelníka uchopil vzhledem k dalším dílům mnohem adekvátněji - jako lehce psychotického nevypočitatelného génia. To se ukázalo jako šťastné zejména po vydání sedmého románu, kde je Brumbálova charakterová rozporuplnost ještě zdůrazněna.
Třetí film navíc zbavil potterovský vesmír všudypřítomné pohádkové ornamentálnosti školních uniforem, romantických interiérů a prosluněných exteriérů. Celý svět je strohý, členitý a civilní; i dříve komická vrba mlátička je tu bezmála nelítostná bestie. O to působivěji pak ale vyznívá okouzlující scéna letu nad Bradavicemi.
K čemu se žádný další film neodvážil
Vězeň z Azkabanu je z celé série jediný případ otevřené interpretace původního románu, která s upřímnou drzostí kašle na spousty knižních faktů, dokonce v závěru obětuje i logiku vyprávění. Není totiž jasné, kdo jsou majitelé oněch přezdívek, tedy ani jak Snapeovi došlo to, co mu došlo. K tomu se žádný další film neodvážil; nebo mu to aspoň nebylo dovoleno. Mnohem delší kniha než předchozí, mnohem kratší snímek než předchozí a stále velmi slušné tržby: celosvětově 796 milionů na 130 milionů rozpočtu.
A dostáváme se druhému adaptačnímu principu scenáristy Klovese, protože jestli byl ve Vězni z Azkabanu jeho scenáristický vliv výrazně umenšen, čtvrtý a šestý díl naopak zkaňhal. Pátý zatím nechme stranou, protože tady scénář (naštěstí) nepsal. Kloves objemnost obou románů řešil tím, že vybral vypjaté a vrcholné momenty, které pak naskládal za sebe.
Výsledkem je v obou případech spíš skrumáž nesmyslně vypjatých a přehnaně vážných výlevů, které mají představovat vždy vrcholný moment dlouho budované situace. Jenže ouha, tyto situace ve filmu chybí.
Přiznávám, že mou nechuť k oběma filmům řada fanoušků nesdílí, ale z hlediska logiky vyprávění mi oba pily krev. A to nezávisle na režisérech. U Ohnivého poháru to byl zkušený, ale žánrově zcela mimo Mike Newell. Prince dvojí krve režíroval nepříliš zkušený David Yates, který paradoxně natočil výborný pátý díl - kde se ale mohl spolehnout právě na adaptačně šikovně vymyšlený scénář.
Jistě, Klovesův podíl mohl být menší, než se jeví. Každopádně v obou případech především zdůraznil nedostatky původních knih. Ve čtyřce vyjde plně najevo absurdita padoušského plánu: Proč všechno to komplikování a pomáhání Potterovi při turnaji, když stačilo udělat přenašedlo třeba z vidličky?
V šestce naopak vyplyne ještě výrazněji, jak je kniha vlastně psaná coby „dar" pro fanoušky a jejich tzv. fan-fiction, ve kterých mnohem důležitější je opájení se uspořádáním světa než samy příběhy. Fan-fiction i šestá kniha se soustředí na milostné vztahy postav a detailní vhledy do Voldemortovy minulosti, které ho ale vlastně jako padoucha zbavují zneklidňující nepoznatelnosti.
Kvazi-totalitní Bradavice
Většina dramatických scén je v knize i ve filmu (tam přidají ještě jednu s útokem na Weasleyovic dům) hlavně proto, aby tam nějaké byly a posiloval se pocit nebezpečí. Důsledky ale nejsou adekvátní jejich rozsahu v textu - literárním ani filmovém. Skutečný dramatický dopad má až konec příběhu, kde zemře klíčová postava, Harry je zbaven všech mentorů a zbytek své hrdinské cesty musí absolvovat bez zkušených pomocníků.
Nicméně oba filmy byly nakonec vřele přijaty. Temná atmosféra, velkolepá výprava i Harryho velký příběh v kombinaci se zcela nehrdinskými milostnými trably poskytly divákům po celém světě okouzlující pohádkový zážitek, který jim žádná jiná „potterovská náhražka" dát nedokázala.
Zejména ve srovnání s Eragonem nebo Čarodějovým učněm je i u slabších potterovských filmů zřejmá jejich promyšlenost, údernost a žánrová opojnost. A závratné tržby 896 a 934 milionů, ke kterým se výše jmenované filmy ani zdaleka nepřiblížily, to jasně dokazují.
Na konec jsem si nechal pátého Harryho Pottera a Fénixův řád, jehož mám osobně po Vězni z Azkabanu nejraději - v knižní i filmové řadě. Do karet snímku hrála žánrová proměna literární série z detektivky do politického thrilleru. Ten nesměřuje k odhalení neznámého bídáka, ale soustředí se podmínky existence hrdinů v politickém uspořádání plném (právních) omezení.
Kvazi-totalitní systém v dosud nedotknutelných Bradavicích, Harryho puberta a Voldemort jako plíživé zlo tvoří základ nejkomplikovanějšího, ale podle mě i nejlépe vypravěčsky vymyšleného filmu. Film účelně svazuje zápletky knihy do větších a maximálně srozumitelných celků.
Některé vedlejší linie odsouvá stranou a důležité informace z nich zapojuje do linií jiných. Ale i přes komplikovanost vyprávění a fanoušky relativně kritizovanou předlohu měl z celé série druhé nejvyšší tržby: 938 milionů dolarů při docela nízkém budgetu 130 milionů (šestka stála o 100 milionů víc). Tím jsme se dostali na konec dosavadní potterovské filmové odysey, a dokonce se podařilo skončit při menších čachrech s pořadím i optimisticky.
