Od atrakcí přes totalitní Bradavice k daru pro fanoušky

Radomír D. Kokeš
11. 11. 2010 9:00
Šest filmů nejvýdělečnější série všech dob - část 2
Foto: Warner Bros. Pictures

Adaptaci sedmé knihy J. K. Rowlingové filmaři rozdělili dvou dílů. K čemu přesně to může vést, zatím lze jen odhadovat. Ale o komerční aspekty nikdo mít strach nemusí, fanoušci určitě opět zmobilizují své síly. Šest dosavadních filmů natočených od roku 2001 přineslo jen z kin 5,4 miliardy dolarů, což z Pottera už teď učinilo nejvýdělečnější sérii všech dob.

Foto: Warner Bros

Do finále Pottera dovedl Režisér David Yates, který je podepsaný i pod pětkou a šestkou. Úvodní půlku sedmičky (Harry Potter a Relikvie smrti - část 1) popisuje jako první film série, ve kterém se skoro vůbec neobjevuje bradavická škola kouzel. Tedy jedna z hlavních diváckých atrakcí potterovského světa, na kterou se plně naopak spoléhaly první knihy i první adaptace (první část filmového přehledu najdete zde). 

První fáze puberty

Druhý díl, Tajemnou komnatu, ještě režíroval stejně jako jedničku Chris Columbus - a nesl se opět v duchu ilustrativní doslovnosti. Překvapivou režijní volbou pro třetího Harryho Pottera a vězně z Azkabanu byl mexický režisér Alfonso Cuarón, v té době známý hlavně Mexickou jízdou, sexuálně explicitním dramatem o emocionálním dospívání mladistvých.

Čtěte také:
Potter je oblíbený, protože rostl se svými čtenáři
Video a foto: Podívejte se, jak vznikal sedmý Potter

Tato skutečnost je překvapivě důležitá i pro Vězně z Azkabanu. Ačkoli totiž Cuarón zachoval základní dějovou strukturu, pozornost přesunul k hlavním hrdinům. Víceméně bezstarostný svět dětství, který byl nervy drásajícími dobrodružstvími spíš ozvláštňován, se tu začíná komplikovat a hrdinové vstupují do první fáze puberty.

Foto: Warner Bros

Harry je navíc poprvé konfrontován s minulostí jinak než prostřednictvím vyprávěných příběhů o tom, co děsivého se kdysi dělo a co zázračně přežil. Nejasný přízrak Voldemorta tentokrát nahradilo velmi konkrétní nebezpečí Siriuse Blacka. Ten měl mít lví podíl na smrti jeho rodičů, údajně zešílel a nyní zcela neúdajně uprchl z nejstřeženějšího kouzelnického vězení. A zřejmě pase po Harryho životě…

Navíc zemřel dosavadní představitel Brumbála Richard Harris a s ním i jeho pojetí ředitele Bradavické školy jako pohádkového strýčka. Michael Gambon nejmocnějšího kouzelníka uchopil vzhledem k dalším dílům mnohem adekvátněji - jako lehce psychotického nevypočitatelného génia. To se ukázalo jako šťastné zejména po vydání sedmého románu, kde je Brumbálova charakterová rozporuplnost ještě zdůrazněna.

Foto: Warner Bros

Třetí film navíc zbavil potterovský vesmír všudypřítomné pohádkové ornamentálnosti školních uniforem, romantických interiérů a prosluněných exteriérů. Celý svět je strohý, členitý a civilní; i dříve komická vrba mlátička je tu bezmála nelítostná bestie. O to působivěji pak ale vyznívá okouzlující scéna letu nad Bradavicemi.

K čemu se žádný další film neodvážil

Vězeň z Azkabanu je z celé série jediný případ otevřené interpretace původního románu, která s upřímnou drzostí kašle na spousty knižních faktů, dokonce v závěru obětuje i logiku vyprávění. Není totiž jasné, kdo jsou majitelé oněch přezdívek,  tedy ani jak Snapeovi došlo to, co mu došlo. K tomu se žádný další film neodvážil; nebo mu to aspoň nebylo dovoleno. Mnohem delší kniha než předchozí, mnohem kratší snímek než předchozí a stále velmi slušné tržby: celosvětově 796 milionů na 130 milionů rozpočtu.

A dostáváme se druhému adaptačnímu principu scenáristy Klovese, protože jestli byl ve Vězni z Azkabanu jeho scenáristický vliv výrazně umenšen, čtvrtý a šestý díl naopak zkaňhal. Pátý zatím nechme stranou, protože tady scénář (naštěstí) nepsal. Kloves objemnost obou románů řešil tím, že vybral vypjaté a vrcholné momenty, které pak naskládal za sebe.

Výsledkem je v obou případech spíš skrumáž nesmyslně vypjatých a přehnaně vážných výlevů, které mají představovat vždy vrcholný moment dlouho budované situace. Jenže ouha, tyto situace ve filmu chybí.

Přiznávám, že mou nechuť k oběma filmům řada fanoušků nesdílí, ale z hlediska logiky vyprávění mi oba pily krev. A to nezávisle na režisérech. U Ohnivého poháru to byl zkušený, ale žánrově zcela mimo Mike Newell. Prince dvojí krve režíroval nepříliš zkušený David Yates, který paradoxně natočil výborný pátý díl -  kde se ale mohl spolehnout právě na adaptačně šikovně vymyšlený scénář.

Jistě, Klovesův podíl mohl být menší, než se jeví. Každopádně v obou případech především zdůraznil nedostatky původních knih. Ve čtyřce vyjde plně najevo absurdita padoušského plánu:  Proč všechno to komplikování a pomáhání Potterovi při turnaji, když stačilo udělat přenašedlo třeba z  vidličky?

Foto: Warner Bros

V šestce naopak vyplyne ještě výrazněji, jak je kniha vlastně psaná coby „dar" pro fanoušky a jejich tzv. fan-fiction, ve kterých mnohem důležitější je opájení se uspořádáním světa než samy příběhy. Fan-fiction i šestá kniha se soustředí na milostné vztahy postav a detailní vhledy do Voldemortovy minulosti, které ho ale vlastně jako padoucha zbavují zneklidňující nepoznatelnosti.

Kvazi-totalitní Bradavice

Většina dramatických scén je v knize i ve filmu (tam přidají ještě jednu s útokem na Weasleyovic dům) hlavně proto, aby tam nějaké byly a posiloval se pocit nebezpečí. Důsledky ale nejsou adekvátní jejich rozsahu v textu - literárním ani filmovém. Skutečný dramatický dopad má až konec příběhu, kde zemře klíčová postava, Harry je zbaven všech mentorů a zbytek své hrdinské cesty musí absolvovat bez zkušených pomocníků.

Nicméně oba filmy byly nakonec vřele přijaty. Temná atmosféra, velkolepá výprava i Harryho velký příběh v kombinaci se zcela nehrdinskými milostnými trably poskytly divákům po celém světě okouzlující pohádkový zážitek, který jim žádná jiná „potterovská náhražka" dát nedokázala.

Zejména ve srovnání s  Eragonem nebo Čarodějovým učněm je i u slabších potterovských filmů zřejmá jejich promyšlenost, údernost a žánrová opojnost. A závratné tržby 896 a 934 milionů, ke kterým se výše jmenované filmy ani zdaleka nepřiblížily, to jasně dokazují.

Foto: Warner Bros

Na konec jsem si nechal pátého Harryho Pottera a Fénixův řád, jehož mám osobně po Vězni z Azkabanu nejraději - v knižní i filmové řadě. Do karet snímku hrála žánrová proměna literární série z detektivky do politického thrilleru. Ten nesměřuje k odhalení neznámého bídáka, ale soustředí se podmínky existence hrdinů v  politickém uspořádání plném (právních) omezení.

Kvazi-totalitní systém v dosud nedotknutelných Bradavicích, Harryho puberta a Voldemort jako plíživé zlo tvoří základ nejkomplikovanějšího, ale podle mě i nejlépe vypravěčsky vymyšleného filmu. Film účelně svazuje zápletky knihy do větších a maximálně srozumitelných celků.

Některé vedlejší linie odsouvá stranou a důležité informace z nich zapojuje do linií jiných. Ale i přes komplikovanost vyprávění a fanoušky relativně kritizovanou předlohu měl z celé série druhé nejvyšší tržby:  938 milionů dolarů při docela nízkém budgetu 130 milionů (šestka stála o 100 milionů víc). Tím jsme se dostali na konec dosavadní potterovské filmové odysey, a dokonce se podařilo skončit při menších čachrech s pořadím i optimisticky.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy