Recenze - Mezi fanoušky Hvězdných válek a Star Treku nezuří otevřená válka, ale spíš probíhá tichá exkomunikace. Pokud máte rádi Hvězdné války, existuje ještě naděje, že budete v životě použitelní a najdete si partnera, který nepochází z komunity scifistů.
Ovšem být ještě před pár lety "trekkiem" vás zařazovalo mezi beznadějné případy - našprtané chytrolíny, jimž ujel vlak a sní si sny o budoucnosti, která příliš málo připomíná současnost. (Což je smrt pro každé dílo, jež by chtělo udávat trend.)
Idoly trekkieho jsou dospělí lidé navlečení ve dvoubarevných pyžamech, kteří si potrpí na věty se spoustou slov typu "Deaktivujte deaktivátory!" a největší sexuální odvaz jim zajišťuje pohled na rýsující se ňadra mimozešťanek pod upnutou uniformou. Star Trek byl pro dnešní dobu příliš statický, skautsky slušňácký a až komunisticky idealistický líčením spolupráce mezi národy.
Věrozvěst mulikulturalismu
Nápad oživit Star Trek přitom (čirou náhodou) přišel ve správnou chvíli - napojil se na vlnu naděje, kterou rozpoutala volební kampaň Baracka Obamy.
Bez ohledu na to, že prvotní plány na renesanci Star Treku tu byly i předtím a premiéra přichází v době, kdy se k obamovským heslům o změně stavíme skeptičtěji, je zřejmé, že za jiné konstelace by startrekovská mise tolik neuspěla. Star Trek byl dávno věrozvěstem multikulturalismu, ale teprve teď myšlení současníků doběhlo jeho vizi.
Producent, režisér a scenárista J. J. Abrams byl nejpovolanější osobou, aby ze Star Treku, který byl vždy progresivní svými myšlenkami a technickými nápady, ale poněkud zastaralý svým stylem, udělal dílo přitažlivé nejen pro šprty.
Star Trek je jistě fascinující tím, že jako jedna z mála sci-fi je opravdu vědecký (respektive jeho extrapolace vědeckých poznatků mají něco do sebe) a že architektura a funkčnost lodi Enterprise můžou být seriózně studovány; ale právě to ho vzdaluje většinovému publiku.
Na Abramsovi bylo, aby objevil něco, co kdysi dávno přitáhlo k seriálům a filmům i méně poučené diváky a divačky, a rozvinul otevřeně to nejsilnější pouto, jež neviditelnými nitkami vázalo věrné publikum k postavám. Základní přitažlivou silou nebyla řešení, jak uniknout z dosahu černé díry nebo se ubránit invazi, ale principiální střet mezi rozumem a instinktem, stejně jako ustavičně řešený konflikt mezi individualitou a kolektivem.
Mladí a krásní, ale žádní dutí manekýni
Lidský kapitán Kirk zosobňuje principy instinktu, intuice a citu, zatímco jeho pobočník, vulkánec Spock je chodící příručka logiky a kalkulačka pravděpodobnostních hodnot. V novější verzi je vztah mezi nimi vyostřen tím, že Kirk je spratkovitý rebel, který nejvíc myslí na to, jak by ukázal, že fungují nepravděpobné strategie, a Spock je nucen potlačovat i odhalovat svou napůl lidskou stránku (jeho matka je člověk, otec Vulkánec).
Pozdější nerozluční přátelé, kteří ve své rozdílnosti naleznou sounáležitost, se tu coby kadeti hašteří až do krve a diváci vlastně sledují jen předehru ke starému známému Star Treku, k němuž se dospěje až při závěrečných titulcích.
Abrams si vybral typově dokonalé herce (mladí a krásní, ale je v nich něco navíc, žádní dutí manekýni) a v celém scénáři postupně rozvíjí a variuje oba charaktery tak, jak se dynamicky mění v každém divákovi jeho duševní rozpoložení.
Každý z nás má období vzdoru, každý z nás chce dokázat, že věci jdou dělat jinak než dosud - tak jako se snaží Kirk. A každý, kdo má aspoň trochu smysl pro logické myšlení, by nejraději byl Spockem, aby se nemusel obtěžovat spoustou nepříjemných emocí.
Vaše argumenty jsou nekoherentní
Jedenáctý Star Trek přináší kinematografií dlouho opomíjené vzrušení z toho, že můžete triumfovat čistou logikou a zvítězit tím, že někomu vmetete do tváře „vaše argumenty jsou irelevantní a nekohorentní" - a už není třeba dodávat „takže na vás vylučuji vřetenovité výsledky složitého metabolického procesu". Pocit argumentačního vítězství je ve Star Treku neskutečně opojný a nabízí utopický pocit dokonalé spravedlnosti, kde prostě vítězí ten (momentálně) chytřejší.
Abrams umí díky dravému snímání a střihu učinit z dialogů strhující akci srovnatelnou s atraktivitou vesmírných bitev s fotonovými torpédy. Navíc u jednotlivých postav promyšleně mísí, jak v nich jdou zmiňované principy proti sobě. I cool ledový Spock má zranitelné místo - vztah k matce - a protivně nafoukaný Kirk se svými huráakcemi snaží jen zapadnout do kolektivu, který ho nepřijímá.
Takže nakonec i pod záplavou komplikovaných vět plných odosobněných technických termínů bublá dojetí i vztek a postavy nejsou jednorozměrnými figurkami jednajícími a la these. Jistěže nejsou obyčejní, proto k nim vzhlížíme; ale i oni jsou křehcí, a proto s nimi soucítíme.
Kdo by to byl řekl, že se přistihneme při Star Treku mnohokrát se slzami v očích: z pohnutí nad tím, jak to strašně rychle odsýpá a není tu místo na oddych i z toho, jak jsou jednotlivé konflikty silné a čisté.
Nový Star Trek také vyhmátnul, že celý fenomén v dosavadní podobě přežíval díky nebývalé interakci s publikem. Nikoli pasivní nábožné konzumaci, k níž má blíž vyznávání Hvězdných válek, ale aktivnímu dopracovávání a domýšlení. Byl to právě Star Trek, který rozjel internetový fenomén fan fiction - příběhů psaných fanoušky, v nichž se řeší to, co nevidíme v oficiálních dílech.
Ve „starém" Star Treku není ani jasné místo pro sex, zatímco nový Star Trek šmahem řeší obě zapeklité otázky: Jsou Kirk a Spock homosexuálové? A souloží spolu někdy bytosti v tomto fikčním vesmíru? Obě Abramsovy odpovědi jsou vrcholně uspokojující a představené s roztomilou překvapivostí.
Boží manifest ateismu
Lépe to nejspíš dopadnout nemohlo. Filmový Star Trek je pochopitelný i pro ty, co neznají celou jeho popkulturní historii a mytologii, zároveň potěší i znalce, protože se nezpronevěří daným pravidlům, jen doplní mezery.
Na celém snímku fascinuje už zmiňovaná rychlost a nahuštěnost. Kulometná kadence dialogů, tisíce střihů, v nichž se neztrácí orientace, jen se seznamujeme s více prostředími. Stejně jako se střídání neorganických žánrů od komedie po tragédii díky rychlosti předkládaných informací slije v organickou jednotu.
Jako by Ambrams seskládal film z několika epizod seriálů běžících na různých kanálech, a přepínal ovladačem vždy ve chvíli, kdy se to nejvíc hodí.
Vzhled, tón a tempo Star Treku jsou jistě symptomem moderní uspěchané doby, ale základní poselství je naprosto upřímné; bez bubákovité dekadence, patetické apokalyptičnosti a dalších projevů kralujících současné kinematografii.
Mohli bychom to nazývat humanismem, kdyby nebylo jasné, že právě tradiční lidskost spojená se zvířecími instinkty nebo obavou před vyšší mocí je tu překonávána - v podstatě vypráví o růstu a zrání nadlidí (bez nacistických konotací).
Star Trek je americkým poslem evolucionismu, všerasové tolerance a ateismu. A přitom je úplně boží.
| Star Trek | |
| Star Trek, The | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Sci-fi |
| Režie: | J. J. Abrams |
| Obsazení: | Zachary Quinto, Chris Pine, Eric Bana, Zoë Saldana, Anton Yelchin, Leonard Nimoy, Simon Pegg, John Cho, Karl Urban, Winona Ryder, Bruce Greenwood, Clifton Collins Jr., Chris Hemsworth, Jennifer Morrison, Faran Tahir, Kelvin Yu, Marlene Forte, Paul McGillion |
| Délka: | 126 min |
| Premiéra ČR: | 07.05.2009 |
