Los Angeles - Letošek se už v průběhu minulého týdne stal pro Hollywood nejvýnosnějším rokem v dějinách - tržby všech letos uvedených filmů překročily hranici 9, 7 miliard dolarů, což překonalo dosavadně rekordní rok 2002.
Na sklonku roku přitom čekají ještě dva předpokládané velké hity, které snadno přispějí k překročení desetimiliardové hranice - trojrozměrná scifi Avatar a modernizovaná, akčně komediální verze Sherlocka Holmese.
Ono číslo 9, 7 miliardy dolarů si lze vykládat různě. Jednak jako důkaz, že pro filmový průmysl nikdy nebyly lepší časy než časy krize, kdy si lidé chodí vyventilovat stres do kina. Dále jako důkaz, že internetové pirátství nemá na chození do kina zásadní vliv. Lidé, kteří chtějí film vidět, na něj beztak zajdou, ti ostatní by do kina stejně nešli a producenti by od nich peníze tak jako tak nezískali.
| Předchozí žebříčky: Sandra Bullocková draftovala výnosného fotbalistu Upíři jsou pořád víc sexy než ninjové a apokalypsy |
Zároveň ale ono vysoké číslo má do určité míry jen nominální hodnotu, protože v něm není započítaná inflace, stoupající cena lístků a reálný počet diváků. Proto může být stále předmětem debat, nakolik kino jako médium zažívá novou zlatou éru, nebo se nachází v úpadku - a odtud se povedou dále i úvahy o tom, jak lákat diváky z pohodlí domova do kin. Jednou z cest jsou formáty 3D projekcí. A zásadní trumfem v tomto má být právě zmiňovaný Avatar, jehož nálet se očekává tento týden.
2D už se dlouho nenosí
Poslední víkend před „filmovou revolucí" byl nicméně ve znamení návratu do 90. let. Premiéru měla dvourozměrně animovaná disneyovka Princezna a žabák a sportovní drama Invictus, odehrávající se v roce 1995 v JAR. Vítězem se stal celkem očekávaně rodinný snímek od Disneyho, byť studio nepočítalo v příliš velkými tržbami - Princezna a žabách je totiž animovaná tradičním způsobem, což se už minimálně nějakých pět let vůbec nenosí.
Suma 25 milionů dolarů za první víkend z 3434 kopií je však nejlepším výsledkem pro jakýkoli animák nasazený takto v prosinci, kdy se většinou počítá s tím, že zaplacení rozpočtu bude spíš běh na dlouhou trať. Zároveň panovala obava, jak publikum přijme film s příběhem o princezně, když i samo Disneyho studio si ze schématu „neprovdaná urozená slečna" dělá legraci - například snímkem Kouzelná romance (Enchanted, 2007).
Podle všech ohlasů však Princezna a žabák byla přijata výborně. Drobné problémy vzbudil jen v době výroby ohlášený název The Frog Princess (Žabí princezna), neboť hlavní hrdinka, princezna Tiana, je černoška a podobné označení nebylo „dostatečně rasově citlivé". Právě to, že hlavní hrdinka-aristokratka je tmavé barvy pleti, je ale jinak považováno za velmi pokrokové - stejně jako to, že hrdinka je levačka jako její dabérka Anika Noni Rose, jejímuž vzhledu a projevu se animátoři snažili co nejvíc přiblížit.
Příběh je inspirován klasickou pohádkou bratří Grimmů a také novějším románem E. D. Bakera Žabí princezna z roku 2002, vše ale přetváří do muzikálové formy a multikulturního duchu, kde rozmanitost lidských etnik nahrazuje druhová pestrost mluvících zvířat. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává ve 20. letech minulého století v neworleanské Louisianě, je hudební doprovod jazzový a jeden aligátorů z močálu, jenž hraje na trubku, je pojmenovaný Louis podle Armstronga.
Okamžitá klasika
Zajímavá je i postava prince Naveena, který je schválně pojat rasově nejednoznačně; pochází z fiktivní země Maldonia a není ani černý, ani bílý, ale něco mezi, takže by mohl zastupovat kohokoli ze Středního východu, Jižní Ameriky, Afriky, Asie nebo Karibiku.
Američtí recenzenti si každopádně snímek zamilovali a více než čtyři pětiny recenzí vyjadřují velkou spokojenost a nostalgické zasnění nad starými dobrými časy a tradici filmů jako Malá mořská víla. Jak se objevilo ve více recenzích, Princezna a žabák je „okamžitá klasika".
Technologicky jde možná o krok zpět, ale zábavou určitě ne. Proč vlastně Disney tento model opustil, když mu stále jde skvěle, ptají se publicisté a pochvalují si především inteligentně přepracovaný archetyp princezny.
Jak napsala Amy Biancolli z deníku Houston Chronicle: „Je hezké vědět, že studio, jež stojí za Popelkou stále umí kouzlit i ve dvou dimenzích." Robert Levin z periodika Film School Rejects zároveň přiznává, že film „je zaplněn klišé, ale ta jsou prezentována pomocí velmi bohatého děje".
Objevují se samozřejmě i námitky. Annie Young Frisbie z deníku Christianity Today si například všímá, že Disney se sice snaží oponovat určité „princeznovské ideologii, ale stále ukazuje ženy, které se neobejdou bez mužů".
Vzájemná tolerance se hledá těžko
Druhá novinka týdne, sportovní drama Invictus od režiséra Clinta Eastwooda, skončilo o víkendu s 9, 1 miliony až třetí - za jiným sportovním melodramatem The Blind Side, které o víkendu utržilo 15, 4 milionu a překročilo za 4 týdny na domácích tržbách hranici 150 milionů dolarů.
Rozdíly a důvody jsou zjevné. The Blind Side vypráví o americkém fotbalu a nabízí přístup, že bílí nabídnou pomoc černým. To ve výsledku musí slavit větší úspěch než rugby a pohled do útrob jihoafrického rasismu, kde se vzájemná tolerance hledá těžko.
Vzhledem k tomu, že hlavní role ztvárnili Matt Damon a Morgan Freeman, dal se nicméně možná čekat lepší start. Předchozí Eastwoodův snímek Gran Torino otvíral v široké distribuci s 29 miliony, ovšem další Eastwoodovy filmy jsou na tom ale dost podobně: Výměna: 9, 3 milionu, Vlajky našich otců 10, 2 a Milion Dollar Baby 12, 2 milionu dolarů.
Příběh se odehrává v roce 1995, kdy JAR pořádala mistrovství světa v rugby a nově zvolený černošský prezident Nelson Mandela se rozhodl podpořit rasově smíšený tým. Název Invictus (latinsky Neporazitelný) pak pochází z básně Williama Ernesta Henleyho z 19. století, kterou napsal v době, kdy mu amputovali nohu - Mandela z této básně ve filmu cituje několik veršů.
Jak se shodují americké kritiky, Invictus není špatný film. Je dobrý. Ale očekávalo se, že bude lepší. Naděje na Oscary pro Eastwooda letos pohasínají. Ve filmu jsou troušena stařecká moudra, objevují se sklony k sentimentu a poslední půlhodina je natahovaná.
Morgan Freeman je nicméně podle většiny recenzentů coby Nelson Mandela skvělý a působí jako absolutní ztělesnění lidské důstojnosti. Vyskytují se dokonce názory, že Freeman byl pro roli Mandely zrozený, a je škoda, že jeho postava není napsána o trochu lépe.
Katey Rich z časopisu CinemaBlend.com hodnotí Invictus takto: „Film funguje možná právě díky všem těm snadno stravitelným lekcím o rasové toleranci a sportovním klišé." To bývá u Eastwooda časté - jeho filmy nejsou dobré navzdory klišé, ale díky nim. Ale je potřeba umět je podat s takovou grácií, s jakou to umí on.
