Ten muž nepůsobí jako člověk, spíš přízrak či mýtus zachycený na zrnitý filmový celuloid. Do světa mýtů a utopií diváky hned tímto prvním záběrem zavádí rakouský filmař Hubert Sauper ve svém novém snímku Epicentro, který letos získal Velkou cenu amerického festivalu Sundance a nyní jej uvádí přehlídka dokumentárních filmů v Jihlavě.
Tím mytickým světem je Kuba, vyobrazená jako ostrov, přes který se převalily dějiny. Ty ale jako by na něm v jakémsi okamžiku zamrzly.
Čtyřiapadesátiletý Sauper proslul neradostnými dokumenty z afrického kontinentu, jeho Darwinova noční můra z roku 2004 byla nominována na Oscara za nejlepší dokument.
V Epicentru nachází lehčí tón. Čerpá z fotogenických kvalit Kuby a jejích obyvatel, a byť opět nahlas uvažuje o problémech globalizovaného světa, natočil především opojnou audiovizuální koláž obrazů, pohybů a myšlenek, v níž dominuje perspektiva Kubánců. Těch, kteří potvrzují známá klišé o bezstarostnosti chudých obyvatel komunistické země a na kameru dávají jednoduchý recept na štěstí: "Prostě drinky a salsa!" I těch, kteří se nad problémy lokálních geopolitických vztahů zamýšlejí trochu více do hloubky.
Nevznikl realistický portrét života v kubánské metropoli Havaně, byť čerpá právě ze schopnosti dostat se co možná nejblíže k lidem. Točí s prepubescentními dívkami, které v ulicích a na střechách domů sní o tom, že budou tanečnicemi. Ale také s chlapíky v baru, kteří se smějí, že Američané po světě zapíchali na 900 kolonialistických vlajek, včetně jedné na Měsíci. A že je tak čas na heslo: "Make the Moon Great Again."
A pak je Epicentro také filmem o povaze kinematografie. Sauper vyobrazuje mytickou Kubu, jeho slovy "místo, kde byl objeven nový svět. Utopie. Což znamená jak dobré místo, tak žádné místo". A při přemítání nad dějinami se vrací k počátkům filmu.
Mnoha scénám dominují záběry na obrazovky i plátna, na kterých se filmové médium ukazuje jako čarodějnictví i nástroj propagandy. Obojím bylo od samých svých počátků.
"Představte si sami sebe v době před sto lety, kdy byla vynalezena většina věcí, které utvářejí náš dnešní život. Žárovka, telefon, automobil, umělá hmota, elektrické křeslo, samopaly, létající stroje a stroje, které umí rozpohybovat obrazy. Film. Slovo kinematografie pochází ze starého Řecka. Znamená zapisovat pohyb," přemítá filmař uhrančivým hlasem.
"Když nyní sledujete film, podléháte hypnotizujícímu výtvoru modernity. Jděte hlouběji, toto je součást vaší zkušenosti, vaší cesty napříč prostorem a časem," dodává. Vlastními obrazy, za které je zodpovědný též jako kameraman, tuto hypnotickou moc kinematografie dokládá.
Epicentro je rozkročené mezi dvěma protipóly. Ohledává realitu svou dokumentaristickou kamerou, také ale vyobrazuje Havanu jako svět z pověstí, svět zamrzlý v čase, svět velkých kulatých aut z 50. let i koňských spřežení, jež brázdí špinavé ulice.
Právě snahou najít imaginativní prostor, v němž se protiklady nevylučují, ale doplňují, Sauperův snímek vyniká. Nutí přemýšlet i kochat se obrazy. A zamýšlí se nad rozdílem mezi realitou a utopií i nad tím, jak blízko má utopie k dystopii.
"Havana znamená nebe. Místo, kde pobývají andělé. A přitom to bylo epicentrum tří dystopických dějinných kapitol: obchodu s otroky, kolonizace a globalizace moci," říká režisér. A do tohoto nebe plného pekelných historických zvratů zve i publikum.
Jeho snímek je v jádru audiovizuální esejí, zároveň se jedná o divácký počin, který stojí na autentičnosti vyobrazeného života v ulicích Havany i na schopnosti ukázat, že klišé nemusí být v rozporu se skutečností. Před kamerou se hodně zpívá i tančí, rozhodně ale nejde o falešnou kýčovitou pohlednici z exotického ostrova, kde žijí chudí, zato šťastní lidé.
Hubert Sauper vyobrazuje Kubu očima jejích obyvatel i pohledem "shůry". Sám se tak sice pasuje do role poloboha, jenž má poslední slovo, ale slova, která vypouští, nejsou přikázáními. Na to ponechávají velký prostor představivosti a divákům dávají možnost vyložit si vše po svém.
Epicentro je snímkem o dvojlomné povaze Kuby i kinematografie. Film umí být magie i propaganda, Kuba Sauperovýma očima je utopií i dystopií. Při zkoumání tohoto tajuplného světa však režisér hraje s otevřenými kartami. A neustále publiku připomíná, že se nemá nechat oklamat. Neboť jak pronesl spisovatel Mark Twain: "Je snazší lidi ošálit než je přesvědčit, že byli ošáleni."
Souhvězdí
Film Epicentro je součástí jihlavské nesoutěžní sekce Souhvězdí, která představuje novinky světové tvorby, premiérově promítané na velkých zahraničních festivalech.
Sekce Souhvězdí dále uvede například intimní deník s názvem Chodím dnes dvaaosmdesátileté legendy dánské kinematografie Jørgena Letha, kterému po zemětřesení na Haiti neslouží nohy, přesto se vydává filmovat přírodu Laosu.
