Stovky mladistvých si na malém ostrově Utöya nedaleko norského hlavního města Osla užívají léta a tábora pro dorost Dělnické strany, když k nim dorazí informace, že ve vládní čtvrti metropole došlo k rozsáhlému výbuchu.
Účastníci tábora se snaží dovolat rodičům, kteří mohli být poblíž místa exploze, aby se ujistili, že jsou v pořádku. Diskutují, jestli šlo o nehodu, nebo útok, a kdo za tím mohl stát. Sami jsou rádi, že se nacházejí v bezpečí poklidného ostrova. V tu chvíli se poblíž ozve střelba.
Začátek brutálního útoku Anderse Breivika tímto způsobem líčí snímek norského režiséra Erika Poppeho. V jeho centru je mladá dívka Kaja v podání Andrey Berntzenové, která stejně jako ostatní v první chvíli neví, co se děje. Velmi brzy se ukáže, že nejde o cvičení, jak se domnívají někteří její kamarádi. Kaja stráví další desítky minut bojem o život.
Její snahu uniknout atentátníkovi sleduje kamera po celou dobu z bezprostřední blízkosti a zdánlivě bez jediného střihu. Dvaasedmdesát minut, tedy stejnou dobu, jako útok na ostrově ve skutečnosti trval, tak divák pozoruje jakoby očima jednoho z dalších účastníků tragédie, která si vyžádala 69 životů. Když Kaja utíká, běží za ní i kamera, když se dívka schovává, hledá si úkryt také kamera.
Film, jemuž předcházely rozsáhlé rešerše, je zaměřený na oběti a jejich prožitky - nejistotu, napětí, strach, smutek, šok. Vzdálená silueta atentátníka se na plátně krátce mihne asi až po hodině. Režisér Poppe se tím cíleně snaží vrátit pozornost od Breivika k jeho obětem.
"Když jde o 22. červenec 2011, zaměřují se lidé skoro pořád na teroristu. Ale tím z našeho vědomí mizí vzpomínka na to, co udělal, co se stalo. To se nesmí stát," řekl při pondělní tiskové konferenci na festivalu Berlinale.
'Utøya 22. juli' has just been announced as the final title of the Berlinale Competition. In a daring attempt to turn the devastating events of summer 2011 into a feature film, director Erik Poppe touches upon a trauma that rocked Norway to the core, and still does today: http://bit.ly/Utoya22juli
Zveřejnil(a) Berlinale - Berlin International Film Festival dne 06. Únor 2018
Herečce Andree Berntzenové bylo v době masakru dvanáct let. Podle svých slov se stejně jako mnoho ostatních domnívala, že na film je příliš brzy. "Když jsem se ale dozvěděla, že se zaměří na ty mladé lidi, a nikoliv na vraha, změnila jsem názor. Tenhle režisérův úhel pohledu byl pro mě velmi důležitý," řekla herečka v Berlíně.
Ingrid Marie Vaag Endrerudová, která útok přežila a během příprav působila jako poradkyně, sdělila, že to, co zažila, dokáže popsat jen z dálky. "A právě tady může nastoupit film a zkusit příběh vyprávět tak, jak to slova ani psaný text nedokážou," podotkla.
Ke zpracování tématu se sedmapadesátiletý filmař, který snímek vnímá také jako varování před pravicovým extremismem, dostal necelých sedm let po útoku. "Natáčeli jsme s velkým respektem vůči všem, kteří byli tragickou událostí přímo zasaženi," uvedl.
I mnohým obyvatelům Norska ale podle berlínské zpravodajky tamní veřejnoprávní televize Guri Norströmové přijde, že film přichází moc brzy.
Rozporuplné reakce dávají najevo i pozůstalí, kteří měli možnost snímek vidět předem. "Někteří ho nechtějí vidět vůbec a mají za to, že je příliš brzy. Další si ale myslí, že to je nutné," sdělila německým médiím Lisbeth Kristine Röynelandová ze skupiny na pomoc obětem.
"Pokud diváky nebude ten film bolet, už je na něj pozdě. Jistě, pro řadu lidí to bude těžké, ale vnímám snímek jako součást procesu hojení ran," prohlásil v Berlíně režisér Poppe.
Do norských kin film přijde 9. března. V České republice se objeví na říjnovém festivalu Be2Can, který představuje úspěšné tituly z festivalů v Berlíně, Benátkách a Cannes.
