Londýn - Mexický režisér Guillermo del Toro (Stroj času, Mimic, Faunův labyrint) se vydává na průzkum záhad, které se objevují po setmění.
Po filmovém zpracování comicsových hrdinů Hellboye a Bladea se nyní rozhodl pro dvoudílnou verzi Tolkienova Hobita. V plánu má také remaky klasických děl Frankenstein a Dr. Jekyll a pan Hyde.
Svou náklonnost k fantasy a hororům potvrdil i tím, že nedávno zveřejnil první román z plánované série hororových románů The Strain, který napsal spolu s Chuckem Hoganem (autorem románů The Standoff, The Blood Artists či The Killing Moon).
Del Toro, který o svých plánech nyní mluvil v BBC, má mezi dnešními režiséry zvláštní postavení. K filmům přistupuje jako fanoušek a zároveň kritik a teoretik; ostatně napsal i knihu o Alfredu Hitchcockovi. Rozhovor ukazuje, že nad svými díly přemýšlí velmi koncepčně.
Frankenstein, Jekyll, upíři - jste teď přímo pohlcený hororovou tematikou, projeví se to i v Hobitovi?
Chci na plátno přenést napětí, které jsem cítil při čtení knihy jako malé dítě. Pavouci z temného hvozdu byli pro mě trýznivou zkušeností, stejně jako souboj s velkým skřetem v jeskyních. Bitva pěti armád, první setkání s Glumem - v té knize je spousta strašidelných momentů; prostě v ní jsou. Nechceme Hobita předělávat na horor, jen se snažíme, aby strašidelné scény měly stejnou naléhavost jako v předloze.
| Čtěte také: Druhý Hellboy chce vyprávět víc, než stihne Hispánský horor Sirotčinec straší jen uhlazeně Faunův labyrint servíruje chutný oscarový guláš |
Plánujete kvůli tomu nějak změnit postavu Gluma - třeba oproti Pánovi prstenů?
Vizuálně to bude stejná postava, jen "o pár let" mladší. Ale ve srovnání s Jacksonovou trilogií tu budou i známé scény typu hádanek, které Glum Bilbovi pokládá ve tmě. Důležité bude i představení Glumova původu - a tady bude rozkrytí jeho charakteru odlišné než v předloze. Zaměříme se na tu část jeho povahy, která je v podstatě silná, krásná a ikonická.
Co je pro vás v souvislosti s natáčením Hobita největší výzva?
Uvěřit, že je to skutečnost. Jsem strašně rád, že můžu točit ten film. Je to fantastické, pořád mám pocit, že je to jen sen. Je mi 44 - a 44 let mi trvalo, než jsem začal žít jako dítě. Každý den jdu do práce s nadšením a radostí dítěte, které si hraje se svými kamarády na skvělém pískovišti.
Po Hobitovi plánujete dva další oblíbené příběhy - Dr. Jekylla a pana Hydea a Frankensteina. Jak chcete látku zpracovat?
Nikdo tyto příběhy ve filmech nevyprávěl tak, jak je hodlám vyprávět já!
K Frankensteinovi jako knihám i filmům mám velmi silný vztah; jeho stvoření z ní je moje vůbec nejoblíbenější monstrum. A podle mého je tu stále jeden příběh, který v této souvislosti nebyl zpracován: použít Frankensteina jako miltonovskou postavu. Opuštěného svým stvořitelem ve světě, kterému nerozumí.
I pro Jekylla a Hydea mám velmi zajímavý nápad. Je to i trochu perverzní. V příběhu jsou dva klíčové body, které mě zajímají. O prvním mluvit nebudu, protože to je překvapení, ale ten druhý je fakt, že se Jekyll v - řekněme - osvobozujícím smyslu stává závislým na přeměňování v pana Hydea.
Vždycky vidíme závislost pouze z puritánského úhlu pohledu; vždycky mluvíme o tom, že závislost je špatná. Ale lidé jsou na různých látkách a zážitcích závislí z nějakého důvodu. V jejich životě chybí něco, co musí být vyplněno. Jekyll se tak stane závislým na Hydeovi.
Jinak ale oba filmy budou dobové. Nemám v plánu je modernizovat tím, že je zasadím do současnosti.
Upíry jste se zabýval ve snímku Blade, proč jste se rozhodl k nim vrátit v sérii The Strain? (Název se dá mnohoznačně přeložit jako Napětí, Vypětí, ale také jako Nápěv nebo Nálada. Ve španělštině nese kniha jméno Nocturna, pozn. red.)
Já i Chuck Hogan chceme použít východoevropské zkazky o upírech a vampyrismu a přenést je do současnosti, aby v tom byl pocit všeobecného ohrožení - ale zároveň je chceme ovlivnit vědeckou poetikou seriálů CSI - Kriminálek Las Vegas, Miami i New York.
Protože přesně tohle udělal Bram Stoker s Drákulou v roce 1890. Byla to svého druhu i jednoduchá instruktážní kniha, která byla zapuštěna do východoevropských tradic.
Postupně se v naší trilogii budeme snažit odhalit fyzično i duchovno upírů a mytologii kolem nich. Jako dítě jsem pozorně četl knihy o upírech. Od Polidoriho Upíra po Salem's Lot od Stephena Kinga. Ale ještě víc jsem byl ovlivněn studiemi o vampyrismu z 18. a 19. století, které braly tento jev zcela seriózně jako fakt.
Vy si tedy myslíte, že upíři existují?
Ne; ale věřím, že když monstra a místa existují v kolektivní představě, pak vlastně existují. Přestože nikdy nenalezneme tělo upíra, jiných "druhů" lidí nebo pololidí, existují díky tomu, že si velká část z nás přeje, aby byli reální. Stejně jako třeba draci.
Proč si vůbec pro svoji práci vybíráte taková temná stvoření?
Popravdě řečeno, zpravidla píši a točím filmy, ve kterých jsou monstra mnohem lidštější než lidé. Ale v případě The Strain mají upíři svá hnízda v místech velkých katastrof - WTC, Treblinka - a jasně zobrazují tu nelidskou část. Nelidskost, kterou nedokážeme ani zachytit.
