Mladí rebelové v jihoamerické džungli. Film na HBO ukazuje živly v člověku

Pavel Sladký Pavel Sladký
31. 12. 2020 12:11
Příběh náctiletých vojáků v kolumbijských horách se stal festivalovým hitem roku 2019. Teď ho čeští diváci mohou vidět na HBO GO.

Čtyřicetiletý brazilský režisér Alejandro Landes ve svém druhém celovečerním hraném filmu Monos vypráví o skupině teenagerských partyzánských vojáků, kteří v jihoamerických horách a džungli drží jako rukojmí zahraniční doktorku, unesenou jejich jednotkami.

Skupina mladých lidí s přezdívkami jako Rambo, Bum Bum nebo Vlk tvoří sevřenou malou komunitu mimo civilizaci. Napětí mezi jejími členy, boj o moc i tlak zvenčí utvářejí příběh o smývání civilizačních znaků.

Festivalový průlom

Monos se stali Landesovým průlomem na světových festivalech. Film získal zvláštní uznání poroty na americkém Sundance, uvedlo ho Berlinale, vyhrál Londýnský filmový festival a mnoho dalších - jak v Jižní Americe, tak v Evropě a Severní Americe. V Česku ho promítl karlovarský festival.

To vše díky intenzitě obrazu, která však na diváka dýchne i nyní z malých obrazovek. Hlavními přednostmi tu jsou intenzivní práce s audiovizuálním potenciálem krajiny, hudba a kamera. Režisér vsadil na spolupráci s nizozemským kameramanem Jasperem Wolfem a také s britskou hvězdou experimentálního popu Micou Levi.

Wolf snímá dění kolem kolumbijských rebelů s převahou celků, aby vyzbrojené náctileté vojáky ukázal jako součást okolního prostředí jinak skoro prostého lidí. Dává velký prostor přírodě, ale nesnaží se její krásu zneužívat. Spíš zdůrazňuje divokost.

Monos jsou na HBO GO s českým dabingem i titulky. | Video: HBO

Mica Levi se proslavila koncem první dekády nového tisíciletí ve své kapele Micachu and The Shapes, v poslední době ale její inovativní i náladotvornou hudbu čím dál častěji využívají filmaři. Například Chilan Pablo Larraín ve svém prvním anglicky mluveném snímku Jackie, dále režisér Jonathan Glazer ve sci-fi Pod kůží anebo Steve McQueen v cyklu filmů Sekerka. Její hudba - podle režiséra Landese ve výsledném sestřihu dokresluje 22 minut z celkových 98 minut filmu - vystupuje z Monos jako výrazný osten a zneklidňuje.

Spolupráce těchto tvůrců staví na exotických lokacích i důkladném producentském zázemí - v titulcích najdeme hned 30 producentů, kteří se projektu různou měrou účastnili.

Přenést živly na diváka

Mezi ostatními festivalovými filmy Monos vyčnívají snahou dát živlům co nejpřímější prostor k ataku na diváka. Zpočátku skupinu rebelů vidíme vysoko v horách, obklopenou takřka jen mraky. Základny povstalců i armády, boje a města jsou kdesi dole v údolích.

Rituály i pitky mladých partyzánů se odehrávají okolo ohňů, jejichž plameny se odrážejí ve špinavých tvářích. Po úvodní dvacetiminutovce však přichází první zvrat. Je prolita krev. Později musí skupina sestoupit do nového útočiště v džungli. Tam dominuje bahnitá země s bujnou vegetací a dravá voda. Sestava čtyř živlů je tak kompletní.

Snímek z Monos.
Snímek z Monos. | Foto: Stela Cine

Monos jsou v jistém smyslu protikladem filmů, jako byl například Návrat, průlomové dílo Rusa Andreje Zvjaginceva - také snímek založený na živlech, promítající je do malého společenství, v tomto případě rodiny. Monos ale nerozvíjejí koncept živlů filozoficky, útočí na diváka jejich audiovizuální bezprostředností.

Jako by režisér Landes vycházel z reálných podmínek jihoamerických společností k tomu, aby napodobil vědecké experimenty se skupinami osob uzavřenými v laboratorním prostředí. Ty mají své dějiny filmových zpracování, například Stanfordský vězeňský experiment inspiroval Olivera Hirschbiegela ke snímku Experiment.

Monos se však vyznačují nedospělými hrdiny a silou jihoamerické přírody. Není to primitivistický snímek, ale pečlivě vystavěný pokus o přenos animálního pocitu skrze kinematografii na diváka. Ve věcech sexu a násilí je film při vší snaze o bezprostřednost pozoruhodně neexplicitní a opatrný.

Moises Arias jako Patagrande a Deiby Rueda v roli Pitufa.
Moises Arias jako Patagrande a Deiby Rueda v roli Pitufa. | Foto: Stela Cine

Čeká v civilizaci něco lepšího?

Nejsilnější jsou Monos nápady a impulzy, které diváka přimějí přemýšlet o dalších souvislostech. Například když ke skupině dolehnou ozvuky civilizace. Znějí bizarně, jako když uprostřed džungle zaslechneme komentář televizního dokumentu o německém Bonnu, rodišti Ludwiga van Beethovena a gumových medvídků.

Pudová podstata člověka je nebezpečná, vrtkavá, mocenská. Ale jsou komplexní civilizační struktury a jejich kontrolní mechanismy lepší?

Můžeme akcentovat spíš intenzitu filmového obrazu Monos, tedy pozitiva, nebo se ptát, zda nemohl Landes se svým týmem jít v tématu hlouběji než k působivým obrazům přírody a dospívajícího temperamentu zahnaného na okraj civilizace, to znamená nabídnout konkrétnější závěry.

Jména Alejandra Landese i kameramana Jaspera Wolfa - společně i odděleně - ale brzy bude skoro jistě možné najít u dalších snímků. Klidně i velkých koprodukčních nebo hollywoodských.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 46 minutami

Volejbalisté Itálie po 16 letech vyhráli mistrovství Evropy

V Katovicích italští volejbalisté udolali Slovince v pětisetové bitvě a celkově slaví sedmé zlato. Mladý italský celek na šampionátu neprohrál jediný zápas, suverénně prošel i ostravskou základní skupinou, v níž přehrál i českou reprezentaci (3:1) a také své dnešní soupeře. Tehdy 3:0, dnes 3:2. Dva týdny po ženské reprezentaci slaví Itálie zlatý volejbalový double.

Slovinci hráli již třetí finále za poslední čtyři Eura, ale opět se museli spokojit jen se stříbrem. Nad Italy vedli 1:0 a 2:1 na sety, ale rozhodující zkrácenou sadu ztratili 11:15. Jejich cesta za druhým místem přitom začala nečekanou porážkou v Ostravar Aréně s Čechy. Ti obsadili na turnaji osmou příčku.

Finálovou bitvu začali lépe Slovinci, dařil se jim servis i příjem, a byť Italové sedmibodovou ztrátu stáhli na minimum, víc už nedokázali. Karta se však záhy obrátila, mladý italský výběr se dostal do tempa a naboural sebevědomí soupeře. Koncovku třetí sady si vzal do své režie slovinský univerzál Tončen Štern, servisem ji rozhodl a přiblížil slovinský celek k vytouženému titulu. Dařilo se i jeho spoluhráčům blokařům, kteří často nacházeli mezery v italské obraně.

Kouč Ferdinando de Giorgi měl nicméně po další změně stran šťastnou ruku a střídáním univerzála Romana za Pinaliho zastavil nápor slovinských volejbalistů. Ti ještě začali rozhodující dějství tříbodovou šňůrou, ale druhá polovina tie-breaku patřila Italům pod vedením teprve devatenáctiletého smečaře Michieletta a nahrávače Giannelliho.

Bronzové medaile získali volejbalisté Polska. Úřadující dvojnásobní mistři světa si po semifinálové porážce se Slovinskem spravili chuť a před domácím publikem v Katovicích porazili šampiona z roku 2019 Srbsko 3:0.

Zdroj: ČTK
před 56 minutami

PSG zažilo proti Lyonu obrat. V nastavení rozhodl Icardi

Fotbalisté Paris St. Germain otočili utkání 6. kola francouzské ligy s Lyonem a po vítězství 2:1 zůstali v nejvyšší soutěži nadále stoprocentní. O třech bodech pro domácí rozhodl ve druhé minutě nastaveného času Mauro Icardi. Lionel Messi hrál od začátku duelu, ale v 76. minutě střídal.

Tým z hlavního města tak drží v čele soutěže pětibodový náskok před druhým Marseille, které porazilo 2:0 Rennes.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Poslední debatu kandidátů na kancléře SRN provázely spory o sociální témata

Spory o sociální témata, ochranu klimatu a také budoucí německou vládu provázely třetí televizní debatu kancléřských kandidátů konzervativní unie CDU/CSU Armina Lascheta, sociální demokracie SPD Olafa Scholze a Zelených Annaleny Baerbockové. Dnešní společné vystoupení trojice kandidátů bylo před nadcházejícími parlamentními volbami poslední. Vybírat nové složení Spolkového sněmu budou Němci za týden, tedy v neděli 26. září.

Další zprávy