Jak vůbec v Polsku vnímají případ Olgy Hepnarové? Znáte její příběh?
Ne. Možná se teď o něm dozvědí díky filmu, ale já jsem o Olze Hepnarové předtím taky nikdy neslyšela. Ale mám za to, že i u vás to bylo poměrně tabu.
A jak jste reagovala na to, když jste zjistila, jakou roli vám producenti nabídli?
Když jsem si před castingem přečetla scénář, byla jsem ohromená. Přišlo mi, že to je ten druh příběhu, o kterém musí vzniknout film. Téma je nadčasové a aktuální i dnes. Spousta dospívajících si například ubližuje, sebepoškozuje se, páchá sebevraždy. Odehrálo se to sice před čtyřiceti lety, ale něco podobného se může stát i dnes. Takže kvůli tomu jsem ve filmu chtěla hrát. Pro každou herečku je podobná role velkou výzvou a zároveň rizikem, což jsem si uvědomovala.
Mohlo Olgu vůbec něco zachránit?
Milovala řízení. Nikdo tam na ni nevyvíjel tlak. Napsala spoustu hlubokých dopisů, psala si deník... v tehdejší společnosti si nikdo neuvědomil, že se třeba měla stát spisovatelkou nebo studovat umělecký obor. Kdyby se jí podařilo seznámit se s intelektuály, možná by to skončilo jinak. Umřela by na předávkování drogami nebo alkoholem, ale umřela by šťastná. Neuměla pracovat s vášní, nikdo jí neukázal, jak ji kontrolovat. Nakonec si našla práci, která pro ni byla naprosto absurdní.
Jak ji ovlivnila rodina? Ve filmu je velmi intenzivně zachycena propast mezi jí, matkou, sestrou i otcem, všudypřítomné ticho a mlčení...
Rodina je základ všeho. Nemyslím si, že její matka byla zlá. Záleželo jí na ní, akorát si k dceři nedokázala najít cestu, Olga ji k sobě nikdy nepustila. Snažila se jí pomoct, ale nechtěla ji pochopit. A to byl hlavní problém, nikdo se jí nepokoušel porozumět. To je podobné, jako když má člověk těžké deprese a všichni mu říkají, aby si šel zaběhat, že mu potom bude líp...
Chápala jste ji?
Nikdy jsem se nesnažila ji ospravedlnit. Byla to vražedkyně. Chápu ale, jak se mohla cítit. Je chyba ji vnímat jen jako čisté zlo a o to mi také šlo, nevykreslit ji pouze jako negativní postavu, ale člověka, který se totálně ztratil ve svém životě.
Jak jste se připravovala na roli? Koluje o vás spousta příběhů, jak jste se například zamykala v pokoji a na natáčení pak přicházela už vžitá do role Hepnarové.
Tak všechno zase není pravda... To je těžká otázka, bylo to takové instinktivní. Prohlížela jsem si její fotky, obličej... Musela jsem například shodit váhu, přestože Olga ve skutečnosti takhle hubená nebyla, ale záměrně se to vztahovalo k anorexii, což je v současnosti velký problém. Nečetla jsem například nic o Aspergerově syndromu, protože jsem ji nechtěla ve filmu vykreslit jako duševně nemocnou.
Konzultovala jste přípravy na roli s odborníky, nebo šlo čistě o vaši interpretaci?
Jen interpretaci. Nejde podle mě hrát historickou postavu a stoprocentně se v ní proměnit. Ani jsem si o Hepnarové moc nečetla, protože jakmile se člověk dozví příliš informací, zjistí, že scénář není historicky přesný. Je to pouze příběh na základě reálných skutečností. Seznámila jsem se ale s jejím přítelem Miroslavem, to tedy pro mě bylo něco. Nechtěl se sice o Olze příliš bavit, ale potřebovala jsem vidět osobu, která Olgu doopravdy milovala.
Jak se tvářil na to, že o ní vznikl film?
Těžko mluvit za někoho, kdo je ještě naživu, nepřijde mi to fér. Spousta lidí z Olžina okolí mohla cítit třeba vinu, že jí nebyli schopni pomoct, takže třeba pro něj film představoval určitou úlevu, že konečně lidi poznají celý její příběh. Takže nakonec Olga vlastně dostala, co chtěla.
Ve filmu se velmi zdůrazňuje její lesbická orientace, což filmařům vyčítali například recenze i autor knižní předlohy Roman Cílek.
Ano, je jich hodně, ale jejich smyslem bylo ukázat, jak je Olga kompulzivní. Mnohokrát hledala lásku, kterou nenašla. Kdyby ve filmu byla pouze jedna erotická scéna, tak by nevyzněla její neschopnost navázat emocionální kontakt s ostatními.
Jak náročné bylo hrát tyhle scény?
Nešlo o nic zásadního. Pokud herec není stydlivý, tak jsou pro něj erotické scény ve skutečnosti vlastně ty nejjednodušší, protože jde o fyzickou záležitost. Nemusí dohromady nic hrát.
Kromě lesbických scén se v recenzích přetřásalo, že jste krásnější, než Olga ve skutečnosti byla.
Olga byla krásná, stačí se podívat na její fotky z mládí, když ještě nosila dlouhé vlasy a nesnažila se vypadat ošklivě a mužštěji, než ve skutečnosti byla. Byla vystrašená, takže navenek nosila tuhle masku, což ostatně dělá i spousta dnešních dívek. Byla krásná, ale uvnitř ní bylo cosi zkaženého.
Film o Hepnarové ještě neměl v Polsku premiéru, jak na něj podle vás budou diváci reagovat?
To se velmi těžko odhaduje, chování publika je nepředpovídatelné. Není to komerční film, doufám, že zaboduje v malých artových kinech.
A těžko předpovídat se dá i to, jak vám role Hepnarové pomůže ve vaší kariéře, že?
Přesně tak. Tohle není na mně, o mojí budoucnosti rozhodují producenti a tvůrci, kteří mě obsadí do svých filmů. Ale je pravda, že šlo o jedinečnou zkušenost, která mi dala jako herečce opravdu hodně a můžu z ní ve svých dalších filmech těžit. Je fajn mít za sebou takto náročnou roli, ve které jsem mohla ukázat, jak umím hrát.
Už víte, jaká bude vaše příští role?
Možná to bude zase v českém filmu. Zatím o tom nemůžu říct nic bližšího, protože jsem ještě nepodepsala smlouvu, ale moc ráda bych tu točila a pracovala. Ve skutečnosti pracuju víc v zahraničí než v Polsku, což je trochu ironické, točím například i v Rusku.
Polská herečka v ruském filmu? To je trochu politicky nekorektní, ne?
Je mi to fuk. Filmaři jsou národ sám o sobě, pokud tedy nejsou nuceni točit politické filmy. A herec má tu výhodu, že nemusí v politických snímcích hrát.
Když teď možná budete zase točit v Česku, viděla jste vůbec nějaký náš film?
Jasně! Já jsem na nich jako dítě vyrostla. Milovala jsem staré české komedie. Škoda, že se už takové filmy netočí, ale člověk nikdy neví...
Polský spisovatel Mariusz Szczygiel napsal, že když Poláci něčemu nerozumí, tak to přirovnají k českému filmu.
Včera jsem to slyšela od jiného novináře a byla jsem upřímně v šoku. Moji rodiče jsou také herci, celý svůj život jsem obklopená filmaři, takže to možná vnímám jinak, ale nikdy jsem nic podobného neslyšela. Pro mě je český humor ten nejlepší, tedy kromě britského. (smích) Miluju Skřítka nebo Obsluhoval jsem anglického krále. Moc ráda bych si v podobných filmech někdy zahrála. Ale kdoví, jestli mě po roli Olgy někdo tady ještě obsadí do komedie. (smích)
S filmem teď jezdíte po světových festivalech, baví vás vůbec tenhle kolotoč?
Je to náročné, na druhou stranu jsem se za tu dobu podívala do tolika zemí, které jsem nenavštívila za celý svůj dosavadní život. Navíc festivaly jsou úžasnou oslavou kinematografie. Abych se přiznala, nesnáším nejrůznější focení a pózování fotografům. Myslím si, že herci by na tohle měli mít svoje dubléry. (smích)
