Hrdiny má sevřené drama z válečného bezčasí jen tři, stejně jednoduchá je výchozí situace: žena mezi dvěma muži a válka.
Na lesní samotě žije polochromý otec se zamlklým dospívajícím synem Markem. Les je prošpikovaný vojáky a otec Marka ukrývá před odvodem. Marek jen líčí na zvěř, kterou poté otec prodává ve městě.
Jednou ale Marek nalezne v pasti chycenou ženu ve vojenském mundúru. Mluví cizím jazykem, je zraněná, a tak ji syn vezme do chalupy.
Otec Martině řeči rozumí, ale nijak se jí nesnaží pomoci, syn nerozumí, ale pomocnou ruku podává s pochopením. Vztah nesourodé trojice neodvratně spěje k tragédii...
Debutující režisérka argumentuje tím, že nechtěla točit historický film, neurčité časové zařazení - kdy vojáci v současných uniformách jezdí na koních a nad historickou chalupou přelétají vrtulníky - ale jen posiluje modelovost příběhu, stejně jako příliš drásavý hudební motiv dua Tara Fuki.
Ani Martina řeč nemá reálný předobraz; podle režisérky jde o "zprzněnou ruštinu, litevštinu, lehce latiny a sem tam chorvatské slůvko".
Není překládána a ani být nemusí. Film je také o neporozumění, o tom, že kromě velké války tu probíhá i malá, možná mnohem drsnější.
Díky soustředěnosti, minimalismu i odvaze film v leckterých momentech připomene Kachyňovu či Schormovu tvorbu ze 60. let. Kachyňa ostatně Novákovou pedagogicky vedl, Schormův Den sedmý, osmá noc snímek cituje leteckými záběry.
Stejně jako zbytek byly natáčeny digitální technologií. Martě by ale rozhodně slušel filmový materiál, což je znát zejména v celcích. Jinak si vytříbená kamera často hraje s detailními záběry nejen lidských tváří, ale i hmyzu.
Jako by obojí stavěla na stejnou úroveň. Pohybuje se neklidně, číhá, pozoruje postavy z lesa a evokuje všudypřítomné ohrožení.
Nováková se nebojí ani drastičtějších scén. Neváhá udělat téměř romantickou scénu z toho, když Marek s Martou stříhají plátno na menstruační vložky, ukázat useknutý Markův prst, Martino znásilnění, Markovu onanii i vykuchávání vnitřností z mrtvé srny; Marek brutálně zmlátí svého otce.
Všechny vhodné názvy už byly obsazeny - Pytlákova schovanka, Na samotě u lesa i Kráska v nesnázích, komentuje režisérka sarkasticky prostý název - jméno hlavní hrdinky. Ale film skutečně stojí na vynikajícím výkonu Petry Špalkové.
Oba protihráči působí příliš předvídatelně a typově: drsný, nemluvný otec s oblibou uráží a popichuje svého syna, který Martu platonicky miluje a skrze lásku k ní v sobě objevuje muže, pateticky řečeno.
Přes to všechno je ale Marta ambiciózním rozčeřením českého filmového rybníka. Příznivé reakce už má i ze zahraničí, Česko bude reprezentovat na největším asijském festivalu v jihokorejském Pusanu.
Ale ani "řadoví" diváci, zvláště ti náročnější, nebudou odcházet zklamáni. Už jen pro to vědomí, že je tu talentovaná režisérka, jež ve své nekompromisnosti dává zapomenout na polovičatost převážné většiny současné české kinematografie.
Marta, ČR 2006. Scénář Jan Coufal a Marta Nováková, režie Marta Nováková, producent Eva Pospíšilová, Marta Nováková, kamera Matěj Cibulka, hrají Petra Špalková, Jan Novotný, Vojtěch Štěpánek. 77 minut, distribuce Bontonfilm.
