Ten první je o jejich manželství, dokud ještě fungovalo. Film začíná okouzlujícím vypravěčským nápadem: oba protagonisté láskyplně předčítají seznam specifických, pozitivních vlastností toho druhého. Nicole, kterou hraje Scarlett Johanssonová, dokáže naslouchat, všechny ostříhat, všude nechává hrníčky s čajem a ponožky, neumí vařit a dává skvělé dárky.
Charlie v podání Adama Drivera jí, jako by měl přijít hladomor, je pořádný, všude zhasíná, nedívá se do zrcadla a brečí u filmů. Ona pochází z velkého domu z Los Angeles, on z venkova v Indianě, ale teď je z něho větší Newyorčan než rodilí Newyorčané.
Barberová vs. Barber
Když Nicole o jejich vztahu později začne vyprávět právničce, ocitáme se v příběhu o ní a jejím odcizení od manžela. Ještě předtím ale sedíme u terapeuta, který dvojici pobídl, ať každý sepíše milé rysy toho druhého. V dusnu místnosti je zjevné, že navzdory stále patrné vzájemné láskyplnosti už manželé nedovedou dál komunikovat. A proto jsou jejich další příběhy do velké míry oddělené. Dál už se budou protínat jen kvůli společné výchově osmiletého Henryho.
Následuje část, kdy Nicole vypráví o sobě, potenciální hvězdě z herecké rodiny, která před lety odjela na návštěvu New Yorku, v avantgardním divadle potkala Charlieho, po dvou vteřinách se zamilovala a už tu zůstala. Stala se součástí jeho života, domova i divadelního souboru, jemuž Charlie velí.
Teď se ale touží vrátit ke svojí kariéře. V Charlieho newyorském vesmíru bude totiž hlavní hvězdou vždycky on. A ona zůstává vedlejší postavou, na kterou se neberou ohledy.
S oběma Barberovými pak prožíváme variaci na drama z konce 70. let minulého století Kramerová versus Kramer, ve které na sebe však strhává pozornost Laura Dernová jako Nicolina bojovná právnička a Alan Alda coby dobromyslný právní zástupce Charlieho.
"Představte si, že jste chudá matka, kterou opustil manžel a odmítá platit. Pro ochranu takových je rozvodové řízení navrženo," vysvětluje právník zmatenému Charliemu, proč ho a Nicole systém nutí k nelítostné válce, i když sami by se nejraději domluvili stranou dramatu v soudní síni.
Nakonec pronikáme k emocionálnímu těžišti filmu: Charlie si postupně uvědomuje osobní neštěstí, které si přivodil. Snímek sice nestojí na ničí straně, je to ale zjevně Charlie, kdo kvůli zahleděnosti do sebe sama nedovedl pochopit, jak moc jeho manželka potřebuje rovnocenný prostor. A zatímco Nicole je sice naštvaná i nešťastná, má jasno. On si teprve musí uvědomit, co a proč se mu stalo.
Režisér hipsterů
Noah Baumbach, který při psaní scénáře vycházel z vlastní zkušenosti s rozvodem, má mezi americkými režiséry postavení ne nepodobné známějšímu Wesu Andersonovi. S ním napsal scénáře k jeho filmům Život pod vodou a Fantastický pan Lišák.
Oba padesátníci bývají - díky svému melancholickému tónu, vybranému vkusu a tendenci vyprávět příběhy o krizích mladého věku - považováni za tvůrce oslovující především mileniály a oblíbence hipsterů.
Zatímco Anderson točí filmy, které se zdánlivě nepodobají ničemu než sobě navzájem a děti si v nich vyměňují role s dospělými, Baumbachovy snímky připomínají seriál Girls od Leny Dunhamové nebo některá díla Woodyho Allena.
Pro filmaře, který měl pomalejší start a výrazně uspěl až s předloňským snímkem nazvaným Meyerowitzovic historky (nový výběr), byla donedávna charakteristická nálepka tvůrce "malých filmů". Nenápadných komediálních příběhů o hledání identity ještě ne úplně dospělých a často trochu směšných hrdinů. Ať už šlo o protivného zneuznaného depresivního čtyřicátníka hraného Benem Stillerem v neobvyklé komedii Greenberg, mladou energickou tanečnici Frances Ha (Greta Gerwigová), nebo univerzitní studentku (Lola Kirkeová), kterou všichni spolužáci nudí a ve filmu Mistress America ji okouzlí až o něco starší newyorská nespoutaná duše opět v podání Baumbachovy někdejší spoluscenáristky Grety Gerwigové.
Očekávatelnou, ale ne nezábavnou položkou v režisérově díle je pak komedie While We’re Young. V ní se Ben Stiller a Naomi Wattsová, pár ve středním věku, pokouší načerpat ztracenou životní energii a styl od mladých hipsterů v podání Adama Drivera a Amandy Seyfriedové.
Nový Woody Allen
Baumbach je nejsilnější při portrétování svérázných velkoměstských hrdinů, jejich podivných vlastností, nespokojenosti se životem a komických situací, do kterých se dostávají kvůli svým nerealistickým očekáváním.
Na posledních dvou filmech je ale znát, že režisér má větší ambice. Nejen kvůli tomu, že se pouští do "velkých" témat jako rodina a manželství. V Meyerowitzovic historkách a nynější Manželské historii jde pořád hlavně o to, v dobrém se zasmát tomu, jak jsou postavy směšné - když ne Nicole, tak alespoň Charliemu.
Zároveň se ale Baumbach snaží jejich život více prokreslit. V Manželské historii to dělá o něco tlumenějším tónem než v předešlé komedii o dysfunkční židovské rodině - a funguje to díky skvělému Adamu Driverovi a Scarlett Johanssonové, kteří zvládají být komičtí, aniž by přehrávali.
Přes tuto snahu však zdrcující síla, kterou komedii přisuzují mnohé recenze, není patrná ani po dvojím zhlédnutí. Ve srovnání s dnešními americkými komediálními seriály, kterým se film nejvíc blíží - kromě Girls například Atlanta, Master of None, Ramy nebo Nejistá -, režisér nedokáže vystihnout postavy tak komplexně.
I jednotlivé epizody současných seriálů dosahují větší hloubky a originality než Baumbach, který sklouzává k variacím na důvěrně známé, jako když se Adam Driver po allenovsku řízne do paže při návštěvě sociální pracovnice nebo když se vtipkuje o rozdílech mezi New Yorkem a Los Angeles.
Některé postavy jako maminka Nicole, u Meyerowitzů to byl tatínek v podání Dustina Hoffmana, pak zůstávají na úrovni karikatur a nerozvinutých klišé.
Narcismus kreativních
Možnost prožít dopady rozvodu s Charliem trochu přehlušuje předvádivost scénáře. Daná je tím, že Charlie a Nicole, stejně jako tvůrce pocházejí z uměleckého prostředí. Popis vztahu stojí na zdůrazňování jejich tvůrčích géniů a profesní kompatibility, která nakonec byla jen zdánlivá.
Charlie v jedné ze závěrečných scén vyjadřuje smutek zpěvem v baru, který navštěvuje se svým divadelním souborem.
Neuměleckou každodennost páru popisuje především seznam věcí, který sepsali na přání terapeuta. Návyk na společné stříhání vlasů, zhasínání jednoho a velkorysost druhého jsou ale přece jenom spíš vtipné drobnosti.
Nakonec nám tedy vychází sice zábavný a nápaditý, ale nepříliš hluboký propletenec příběhů o jednom vztahu mezi ambiciózní herečkou a narcistním režisérem, který nepochopil, že jeho žena potřebuje rovnocenný prostor. Další Baumbachova story o směšné nedospělosti ambiciózních tvůrčích typů. O čem jiném než o Charlieho směšné nezralosti je hádka manželů, která budí dojem, že chce spíš rozesmát než tnout do něčeho, co doposud nebylo vidět?
Manželská historie není špatný film, naopak. Jen je velmi očekávatelný. Divácky vděčný díky obsazení a laskavosti, se kterou režisér popisuje rozkol manželské dvojice. Rozvod tu není válkou, ale docela obyčejně nešťastným koncem životní etapy dvou lidí.
Jako příjemnou oddechovku jde Manželskou historii určitě doporučit. Jen v žebříčcích letošních nejzajímavějších snímků je trochu neadekvátně vysoko.
Manželská historie (The Marriage Story)
Scénář a režie: Noah Baumbach
Netflix, k vidění od 6. prosince.
