Cannes - Ve stínu Angeliny Jolie zůstala úterní premiéra jediného východoevropského filmu letošní canneské soutěže. Zatímco zasloužilá (a nastávající) matka a přítelkyně Brada Pitta rozdávala úsměvy na tiskové konferenci k Eastwoodovu filmu Exchange, na festivalu byl poprvé k vidění maďarský soutěžní příspěvek Delta.
Loni tu bodoval právě Východoevropan - Cristian Mungiu s drsným rumunským dramatem 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, které si po zásluze odneslo Zlatou palmu. Mluvilo se o nové krvi, kterou východoevropská kinematografie světu vhání do žil.
Tím spíše, že krom Rumunska byly v soutěži zastoupeny i další východoevropské země - balkánský miláček festivalů Emir Kusturica, Maďar Béla Tarr i dva ruské filmy, posunume-li se dále na mapě.
- BLOG: Co se právě děje v Cannes?
- SPECIÁL: Vše o festivalu v Cannes
Východní invaze se ale v jedenašedesátém ročníku nekoná. A nehledě na to nepřekvapí, že Česko tradičně svého zástupce v soutěži letos ani loni nenašlo.
Maďarská Delta přitom v mnohém připomene Slámova Venkovského učitele, který usiloval o zařazení do programu. Také jde o film odehrávající se na venkově, zde ve vizuálně atraktivním prostředí z velké části zavodněné delty.
Také se tady řeší tabuizované téma - zde problematika incestu, i když velmi jemně naznačeného - a také se tu vypráví za pomoci minimalistických postupů, jemně, pozvolna a bez okázalých gest.
Do rodného kraje se po letech vrací mladík, který tu poprvé poznává svou sestru. Sourozenci se pomalu sbližují, zatímco staví dům uprostřed vodních ploch, rákosí a osamělých ostrůvků. Vesničané v čele s otčímem dívky nevraživě zahlížejí na podivné soužití dvojice. Jak asi budou reagovat na to, že vztah mezi mladými lidmi není jen nevinně sourozenecký?
Flim režiséra Kornéla Mundruczó - v Česku byl uveden v roce 2002 jeho debut Štastné dny - se odehrává v pomalém, často až vleklém tempu. Je málomluvný jako ústřední dvojice, která se víc vyjadřuje pohledy než slovy. Izolované prostředí vesnice uprostřed vod pomáhá vybudovat silné drama, spíše pod povrchem než navenek prožívané.
Stejně jako ve svém debutu ani v Deltě se Mundruczó nevyhnul drsnějším sexuálním scénám, i když vztah mezi sourozenci je pojednán velmi jemně až cudně. Příběh je prostý a bez radikálních zvratů, natočený vytříbenou kamerou.
Jeho přespříliš pomalé tempo tak je jedinou zásadní výhradou. Aktuální žebříčky canneských deníků zanedloho ukáží, jak si stojí podle kritiků mezi adepty na sobotní vítěžství a zisk Zlaté palmy.
