Syrová, kontaktní, ruční kamera hledí zblízka do tváře Adama Mišíka. Krátký sestřih, na tváři vytetované číslo 97, coby protagonista Alex má do hodného blonďatého kluka daleko. V Bangeru hraje hocha, který by rád dělal muziku, ale zatím prodává kokain a do rapera se jen stylizuje drahým oblečením.
Od prvních chvil nervózně zkouší posílat do stísněného prostoru svého auta "bars", tedy rapové rýmy budoucího hitu, jímž hodlá prorazit. Neboť "na featu" - tedy coby spolupracovníka - bude mít slavného ostravského rapera Sergeie Barracudu, který ve snímku hraje sám sebe. Alexovy "bars" jsou sebevědomé a plné nenávisti, s leitmotivem "Všechny bych vás po*hcal". A navíc mu do nich neustále cinkají smsky, které ruší jeho raperskou "flow".
Talentovaný scenárista a režisér Adam Sedlák chce vyprávět příběh mladíka, co sice žije na hraně, ale v jádru je to hodný hoch, který má jasné hranice. A právě tato ambice tančit na hraně morality a temného, tragického příběhu paradoxně sráží na kolena snímek, v jehož názvu je slangové slovo pro rapový hit, který zbourá kluby.
Neboť jakmile Sedlák se štábem točí odbržděnou jízdu noční Prahou a ukazuje, že má stejně jako protagonisté "swag" neboli styl, vymyká se jeho film průměru a řadí se k tomu minimálnímu množství českých snímků pro teenagery, které jsou takzvaně "real".
Právě slang a přirozený jazyk jsou jedním ze zásadních předností příběhu. Zápletka stojí na nutnosti rychle vydělat celkem velký balík peněz, které žádá Sergei Barracuda za hostování v Alexově songu. Druhou silnou stránkou je výrazný styl. Děj se často odvíjí ve zběsilém tempu, kamera těká po obličejích i zákoutích klubů a filmaři do dění nastřihávají nejen vtipně využitou ladovskou animaci z příběhu o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort, ale také útržky ze slavných virálních YouTube videí. Třeba toho s karlovarskou postavičkou Mauglím, kterého natáčeli další místní "celebrity" rapové subkultury Otto Ferocity a Stříha Dejmito, jak užívá pochybné substance a pronáší u toho věty typu: "Takhle se tady sfoukáváme."
Občas podobné momenty fungují hlavně jako vtípek pro znalce, přitom vždy jasně a srozumitelně umocňují danou scénu. Jindy jde o humornou vysvětlivku, například když padne replika na adresu jednoho z nejtalentovanějších a bohužel také nonstop nejsfetovanějších raperů domácí scény Tylera Durdena. Tehdy tvůrci prostřihnou repliku z proslulého rozhovoru, kde říká cosi v tom smyslu, že z braní pervitinu má profesuru.
Banger je však nejen zběsilý, ale především v nejlepších momentech třeskutě vtipný. Marsell Bendig hraje Alexova romského parťáka ze vznikající raperské party Never Sober Boys, který také neustále soutěží o červený diplom ve feťáckém sedmiboji, s až neuvěřitelnou přirozeností. Nejenže stále posílá do placu vtípky, drží neodolatelně tupý výraz člověka, který právě smíchal všechno se vším a dělá, že všechno je "v chillu, more".
V mnoha věcech je Banger dost ostrý. Nonstop vulgarita, nahé ženy na divných drogách držící se za rozkroky v záběrech, které nezahalují vůbec nic, šňupání obludného mixu kokainu s omítkou a vším, co skrývá takzvaná kápézetka Alexova parťáka a hudebního producenta jeho budoucích hitů. Ale díky nenucenosti, s jakou sází jeden vtip za druhým, nejde o žádnou přehlídku excesů. A tvůrci myslí i na starší publikum, když do zvláštní partičky chlapíků, kteří si říkají Pátečníci, obsadí prominentní postavy od Pavla Novotného přes Tomáše Sedláčka po Davida Černého. Ti ochotně hrají sami sebe, byť jsou tu v očích mladých hrdinů vnímaní jako "debilové", či něco ještě horšího. Zkrátka ti, kterým lze prodat i ten nejnařezanější kokain, protože si stejně nic lepšího nezaslouží.
Z této divoké filmové směsi lze s přehledem vydestilovat nejeuforičtější a nejkomičtější půlhodinku v novodobé tuzemské kinematografii. Jenže pak je tu i zbytek snímku se stopáží 105 minut. A tady tak veselo není.
Adam Sedlák už v debutu Domestik vyprávěl sice vizuálně podmanivě a v promyšleném formálním kódu. V jeho příběhu o rozpadu partnerství a limitech vrcholového sportu, které mění člověka ve stroj, ale nakonec právě jistá strojenost dialogů a nepropracované postavy vedly k příliš modelovému tvaru.
Z Bangeru naopak mnohdy tryská na české poměry až neuvěřitelná přirozenost. Neplatí to však pro vykonstruování zápletky a pro motivaci postav. Alex s kamarádem jsou sice "real", když šmelí s drogami po klubech a bytech, avšak Alex má neustále černé svědomí, že musel zbytky kokainu nařezat kdejakým svinstvem, aby získal rychle potřebné peníze. A řeší, kdo je dost velký hajzl, aby mu to mohl bez výčitek prodat.
Jenže: když tedy má takové záchvaty správňáctví, proč to svinstvo prodává? Protože skončil s prodejem kvalitního kokainu, aby se mohl naplno věnovat muzice. A aby prorazil, potřebuje "na featu" Sergeie Barracudu, který za to chce hodně peněz. A proč ho potřebuje ke spolupráci hned dnes? Protože by se s ním jinak rozešla jeho holka.
Ano, nedává to moc smysl. Možná to celé má být příběh zmateného kluka, který nic nepochopil a raper ani být nechce, jenže ani tak jednoduché to není, jak vyplývá z děje. Naopak máme věřit, že to Alex s hudbou myslí vážně. Vzhledem k podivnému scenáristickému kolotoči, který zápletku pohání, lze s filmem v těch vážnějších pasážích jít jen těžko.
Přetěžkané tragické finále navíc snímek hází spíše do vod festivalových dramat s bezvýchodným koncem. Je to škoda, protože tohle mohl být opravdový "banger". A v mnoha momentech má obrovský švuňk, který dovede rozhýbat kinosál.
Bohužel lehce převažují chvíle, kdy snímek tak jako hrdina nerozhodně šlape vodu. A jako záchranného stébla se chytá moralizování či tragiky. Bez obojího by mu bylo líp, neboť banální pravda, že není dobré lidem prodávat špatně nařezané drogy, z něj komplexnější drama neudělá.
Film
Banger
Scénář a režie: Adam Sedlák
Bontonfilm, v kinech od 22. září.
