Ve filmu, který byl poprvé představen na festivalu v Karlových Varech a nyní vstoupil do distribuce, režisér Bohdan Karásek zachytil unikavé meziprostory v lidských životech, v nichž nehraje prim láska ani její opak či nedostatek.
Tento pozoruhodný český příspěvek do žánru "lidé celý film hovoří u stolu, na ulici či v posteli" má v dějinách kinematografie mnohé předobrazy. Takto konverzovali herci a herečky francouzské nové vlny už v 60. letech ve snímcích Érica Rohmera, kde nešlo o děj, ale jemné nuance každodenního života. Podobně kariéru začínal americký režisér Richard Linklater snímkem Flákač z roku 1990. A americký nezávislý film si pro tento podžánr v novém tisíciletí dokonce vymyslel vlastní termín: mumblecore.
Označuje nízkorozpočtové snímky vynikající přirozeným, mnohdy improvizovaným herectvím, natáčené na reálných místech a zkoumající reálné životy i problémy obyčejných dvacátníků či třicátníků. Jedenačtyřicetiletý absolvent pražské FAMU Bohdan Karásek na tuto linii sebevědomě navazuje.
Jeho takřka dvouhodinový film nevyniká dějem a neobsahuje žádné dramatické zvraty v podobě rozchodů či milostných vzplanutí. V tom je ovšem nejpozoruhodnější. Kupředu jej táhne Jenovéfa Boková coby Saša srovnávající se se svým životem, ale také přesné dialogy, které nesměřují k velkým pointám. Všichni si nicméně podobné konverzace vybavíme ze života.
Karel, já a ty je vzácný případ filmu, který na povrchu může vypadat neatraktivně, ale rychle si dovede získat diváky. A to právě obyčejností, drobnými vtípky, které odlehčují vážné situace, ale také odrážejí důvěrné vztahy mezi protagonisty.
Přitom podobné filmařské snahy často vedou k tristním výsledkům. Mnohé studentské snímky z FAMU se odehrávají mezi tramvajovými zastávkami, obýváky a hospodami a většina z nich především dokazuje: točit o světě kolem sebe nemusí být záruka, že takový svět bude zajímat kohokoli kromě tvůrců.
Karásek však nachází polohu, v níž jsou kromě blízkosti a intimity cítit i trpělivost a zdravý odstup. A hlavně polohu, která má univerzální přesah. Režisér a scenárista zachycuje pocity a životní postoje celé jedné generace, žijící bez jasných mantinelů. Jeho film mluví o světě, v němž svatba není posvátným rituálem a rozvod řešením či konečnou.
Saša i ostatní postavy spíše chtějí porozumět, co se ve vztazích i v jejich nitru děje, než hledat jednoznačná řešení osobních problémů. I když z bytu od kamarádky, kde vzájemné soužití začíná být nesnesitelné, utíká bydlet ke starému známému, nedojde ke vzniku milostného trojúhelníku či jiných nabízejících se vypravěčských řešení.
Karel, já a ty nikdy nepopožene děj dopředu, se svými hrdiny pobývá v těch nejobyčejnějších rozhovorech. "Ono to nějak dopadne. Nechci z toho dělat přehnaný drama," říká v jednu chvíli Saša známému Dušanovi. Zároveň ale na jeho námitku, že to není úplně nezávažná situace, dodává, že se nechtějí rozcházet. "Na to se máme moc rádi."
V podobném duchu se odvíjí celý snímek. Místo "přehnaných dramat" hledá pod povrchem všednodenních okamžiků něco pravdivého. Což může znít přehnaně či vyprázdněně, ale Karáskův snímek se navzdory až domáckým podmínkám natáčení směle dotýká velkých témat. Nikoli hlubokomyslnými dialogy. Jen mezi řádky přenáší na publikum ten známý a všemi žitý pocit z dnešní doby, kdy se právě za tak velká slova jako pravda či láska nedá bojovat, kdy je svět rozmlžený a nejasný.
Karel, já a ty nachází mikrodramata v drobnostech, jako když Dušan své nové spolubydlící navaří guláš a divák si na základě náznaků domýšlí, zda jde o něco víc než o běžné kamarádské gesto. Podobné situace by v jiných filmech sváděly k jasným interpretacím, avšak režisér Karásek se neustále umně pohybuje na hranách.
Americké předobrazy jeho snímku získaly označení mumblecore podle slovesa "mumble", mumlat. Byť nejde o nějaké organizované filmové hnutí a mnozí tvůrci se termínu brání, v případě snímku Karel, já a ty je trefný.
Karáskovi hrdinové nemumlají v tom smyslu, že by to byli nějací uťápnutí chcípáčci, kteří nevědí, co se sebou. Naopak neváhají o svých nejistotách hovořit artikulovaně a přitom nenuceně. Své problémy chtějí řešit, ale vědí, že řešení nejsou snadná.
To spíše celý svět mumlá, neboť se ztratila iluze dřívějších generací, že životu a vztahům lze dát jasný smysl pomocí zřetelných slov a přesně daných rituálů. A nejspíš nikdo z tuzemských filmařů to mumlání dnešního světa nezachytil tak trefně jako Bohdan Karásek.
Karel, já a ty
Scénář a režie: Bohdan Karásek
Marienbad Film, v kinech od 14. listopadu
