Situace je vážná. Tak vážná, že britská premiérka si objednává vodku s tonikem. "Bez ledu a bez toniku," říká rázná žena s drobným alkoholovým návykem, kterou s gustem hraje Emma Thompsonová. Tentokrát je alkohol opravdu potřeba: premiérka ví, že bude muset povolat do služby toho nejhoršího. Agenta Johnnyho Englishe.
Třiašedesátiletý britský komik Rowan Atkinson, známý především jako Mr. Bean, tak ve snímku Johnny English znovu zasahuje dostává třetí šanci předvést coby tajný agent svůj humor, odjakživa surfující na vlnách trapnosti. English už je dávno ve výslužbě a živí se jako venkovský učitel. A je velká škoda, že neznámý hacker odhalil totožnost všech aktivních britských agentů, neboť English už by opravdu měl zůstat mimo službu.
Nedopatřením zlikviduje ostatní seniory, co pracovali pro Její Veličenstvo, a pak nezbývá, než aby se velkého úkolu ujal sám. Tak English se svým parťákem Boughem nasedá do starého červeného Astona Martina a vydává se bojovat proti digitálnímu nepříteli ryze analogovými způsoby, vyzbrojen vychytávkami jako ze starých bondovek a nejapnými gagy.
Bývá to vděčná, přitom málo funkční zápletka také vážných krimi: hrdina vyznávající ty pravé - rozumějme staré - hodnoty stojí proti světu moderních technologií. Nefungovalo to už ve čtvrtém díle Smrtonosné pasti, který z hrdiny Johna McClanea v podání Bruce Willise, dosud vynikajícího vtipem i důvtipem, udělal zaostalého dinosaura, jenž na hackery útočí hrubou silou.
Rowan Atkinson v roli Johnnyho Englishe na to jde ještě "lépe": útočí vlastní blbostí. V parodii by to zase tolik nevadilo, ale někdejší Mr. Bean už vytahuje jen omšelé vtipy, které se v této sérii několikrát protočily. Jeho humor těží z kontrastů - třeba když na nóbl večeři v převleku za číšníka masakruje humra a krevety a poté tu popravenou změť krunýřů a spáleniny servíruje, jako by se nechumelilo.
I takových gagů je tu ale málo. Mnohem častěji vypadají spíše takto: "Neměli bychom doplnit benzin?" - "Boughu, tohle je Aston Martin, ten příliš nežere." A pak následuje honička, při níž se ukáže, že Aston Martin přeci jen docela "žere". Což ostatně hrdinům bylo řečeno hned na začátku filmu, v ústředí, kde English pohrdl nabídkou supermoderních vozů a raději strhl plachtu z červeného veterána.
Jak už to v podobných případech chodí, English je navzdory vlastní tuposti opravdu jako jediný na stopě padoucha. Akorát mu nikdo nechce věřit. Další peripetie nepřekvapivého děje už asi netřeba vyprávět.
Parodie pochopitelně nestojí na příběhu. Ale divák očekává tempo, legraci, narážky na známá žánrová díla. Všeho je tu poskrovnu. Atkinson je nejlepší jako Mr. Bean, tedy když oživuje starou němou grotesku a hraje prosťáčka, proti němuž se spikly všechny nástrahy moderního světa.
Byť Johnny English představuje podobného hlupáka, po většinu filmu je až příliš "na koni", nikdy své gagy nedovádí do patřičně absurdních konců. Snad jedinkrát: když s helmou na očích vyrazí do ulic Londýna v domnění, že se stále pohybuje na virtuálním chodícím pásu v bezpečí uzavřené místnosti. V několikaminutové scéně tak zneškodňuje zákazníky knihkupectví, turisty v horním patře doubledeckeru, stařenky na vozíčku či personál kavárny, na nějž se vrhá za pomoci dvou baget. Tady na chvíli ožívá odvázanější či praštěnější groteska. Jenže pak se English vrátí na pás, sundá helmu a vše je zase při starém.
Johnny English znovu zasahuje
Režie: David Kerr
CinemArt, česká distribuční premiéra 25. října
Hlavní padouch je tentokrát z rodu vizionářů typu Elona Muska, kterým se to trochu pomotalo v hlavě. Divák by však tomuto až pohádkově neškodnému šílenci s představou o ovládnutí světa skoro fandil, neboť Johnny English i všechny ostatní postavy jsou natolik tupé, že si zaslouží trpět pod digitálním tyranem.
Johnny English znovu zasahuje je film, který stírá veškeré hrany. Humoru chybí razance, postavám větší náboj. Je to snímek, k němuž přeneseně řečeno můžete přijít na návštěvu, a on vám nabídne čaj. Bude sice chutnat trochu jako ze školní jídelny, ale s mlékem a cukrem to ujde. Neublíží. A při odchodu už si na něj ani nevzpomenete.
