Jan Hartl a Bronislav Poloczek ve filmu Ta naše písnička česká II. | Foto: CS Film

Ta naše písnička česká II (1990)

Portfolio režiséra Víta Olmera obecně vyniká převážně filmy zachycujícími dobový étos. Ať už jde o veksláckou gangsterku Bony a klid, nebo porevoluční divokost ztělesňující Nahotu na prodej. Ještě před revolucí však začal pracovat na filmu Ta naše písnička česká II, jenž měl premiéru v roce 1990. V ní na příkladu postavy houslisty Jana, jenž po srpnové invazi přijde o místo ve svém kvartetu a musí pracovat v kotelně, rozkresluje bezútěšnou fresku lidské ohebnosti a marasmu v rozpětí dvaceti let. V epizodických výjevech rozkresluje hospodské tlachání, zmar, morální přizpůsobivost a vrstevnatost paradoxních politických machinací, kdy byla přijímaná kriminalita, straníci vyjížděli za západní kulturou a tisk razil láskyplnou komunistickou propagandu. Do sžíravého tónu se propisuje neúprosný cynismus, komunismus tu má zcela průhledné a o to bolestivější kontury, do nichž se může v zoufalé situaci chytnout každý. Jde o nekompromisní, mýtů o hrdinech zbavenou a patřičně zašpiněnou analýzu normalizační společnosti, realizovanou na přelomu dvou etap.