Recenze - Zatímco Marcela z předchozího časosběrného filmu Heleny Třeštíkové se nechala osudem spíše smýkat a vláčet, hrdina jejího nejnovějšího dokumentu René ten svůj velmi aktivně ovládá - neustálou kriminální činností.
A stejně tak ovládl i film, který po světové premiéře na karlovarském festivalu ve čtvrtek vstupuje do českých kin.
René je nicméně pozoruhodným hrdinou ne kvůli bohaté kriminální minulosti, ale zejména kvůli své nejednoznačnosti, neuchopitelnosti.
Je schopen svou kariéru kriminálníka velmi inteligentně reflektovat - s nadhledem i sebeironií, jak dokazuje ve svých literárních textech, které film provázejí. A jak dokáže sociální inteligencí a schopností manipulovat s lidmi.
Reného příběh přitom zdánlivě plyne bez větších vzruchů, odehrává se převážně mezi nápravnými zařízeními a chvilkovými pobyty na svobodě.
Sám René režíruje jeho dramatické vrcholy - nejdříve vykrade režisérce byt, snad aby ji přinutil, aby mu pozornost věnovala i nadále, poté jí nevrátí zapůjčenou videokameru.
Infobox
Příběh Marcely vzešel z právě reprízovaných Manželských etud (po 20 letech), širokou veřejnost zaujal svou bezvýchodnou tragikou i Marcelinou odevzdaností osudu. Po Reném má přijít na řadu ještě narkomanka Katka - i tu Třeštíková sleduje už 20 let. Trojice společenských outsiderů v hlavní roli tak vytvoří společně pozoruhodný portrét posledních 20 let české společnosti (na okraji společnosti).
- ONLINE: Třeštíková: Časosběrný film je sázka na nejistotu
- RENÉ VE VARECH: Helena Třeštíková: Život je víc než film
- VIDEO: René je nesympatická osoba, ale nenudí, říká Třeštíková
- VÍCE O FILMU: Po Marcele vstoupí do kin spisovatel-desperát
Marcelu to nejtragičtější potkalo v závěru dokumentu, kdy ztratila dceru. René si nese své prokletí od samého počátku; lze se jen dohadovat, jestli by skončil jako kriminálník i v případě, že by jako mladistvý nešel jako exemplární případ sedět.
Třeštíková musí často vzdorovat kritice, že její hrdinové jsou pro ni jen objekty jejích filmů, nic víc. René si ovšem narozdíl od Marcely dobře uvědomuje, že kamera ho pozoruje, a dokáže toho využít stejně obratně, jako proplouvá životem.
Vystupuje tu jako citlivá duše zlomená společenskou křivdou, a možná jí i chvílemi je, dokud se znovu neobrátí zády ke svým dobrým předsevzetím.
Před kamerou působí sympaticky a nelze mu upřít "temné charisma" - které mu jistě po návštěvě kina položí k nohám řadu ženských individuí se spasitelskými sklony.
Přitom se René hodně hlídá, a tak se mu Třeštíková nemůže dostat pod kůži tak často jako Marcele. Právě tenhle souboj kočky s myší - v němž kočkou je tentokrát spíš dotazovaný než tazatel - přitom dělá z Reného až dobrodružný snímek.
A navrch přidává časosběrnému příběhu o jednom osudu i mediální téma o "zasahování" objektivu do reality, stejně jako o neustálém hraní pro imaginární kameru, kterému nepodléhají jen aktéři časosběrných dokumentů.
Sledujeme Reného unikání před kamerou a zároveň její využívání k obrazu svému; stejně jako využívání režisérky vyzývané v dopisech k zaslání vinných kvasinek na výrobu alkoholu či zařízení záležitostí kolem Reného knih. Slouží ke cti Třeštíkové, že do filmu zařadila i momenty, v nichž je v defenzívě, zatlačena Reném do kouta.
Silný okamžik přináší i opačná scéna, kdy vyzpovídává svého hrdinu ve vězení. Za mřížemi najednou nesedí suverénní drsňák, ale zlomený člověk, který je rád, že za ním do vězení přišel alespoň štáb. Tato chvíle navíc znovu odkrývá mnohé i o druhé straně, když se René Třeštíkové táže, co pro ni znamená.
I filmařsky je René vyzrálejší než Marcela. Zejména úvodní pasáže z dospívání nabízejí syrový pohled do 80. let. Hlas Reného tu zní mimo obraz, zatímco diváci sledují jeho vězeňský dril. Později bloudí v dlouhém kabátu polistopadovou šedivou Prahou, s igelitkou opouští vězení, rozjíždí podnikatelskou dráhu a zkouší najít útěchu v lásce k dívce Katce.
K tomu je film velmi dobře vystavěn prostřednictvím střihové skladby. Jeho osudovou atmosféru dotváří westernový hudební motiv, časový rámec příběhu dodávají televizní archivy zaznamenávající klíčové okamžiky novodobých českých dějin.
René stejně jako Marcela nepředkládá příjemný zážitek, na který tak usilovně lákají současné domácí hrané filmy. Jeho vyznění je beznadějné, byť režisérka neztrácí víru v jeho možnou nápravu.
René je dramatický a drásavý; jako hlubiny lidského zoufalství i rozťaté duše hlavního hrdiny. A jeho příběh hravě překonává většinu české hrané produkce.
René, ČR 2008. Námět, scénář, režie Helena Třeštíková, producenti Kateřina Černá, Pavel Strnad, střih Jakub Hejna, hudba Tadeáš Věrčák. 83 minut, distribuce Aerofilms. Premiéra 24. července 2008.
