Film Já a ty a všichni ostatní (zahajoval letošní Febiofest) distribuuje společnost Artcam, která do kin uvedla snímek Outsider. A s ním mnohé spojuje i komedii Já a ty a všichni ostatní.
V obou případech jde o "malé", nezávislé snímky se specifickou poetikou, které určitá, spíše menší skupina diváků miluje tak, že by pro ně byla schopna vraždit, zatímco druhá, poněkud větší skupina nechápe nadšení těch prvních. Ty filmy se jí zdají nijaké, ve své sebezahleděnosti až afektované. (Asi je hned dobré upozornit, že autorka recenze patří spíše ke druhé skupině.)
Snímek Já a ty a všichni ostatní je výrazně autorský; Američanka Miranda Julyová ho nejen napsala a režírovala, ale vybrala se i do hlavní role. A zdá se, že tu hraje samu sebe: mladou americkou umělkyni Christine, která je frustrovaná nezájmem o svou tvorbu, a tak se na sebe snaží upozornit netradičními postupy.
To v tomto případě znamená, že se snaží vyčarovat příběh s pomocí co nejabsurdněji vystavěných postav a peripetií. Pročež je tu přehršel figurek typu prodavač bot, který vypisuje na okno svého bytu masturbační fantazie a pokukuje přitom po dívkách Heather a Rebecce.
Ty si své schopnosti uspokojit muže zase zkoušejí na Peterovi, který pro změnu pokukuje po předčasně vyspělé dívence s kufrem plným svatební výbavy Sylvii. Najdeme tu i sedmiletého Robbyho, který po internetu konverzuje se starší ženou o netradičních sexuálních praktikách, v nichž hraje důležitou roli přesouvání bobku tam a zpět.
Možná to z výše řečeného nevyplývá, ale film chce být především (módní) kritikou odlidštěnosti sexu i komunikace. Jako protiváha se proto nabízí nesmělé sbližování hlavní hrdinky s jistým Richardem, který je shodou okolností kolegou onoho prodavače, otcem Petera a Robbyho i sousedem dvou dívek.
Hlavní hrdinka Christine ovšem při tom všem konání působí poněkud nesnesitelně. Kvůli hysteričnosti, s níž pálí za Richardem, i kvůli infantilitě svých filmečků, které (celkem logicky) nemůže udat v místním Muzeu současného umění (skrze to je film pochopitelně kritikou snobismu současného umění). Nemluvě o tom, že se životem vláčí v příšerných 80´s oblečcích, které jsou - jaká náhoda - v současné době tak módní.
Důraz je tu samozřejmě kladen i na poetickou, až snovou atmosféru, viz smrt rybičky na kapotě auta. Jako ta rybička si nakonec připadá i divák (tedy pokud tuhle poetiku nepřijme). Na tom filmu je nejvíc znát, jak se má rád, jak moc chce říci něco zásadního. V upřímnějších okamžicích se mu to, pravda, i zadaří - jako ve scéně, kdy Christine s Richardem kráčejí ulicí a zároveň spekulují o předpokládaném vývoji svého vztahu.
Snímek by se možná chtěl přiblížil jinému americkému nezávislému snímku, Solondzovu Štěstí z roku 1998. I tady se poněkud vyšinuté postavy oddávají sexuálním aberacím, i tady se jejich příběhy proplétají, také tenhle snímek vypráví o krizi rodiny, lásky a kdovíčeho ještě. Ale činí tak snesitelněji a zábavněji, protože do sebe není tolik zahleděn jako Miranda/Christine.
Já, a ty a všichni ostatní (Me and You and everyone we know), USA 2005. Scénář a režie Miranda Julyová, kamera Chuy Chavez, hrají Miranda Julyová, John Hawkes, Miles Thompson, Brandon Ratcliff, Carlie Westermanová, Natasha Slaytonová a další. 90 minut, distribuce Artcam.
