Opřít se mohou minimálně o divácký úspěch. Ve čtvrtek vyráží jejich předpokládaný hit - film o tom, jak Josef Abrhám alias Evžen spasí Marcelu čili Annu Geislerovou - do kin v sedmatřiceti kopiích.
Není ten Evžen vážně až nereálně hodný?
Jarchovský: O tom to celé je, o odrazu ostatních "v zrcadle" slušného člověka. Tahle nezáludnost může někomu opravdu připadat až nereálná - svět, ve kterém žije, mu tedy nezávidím.
A kdo je tam tedy v nesnázích?
Jarchovský: V tomhle příběhu se všechny postavy vzájemně přivádějí do nesnází. Kráska v nesnázích je ale určitě poetičtější název než tchýně nebo otčím v nesnázích.
Sympatizujete víc s Evženem, nebo s Marcelou?
Jarchovský: Nějakým způsobem sympatizuji se všemi svými postavami. Pokouším se vejít do jejich světa a porozumět jim, i když je to někdy sestup do očistce, jako v případě Richarda Hrstky v podání Jiřího Schmitzera.
A není to spíš Stařec v nesnázích? On to Abrhám nebude mít zas tak jednoduché...
Jarchovský: Ano, Evžen to s Marcelou nebude mít jednoduché, dobrý postřeh. Ale starce nevidím, jen solidního, zralého a vnitřně nepokřiveného muže, kterému komunisti ukradli dětství a rodinu, a on přesto dokázal vyrůst rovně. A docela by mne zajímalo, jestli byste tu otázku takhle formulovala tváří v tvář Josefu Abrahámovi.
Hřebejk: Lépe bych to neřekl.
Jak se vám vůbec pracovalo s idoly 60. let Josefem Abrhámem a Janou Brejchovou?
Jarchovský: Mně se nepoštěstilo pracovat s nějakými idoly, ale s empatickými spolutvůrci, nadanými a soustředěnými herci. Když s Honzou uvažujeme o obsazení, neobsazujeme nějaké idoly, ale snažíme se vyladit energii živých a kreativních lidí s jejich předobrazy ve scénáři.
Hřebejk: S Josefem Abrhámem jsme navíc natočili Šakalí léta před třinácti lety, nebylo to úplně první setkání a spolupráce. Podobnými idoly jsou dnes Jiří Mádl s Vojtou Kotkem. Když si udrží formu ještě čtyřicet let, jistě pro ně něco napíšeme.
Máte z dětství zážitky, které u vás způsobily obsesi rodinnými jídelními scénami?
Jarchovský: Pokud pokládáte za obsesi prostý zájem, co máma uvaří k nedělnímu obědu... Naším společným a kontinuálním tématem je rodina. Kde se obvykle rodina napříč generacemi schází? U jídelního stolu. Proto se některé naše dramatické scény odehrávají u stolu v jídelně. Dovoluju si upozornit, že jiné se odehrávají třeba v koupelně nebo v ložnici.
Změnil se tandem Hřebejk-Jarchovský od doby, co spolu studoval na gymnáziu?
Jarchovský: Stačí srovnat fotky. Vypadaly mi vlasy, narostlo břicho, oženil jsem se a jsem otcem dvou dcer. Neopouští mě potřeba někomu vyprávět příběh, který by ho nenudil.
Hřebejk: Zešedivěl jsem, mám syna, ale snažím se vyprávět takové příběhy, které mě opravdu zajímají a na které se cítím svými vyprávěcími možnostmi.
Dovedete si představit, že byste spolu natočili seriál, teenagerský film, tragédii?
Jarchovský: Představit si to dovedu.
A co opravdu vypjaté drama? Někteří kritici vám vyčítají, že se bojíte tnout do něčeho drsného...
Jarchovský: To máte těžké, to, co někteří kritici pokládají za opravdu vypjaté a drsné, jiným připadá jako selanka. Pro mě jsou to velmi vágní kategorie. Mně postačí vyprávět nevypjaté a nedramatické příběhy, ve kterých obyčejný chlap za protektorátu ukryje u sebe doma uprchlého židovského mladíka, a aby od sebe odvedl pozornost, musí naoko kolaborovat. Anebo příběh nešťastné ženy, která v marné touze po vlastní rodině přestane rozlišovat mezi realitou a snem a koupí si ztracené běženecké dítě.
Hřebejk: Nebude to asi dřív než komedie od Vladimíra Körnera nebo porno od Svěráků.
Proč myslíte, že vás leckteří lidé - třeba v internetových diskuzích - tak nemají rádi?
Jarchovský: Ze sebezáchovných důvodů tohle nečtu. Internetové diskuze pokládám za zbabělý, protože anonymní a negativní energií nabitý prostor.
Jaké filmy vás v poslední době zaujaly?
Jarchovský: Jim Jarmusch: Zlomené květiny, Alexander Payne: Bokovka, O Schmidtovi, z pozdě objevené klasiky třeba Bogdanovičovo Poslední filmové představení
Hřebejk: Zatím posledním zážitkem byla projekce dokončeného filmu Miloše Formana Goyovi duchové. Staří mistři, tedy nic moc progresivního, pořád to samé a omleté: smysl, talent, preciznost, morální otázky.
Tempo máte vysoké. Už něco chystáte po právě natáčeném Medvídkovi?
Jarchovský: Jsem v tomhle směru pověrčivý. Nechci , aby se postavy a příběhy, které ke mně přicházejí, polekaly a zmizely. S fantómy se musí opatrně.
Hřebejk: Mě čekají dvě režie v divadle Na Jezerce. Na dotek Patrika Marbera a na jaře Kumšt Yasminy Rezy s třemi Jany: Třískou, Kačerem a Hrušínským.
