Recenze - Po několika vážnějších (a vlažněji přijatých) filmech se Jan Hřebejk vrátil ke staré dobré šabachovské komedii - a zároveň se poučil z toho, co mu vyčítali kritici i diváctvo.
Mariášovou komedi U mě dobrý lze - s několika výhradami - označit za trefu do černého. Respektive za nalezení kuličky pod správnou skořápkou, abychom se drželi výraziva snímku.
U mě dobrý vypráví o partičce přátel z libeňské zahrádkářské kolonie, která se na začátku 90. let zaplete se zloduchy z vysočanské tržnice, kteří jednoho z nich připraví o úspory. Když se ale jeho kamarádi semknou pod vedením kouzelníka Bolka Polívky, povede se jim možná zloduchy přelstít…
| ROZHOVOR: Hřebejk: Skořápky jsem nikdy nehrál Z TISKOVKY: Kouzelník Polívka vyzraje na skořápkáře VIDEO: Jak se točilo U mě dobrý? Podívejte se! |
Hřebejkovy filmy už klasicky dostávají od autora i médií marketingové přezdívky; i když i tentokrát má film samozřejmě daleko do nabízeného vzoru, Dannyho parťáků. Atmosféra v kolonii připomíná spíš pokus o Rozmarné léto, v oné bezstarostnosti, partičkách mariáše a rozšafném pseudohrabalovském človíčkaření lidí od vody a jejich životů.
V první polovině Hřebejk jen buduje atmosféru, ulpívá v nostalgickém bezčasí hrdinů, kterým se mění jen životní kulisy. Expozice prostomyslných podpantofelníků, dojemných alkoholiků i bývalých androšů je ospalá jak letní odpoledne u Vltavy a táhne se jak nedělní podvečer v těch bláhových 90. letech.
V druhé půli - vlastně skoro jiném filmu - naopak děj nabírá na tempu, když se ztracenci zvednou od mariášového stolu a vypraví se na exotickou tržnici mezi protřelé skořápkáře.
Zároveň tu ale občas trčí scenáristova snaha uspořádat všechno tak, aby do sebe všechny linky pěkně zapadly. Tempo se pak ztrácí a prospěl by tu zásah dramaturga.
To se týká i hromadění všech rekvizit a fenoménů 90. let, které filmem procházejí v obou polovinách. Scény s Lenkou Vlasákovou distribuující předraženou kosmetiku nebo demonstranti před McDonaldem tu dobu sice dobře vykreslují, ale zároveň už působí trochu nuceně.
Hřebejk si neodpustil ani své oblíbenosti a pomrkávání, řada herců se promenuje v pruhovaných tričkách a žije na útulných hausbotech; poněkud nehřebejkovsky naopak působí ujetě bizarní scéna se svlékající se trpaslicí.
Přesto nabízí druhá půle řadu zábavných momentů z výpravy za pomstou, v níž se Vlasáková převleče za lacinou prostitutku, Polívka za bavorského boháče a Josef Somr za kverulantského důchodce.
Čtěte také: Hřebejk měl premiéru. Kouzelník Polívka nepřijel
Hřebejk si vzal k srdci i výhradu, že obsazuje stále stejné herce. Ano, je tu opět Polívka - ale v roli lehce přislizlého a zároveň dojemného vysloužilého kouzelníka, která mu sedí tak, že by byla škoda, kdyby ji hrál někdo jiný.
Z Hřebejkovy stáje je tu ještě Jiří Schmitzer jako přestárlý hipík a centrum vodní komunity, naopak po delší době se ve výraznější filmové roli objevují věkem už mírně sešlí Miroslav Vladyka a Vladimír Javorský. Neotřelou tvář nabízí Simona Babčáková, rozpačitěji působí Petr Forman.
Hřebejk navíc herce drží na uzdě a nedočkáme se žádných exhibicí, uměřené výkony se jen místy překlopí na hranu karikatury a je to často spíše množstvím postav, které nedává některým z nich dostatek prostoru. Hřebejk si vyhrál i s obsazením epizodních typů, hlavně tržnice osciluje mezi exotikou Asie a barvitostí brazilské favely.
Řadě scén díky neotřelým tvářím, kostýmům i kameře Jana Malíře nechybí autentičnost. Šlo tenhle termín použít u některého z předchozích Hřebejkových filmů?
Postav je tu sice nepočítaně a jsou typizované, ale v příběhu rozehraném až westernově to není na škodu, nebo to aspoň nevadí.
Slovo nevadí má vůbec recenzent často na mysli při hodnocení snímku a neodbytně se mu vynořuje i jeden paradox.
I ta přehršel rekvizit a autorské manýry nakonec pomohly Hřebejkovi nostalgicky, ale ne lacině nahlédnout mizející svět sounáležitosti i atmosféru raných 90. let. Zmatenou dobu očekávání, nadějí a touhy po rychlém zbohatnutí.
Ostatně byla to i doba, jejímž znakem byl tehdy ještě všeobecně přijímaný režisér, které tenkrát natočil své první filmy. U mě dobrý totiž není jen retro 90. let, ale i retro Hřebejka. A retro je založeno na odpuštění a smíření.
U mě dobrý, ČR 2008. scénář Petr Jarchovský na motivy povídek Petra Šabacha, režie Jan Hřebejk, kamera Jan Malíř, hrají Bolek Polívka, Jiří Schmitzer, Lenka Vlasáková, Josef Somr, Miroslav Vladyka, Vladimír Javorský, Petr Forman, Simona Babčáková a další. 102 minut, distribuce Falcon. Premiéra 15. května 2008.
