Praha - Tohle bude událost. Nikdo ze štábu, který v pondělí natáčel jednu z nejdůležitějších scén minisérie HBO Hořící keř to nechce říci na plná ústa, aby se nerouhal a úspěch nezakřikl. Ale pětapadesátidenní natáčení ambiciózního dramatu o Janu Palachovi se chýlí ke konci a spokojenost s jeho průběhem sálá ze všech zúčastněných.
Projekt kabelové televize s rozpočtem větším než většina snímků, které se v Česku považují za nákladné, budí zájem nejen kvůli jménu světově proslulé režisérky Agnieszky Hollandové. Ale také tématem odkazu „živé pochodně" Jana Palacha, do něhož se po dvacet let tuzemští tvůrci neměli odvahu pustit.
Vtipkující legenda
Napětí by se v klaustrofobně stísněné místnosti Paláce cukrovarníků na Senovážném náměstí dalo krájet. Dům, jehož zachovalý retrointeriér si vybírají filmoví tvůrci rádi (natáčely se tu třeba Mašínovy Tři sezony v pekle), se pro pondělní odpoledne změnil v sídlo Obvodního soudu pro Prahu 8, v němž právě soudkyně vynáší šokující rozsudek. Žaloba paní Libuše Palachové (Jaroslava Pokorná) zastupované odvážnou právničkou Dagmar Burešovou (Táňa Pauhofová) na komunistického poslance Viléma Nového (Martin Huba) za to, že veřejně lživě dehonestoval upáleného studenta Jana Palacha se zamítá. Víra mladé advokátky Burešové (ano, je to ta známá politička, která se po revoluci stala první polistopadovou ministryní spravedlnosti) ve férový proces končí v troskách. Šrouby normalizace se utahují, odkaz Palachova činu slouží ale stále jako inspirace pro těch nemnoho statečných, kteří neohnuli před režimem záda.
Nenápadná starší dáma sedí v křesle před obrazovkami, na nichž jedou výstupy z kamer, a se sluchátky na uších poslouchá zvuk. Jen jednou ji na konci záběru jadrně česky uklouzne „tohle je na hovno" a jde do místnosti, kde se natáčí, konzultovat s kameramanem jeho práci.
Většinou ale mají její poznámky pochvalný charakter. Polská režisérská legenda Agnieszka Hollandová kolem sebe šíří pozitivní atmosféru. Není žádný generál, neustále vtipkuje na adresu jednotlivých členů štábu, v pauzách mezi jednotlivými jetími relaxuje s očima přikovanýma na tabletu a chytrému telefonu. Palach je pro ni srdečním tématem. V době, kdy se svým činem snažil vyburcovat národ, studovala FAMU.
„Agnieszka je… úplně normální," chvíli hledá slova představitelka hlavní role Táňa Pauhofová. „Umí si vytvořit přirozený respekt, za ta léta, co odtočila, už ví přesně, co chce a jak toho dosáhnout, říká o režisérce, která má tři nominace na Oscara a která po sošce amerických akademiků sahala i letos s filmem z lodžského ghetta s názvem V temnotě. Na „dobrodružné" práci na filmu konfrontuje talentovaná slovenská herečka i sama sebe: představuje si, jak by se v době, kterou nezažila a v níž se lámaly charaktery, zachovala sama. „Říkala jsem si, že se na výzvy té role nesmím dívat optikou včerejška, ale pojmout ji, jako bych všechna ta etická dilemata řešila dnes."
Překvapivý casting
Dobu nezažil ani scenárista Štěpán Hulík, ročník 1984 - jinak též filmový historik, který letos za knihu Kinematografie zapomnění o nástupu normalizace na Barrandov získal Magnesii Literu jako Objev roku. „Když jsme s Agnieszkou pilovali scénář loni v létě v Bretani, byla to pro mě něco jako FAMU ve zkratce," nedá ani on dopustit na spolupráci s režisérkou.
Když příběh psal, měl o některých postavách docela jinou představu. Českým prostředím nezatížená Hollandová ale občas měla docela překvapivé castingové nápady. „Třeba Ivana Uhlířová je u nás v takové groteskní komediální poloze," říká na adresu dvorní herečky Divadla Komedie. „Tady ale hraje tvrdou soudkyni - sekernici - a padne jí to skvěle."
Pro roli advokáta JUDr. Sýkory si Hulík představoval někoho, kdo v jeho očích působí jako prototyp odpudivé svině - třeba takového Miroslava Donutila. „Ale David Novotný se ukázal jako překvapivá, ale moc dobrá volba."
Hulík se svými kolegy producenty nabízel nejdříve svůj scénář České televizi. Tam ho ale odmítli. Nyní je za to neskonale vděčný. V ČT by námět nikdy nemohl získat takové podmínky, jaké mu poskytla HBO. Pomineme-li neprůhledný dramaturgický systém schvalování, veřejnoprávní televize nemá dostatek peněz na původní tvorbu. I tak má ale Hulík pro ni nástin řešení: „Místo pětadvaceti televizních filmů by ročně mohli natočit třeba jen pět, kterým by dali veškeré zázemí."
Natáčení Hořícího keře končí sice 20. května, ale na jeho premiéru si podle Pavly Brožkové z HBO diváci budou muset počkat až do roku 2013.
