Stejně tak pro média jde o dokonale vděčný terč. Snímek je skrze režiséra Seana Ellise (Cashback, Metro Manila) zajímavý jako umělecký počin, hvězdy Cillian Murphy (například Nolanův Batman, zde Gabčík) a především Jamie Dornan (50 odstínů šedi, zde Kubiš) pak zaujmou i mainstreamové a bulvární plátky. Přitom jde stále o schopné herce.
Organizátoři si vzhledem k realistickým možnostem festivalu sotva mohli přát lepší titul a oproti předchozím ročníkům, kdy si zahajovací projekce pamatuje málokdo, tu máme vyčnívající projekt.
Historie s lidským rozměrem
Snímek vznikal i v samotné Praze. V Resslově ulici filmaři dokonce vytrhali semafory a dočasně opravili kryptu kostela Cyrila a Metoděje, aby zde mohli natočit stěžejní momenty konečného střetu parašutistů s jednotkou gestapa.
Krom toho bude hrát jednu z hlavních rolí Aňa Geislerová, podle jejíhož přízvuku svou angličtinu stylizovali i ostatní herci, jak přiznával Dornan už během své krátké přítomnosti na loňském festivalu, kde si Anthropoid odbyl první velkou tiskovku. Nyní můžeme vytušit, že letošní premiéra byla v jednání už tenkrát.
Zahraniční filmaři tehdy mluvili o fascinaci námětem, který jim byl do té doby neznámý. Střet malé skupiny s třetím mužem SS, ale také konflikty mezi jednotlivými výsadkáři, které vyvrcholily zradou Karla Čurdy (Jiří Šimek).
Atentát na Heydricha patří mezi filmařsky celkem vděčné náměty. Jsme v něm svědky zásadní historické události, ale většina konfliktů existuje na osobní úrovni a má skoro archetypální rozměr. Ony události jako by si říkaly o převedení do podoby příběhu (což paradoxně neudělal minimalistický Atentát Jiřího Sequense st.). Musíme jen doufat, že tomuto nutkání režisér, scenárista a kameraman v jedné osobě Ellis nepodlehne až příliš a neudělá z historického faktu pohádku.
Nevděčná krásná Praha
Česko a česká kultura se doposud globální popkultuře celkem úspěšně vyhýbají. Zamilované páry létají ve filmech do Paříže, mladí vyrážejí pařit do Berlína a na východoevropskou hororovou pustinu má naše země až příliš spořádanou pověst.
Praha je krásná, ale nic se v ní neděje – scenárista Simpsonů Mike Reiss nedávno vysvětloval, že žlutá rodinka nebyla v Čechách proto, že s námi nejsou ve světě spojovány konkrétní stereotypy, ať už současné, nebo dějinné.
V důsledku se k nám jen těžko zasazují příběhy, protože vzniká nutnost až moc vysvětlovat. Kde postavy jsou? Co zde očekávat? Na co se soustředit? Když se hrdina octne v Římě, není třeba k prostředí dodat ani slůvko. Z dramaturgického hlediska je tedy Praha velmi nevděčná destinace. Totéž platí o celých našich dějinách.
Scenáristé si proto s českým prostředím nevědí rady. Dokázala to už adaptace Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí s Danielem Day-Lewisem. Ta sice nebyla špatným filmem, byla ale zcela odtržena od českého prostředí a spisovatel se zařekl, že už nikdy nepovolí adaptování svých děl.
Kusy jako Mission: Impossible, Česká spojka (v originálním názvu slovo „česká“ není) či Bratři Bloomovi pak s Prahou zacházejí jako s v podstatě anonymními pohlednicovými kulisami.
Bude tedy zajímavé sledovat, jak se anglický autor zakousne do výrazného kusu české historie, který by mohl dostat naši současnost i dějiny na filmovou mapu. Natáčením v lokacích a obsazováním tuzemských herců Ellis ukazuje snahu se prostředí přiblížit. Jestli úspěšnou, se dozvíme až v Karlových Varech.
