Proč nebyl Homer nikdy v Praze? Není na ní nic špatně, říká scenárista Simpsonových

Martin Svoboda Martin Svoboda
6. 5. 2016 6:30
Mike Reiss je jedním z předních členů scenáristického a produkčního týmu seriálu Simpsonovi. Pracuje na nich od prvních sérií po ty nejnovější, což ho dělá jedním z nejstálejších jmen dohlížejících na nejslavnější americkou rodinu. Na letošním Finále Plzeň předsedal porotě. Pro Aktuálně.cz se vyjádřil ke kvalitě současných Simpsonů, zavzpomínal na své méně známé projekty a shrnul, co z naší kinematografie stihl poznat.
Foto: Fox

Jak se vůbec stane, že se americký scenárista animovaných seriálů octne v čele festivalu české tvorby?

Vlastně nemám ponětí a ptám se sám sebe na totéž. Potkal jsem se s jedním z ředitelů Plzně na Slovensku. Tam jsem byl na festivalu animace, což přece jenom dávalo smysl. Najednou jsem tady, nejen v porotě, ale dokonce v jejím čele! Nenapadlo by mě, že můžu stát v čele čehokoliv! Ale stalo se a můžu říct, že je to docela dřina. Musíme tu vidět tak čtyři filmy denně. I když na druhou stranu nevím, na co si stěžuju – doma v New Yorku taky koukám od rána do večera na filmy.

Užíváte si tedy filmy jako divák?
Ano, rozhodně. Koukat se na filmy je vůbec moje největší radost. Někdy vyrazíme se ženou do multiplexu a chodíme z projekce na projekci celý den, vidíme jich třeba pět, nebo i šest.

Mike Reiss, scenárista Simpsonových
Mike Reiss, scenárista Simpsonových | Foto: Wikimedia Commons

Ale sám pracujete v televizi. Myslíte si, že se moderní seriály mohou filmům rovnat, jak se stále častěji říká?
Upřímně? Nemůžou. V televizi samozřejmě narůstá počet dobrých pořadů, vypadají lépe, produkčně skoro jako filmy. Ale cílem filmu je "natočit co nejlepší film", kdežto cílem seriálu "zaplnit hodinu času a pak dvacet dalších". I u skvělých seriálů jako House of Cards nebo Sopránovi platí, že kdyby šlo o filmy, mohl by jejich příběh přirozeněji a lépe plynout, zážitek by mohl být intenzivnější. Osobně jsem nakonec každým seriálem po čase unavený, ať se vydaří sebelíp.

Mluvíte z pozice jednoho z hlavních tvůrců seriálu, který běží už bezmála třicet let. Myslíte si, že se Simpsonovi drží a zůstávají relevantní?

Děláme, co můžeme. Víte, my přestaneme, až nám dá publikum najevo, že už o nás není zájem. Až se přestanou dívat, přestaneme show připravovat, je to až tak jednoduché. Ale čísla sledovanosti v Americe jsou pořád dostatečně vysoká, pořád jsme hit.

No na rovinu si řekněme, že divácké reakce jsou stále chladnější.

Jsou, to ano. Lidé nám vytýkají, že už nepřicházíme s tak dobrými náměty. Jenže berte to takhle: Nikdy už nemůžeme být noví a svěží. Nejtěžší na naší práci je odvyprávět, co jsme ještě neodvyprávěli. V každé epizodě máme řekněme tři dějové linie, celkem už 1800 příběhů. Těžko se vyhneme tomu, aby se sebelepší scénář neopakoval.

Nejde jen o opakování, problém Simpsonů je i ukotvenost v raných devadesátých letech. Profilace hlavních postav tomu odpovídá, i karikované postavy patří světu, který už dnes není aktuální.

Během let jsem si několikrát říkal: "Už to není tak dobré, už to není aktuální, musíme se nutně posunout." Ale jakýkoliv náš pokus o posun shledávám zpětně jako chybu. Začalo to smrtí manželky Neda Flanderse. Všichni jsme doufali, že seriálu dodá novou energii, ale nakonec? Nic z toho nebylo a dodnes lituju, že jsme se k tomu odhodlali. To samé s adopcí čínského dítěte Patty a Salmy – nakonec jejich potomek téměř zmizí, protože se nám z toho nepodařilo nic vykřesat. Negativní byly i reakce diváků. Jsem obecně na kritiku velmi citlivý. Ne když někdo řekne "Jste příšerní", to nám samozřejmě nijak nepomůže. Ale když nám bylo třeba vytýkáno, že Homer hloupne až k extrému, zkusili jsme se ho udělat o kus chytřejším.

Připomněl jste mi epizodu, kterou jsem nikdy nedostal z hlavy. Homer zjistí, že má v mozku od dětství uvízlou pastelku, a když ji vyndá, je o několik řádů chytřejší. Nakonec se ale rozhodne ji vrátit zpátky, protože nemá odvahu žít jako chytrý člověk (epizoda Homr). Působilo to na mě vždy velmi depresivně.

Tuhle epizodu psal Al Jean a jde paradoxně o jednu z obecně nejoblíbenějších. Ale naprosto chápu, co vám na ní vadí. Jenže tady jde o celkový problém všech komediálních seriálů. Na konci se musíme vrátit tam, kde jsme začali. Musíme zachovat status quo. Někdy to připomíná peklo, nebo přinejmenším očistec, zvlášť když to trvá třicet let.

Když přišla řeč na reakce na kritiky, mám pocit, že postava Komiksáka se během let změnila v karikaturu všech nespokojenců s vaší prací. Opakuje, co je vám vytýkáno, a přijde mi, že se mu za to v podstatě vysmíváte.

V Americe existuje typ lidí jako Komiksák a snad každý zná někoho takového – jde o mnohem menší karikaturu, než by se zdálo. Ale je pravda, že jsme si do něj začali promítat všechny naštvané a agresivní kritiky, kteří o každé epizodě říkají, že je nejhorší ze všech. Co se s takovými lidmi dá dělat jinak? Každá epizoda přece nemůže být nejhorší.

Krom Simpsonů stojíte i za jinými seriály, jedním z nich byl i Kritik, jenž se objevil i v epizodě Simpsonů. Ten nabízel komplexnější pohled na věčného nespokojence.

Ano, Kritik měl především až nesnesitelnou vnitřní integritu. Ohodnotil i vlastní rande. Shodil film i tehdy, kdy ho negativní kritika měla připravit o práci. Tím byl pevný a zároveň nepříjemný. Jedni ho v důsledku toho milovali a druzí nenáviděli. A nutno říct, že těch, kteří ho nenáviděli, bylo mnohem víc. Publikum se s ním příliš nesžilo a krom malé skupinky věrných se lidé brzy přestali dívat. Na druhou stranu šlo o pouhých dvacet epizod před dvaceti lety a lidé se mě na něj v rozhovorech dodnes ptají. Dnes vy, někdo jiný asi před týdnem.

A co Oblongovi? Pamatují si lidé i na ně?

Oblongovi! Ti mě moc bavili. Ale opět: Diváci se nechytli. Už když jsme psali scénář, jsme věděli, že divným a temným příběhem o údolí plném zmutovaných existencí riskujeme. Nakonec ani z toho nic nebylo.

Nesnažil jste se kousavějším humorem Kritika a kontroverznější stylizací Oblongů trochu vyvážit, že Simpsoni jsou přeci jen rodinný seriál, který je oproti konkurenci jako South Park nebo seriály Setha MacFarlana poněkud jemný?

Možná. Ale Oblongovi a Kritik byli mnohem víc „moje“ show, než jsou Simpsonovi. Ačkoliv jsem i u nich od začátku a patřím mezi nejstálejší členy týmu, vždy jsem následoval vizi tvůrce Matta Groeninga. U Oblongů jsem se mohl vyřádit. Vymysleli jsme je okolo divných kresbiček animátora Anguse Oblonga a byli jsme zvědaví, jestli si nás lidé buď zamilují, nebo nás po čtvrt hodině podříznou. A stalo se to druhé, doslova. Sledovanost spadla a už se nevrátila.

A co říkáte na české filmy zde v Plzni? Netajíte se tím, že s naší kinematografií nejste příliš obeznámený.

Dnes jsem viděl Sedmero krkavců, skvělý příběh. Nevím, o jak známou pohádku jde v české kultuře, ale já byl překvapen jak dějem, tak i jeho zpracováním. Navíc jde o první český film se šťastným koncem, jaký jsem kdy viděl. Nutno podotknout, že těch zkušeností vážně není mnoho. Z hraných filmů si vybavuju Kolju a Hoří, má panenko! Ten snímek jsem viděl na vysoké škole a moc se mi nelíbil.

Jaký je jinak váš názor na Formana?

Miloš Forman je samozřejmě skvělý režisér. V Přeletu nad kukaččím hnízdem dokázal mistrovský cit pro látku. Ale třeba Amadeus, jakkoliv je vynikající, mě mnohem víc oslovil v původní divadelní verzi, která mi nepřišla tak zjednodušená. Jinak mám rád některé české skladatele, především Smetanu a Dvořáka. Dvořáka jsem dostal i do Simpsonů.

Ale Simpsony jste nikdy nedostal do Prahy. Proč jste naše hlavní město doposud vynechali, když byli skoro všude?

Fanoušci z celého světa vždycky chtějí, aby se k nim Simpsoni podívali. A když k tomu dojde, skončí to mnohdy žalobou a uražeností. Jako v případě Austrálie, Brazílie a dalších zemí. Ne že bychom se Praze vyhýbali. Každý ji zná – většina mých kolegů, kterým jsem zmínil, že jedu do Čech, v ní i byla. Ale řekl bych, že s ní prostě není nic špatně a nevymysleli jsme doposud vhodnou zápletku. Když není nic špatně, není se čemu smát.

Máte však slovenské předky, udržujete se zdejším prostředím na nějaké úrovni kontakt?

Maďarské, slovenské. Ne přímo z Čech, ale blízko! Samozřejmě se zajímám především o animaci, takže mi nejsou neznámí zdejší nejslavnější animátoři.

Švankmajer?

Ano, Švankmajer, ten Švankmajer! Všechno temné, špinavé, rozbité. Nemůžu říct, že by se mi jeho filmy líbily, ale rozhodně ho respektuju, jde o opravdového umělce. Nicméně mi není blízký tento přístup k animaci. Byl jsem před několika lety na festivalu v Kosovu a všechny kreslené filmy ve východoevropské sekci byly tak depresivní! Jistě i takové filmy musí vznikat, přesto kdy jindy být roztržitý, hravý a barevný než v animaci?

Humor je pro vás očividně důležitý. Není ale těžké být profesionálně vtipný? Vymýšlet na požádání gagy?

Nebudete mi věřit, ale pro mě to je úplně přirozené. Jsem stejný při psaní scénáře i na otcově pohřbu, všechno obracím v humor. Takový jsem: dělám vtipy. A mám štěstí, že existují lidé, kteří mi za humor platí. Nejde ani o talent. Jako jsou jiní lidé vysocí, tak já si ze všeho dělám legraci.

Hlavním cílem našeho ústavu je zlepšení pověsti Zmikunda Lucembruskýho, říká autor Oprásků Jaz. Dodává, že historici jeho komiks vítají, jsou údajně rádi, že se o jejich oboru vůbec mluví. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 3 hodinami

PSG vyhrál ve francouzské lize posedmé za sebou

Fotbalisté Paris Saint-Germain zvítězili v 9. kole francouzské ligy 3:0 v Nantes a po úvodních dvou porážkách v sezoně si připsali sedmou výhru za sebou. Úřadující mistři mají během vítězné šňůry skóre 23:1 a vedou tabulku o tři body před Lille, jež má k dobru nedělní utkání proti Lyonu.

Favorizované PSG se na hřišti patnáctého Nantes gólově prosadilo po přestávce. Skóre otevřel hned ve 47. minutě Ánder Herrera po přihrávce Kyliana Mbappého, jenž v 64. minutě zvýšil proměněným pokutovým kopem za faul na sebe. Výsledek pečetil dvě minuty před koncem po chybě domácí obrany Pablo Sarabia.

Nantes mělo šanci zkorigovat výsledek v 69. minutě díky pokutovému kopu, který ale Kaderu Bambovi chytil Keylor Navas.

před 4 hodinami

V USA odhlasovalo tři dny před volbami již přes 90 milionů lidí

Ve Spojených státech odevzdalo svůj hlas s předstihem před úterním termínem voleb již přes 90 milionů lidí. To je více než 65 procent počtu volebních lístků, které se dohromady sešly ve volbách před čtyřmi lety, napsala agentura Reuters. Uchazeči se snaží využít poslední dny kampaně k boji o poslední nerozhodnuté voliče v klíčových státech. Na veřejnosti v sobotu kromě nich a jejich viceprezidentských kandidátů vystoupila například i první dáma Melania Trumpová či bývalý prezident Barack Obama.

Zdroj: ČTK
Další zprávy