Britský filmař Guy Ritchie má rád lokální produkty. Na své farmě mezi hrabstvími Dorset a Wiltshire postavil minipivovar, který vaří řemeslné pivo z vlastního ječmene. A hned v první scéně režisérova nového snímku Gentlemani si pintu piva značky Gritchie dává herec Matthew McConaughey. Spolu s nakládaným vejcem.
Jeho postava Mickey Pearson také miluje vlastnoručně vypěstované produkty nejvyšší kvality. Mickeyho vášní, za kterou stojí byznys v řádu stovek milionů liber, je marihuana.
Kolem této drogy se točí zápletka zamotané krimikomedie. Ritchie se jejím prostřednictvím po sérii hollywoodských snímků vrací zpět k žánru, který ho proslavil. A jemuž se naposledy věnoval v roce 2008.
Gentlemani opět míří do Londýna plného bizarních postav a postaviček z podsvětí, kde se odehrával Ritchieho úspěšný debut Sbal prachy a vypadni z roku 1998 a částečně také následující, o dva roky mladší film Podfu(c)k. V obou režisér zběsilým tempem zahrnoval diváky hromadami komických a do sebe zašmodrchaných situací, jichž se účastnilo množství postav, ještě větší množství náhod a spousta podivných nápadů.
Ritchieho první dvě krimikomedie se odvíjely jako gigantický souboj opileckých historek a anekdot. Až pak svým dosud posledním příspěvkem k žánru - filmem RocknRolla z roku 2008 - trochu zvážněl, více se soustředil na postavy i na vypilovanější vypravěčské zákruty. A také na poněkud snobštější prostředí či současná témata jako zdražování londýnského bydlení.
Snímkem Gentlemani se vrací někam mezi své první dva tituly a RocknRollu. Podobně jako ona jsou Gentlemani nejen gangsterskou historkou, ale také snahou uvažovat o stylu a vyprávění. Zároveň se Ritchie navrací ke kořenům, ke všem těm vtípkům a historkám, které si lidé obvykle vyprávějí po páté pintě piva v zaplivaném anglickému pubu.
Na britské půdě si to tentokrát příznačně rozdávají Američané. Jako by tvůrce chtěl oznámit: "Jsem zpátky doma, ale přivezl jsem s sebou kus Hollywoodu." Protagonista Mickey Pearson se chystá prodat své marihuanové impérium jinému "podnikateli" původem ze Spojených států. Je to obdivuhodný, sofistikovaně ukrytý komplex pěstíren, produkující drogu nejvyšší jakosti. Ale to, co se kolem prodeje rozehraje, po všech stránkách zavání lacinou šmelinou. A zahrnuje to nejrůznější pochybné party, od rapujících boxerů po čínské gangy obchodující s heroinem.
Hugh Grant se objeví ve velmi neromantické roli upoceného informátora. Jednou večer navštíví Pearsonovu pravou ruku, chlapíka na špinavou práci jménem Ray, s nabídkou, že by od jeho bosse rád 20 milionů liber. Jejich rozhovor - který se točí kolem komplikovaně zodpovídané otázky "za co?" - snímek rámuje.
Ze zápletky už se nesluší prozradit víc, neboť Gentlemani stojí právě na odhalování nových informací a především nových perspektiv vnímání toho, co už diváci vědí. Ritchie si opět pohrává s náhodnými střety malých a velkých ryb gangsterského rybníka a orchestruje obří podraz, u něhož do poslední chvíle není jasné, kdo koho podrazil.
Někdy se z děje vynořují až karikaturní postavy jako šéf bulvárního deníku Daily Print, který jakmile promluví, poprská i diváky ve třetí řadě kinosálu. Naopak těm na dně "potravního řetězce" režisér přiznává čest a respekt, byť si zároveň dělá srandu z jejich amatérismu.
Roli férového boxerského trenéra, který tvrdým drilem chrání své hochy před poflakováním se po ulicích a překračováním zákona, si maximálně užívá Colin Farrell. Dokonce neváhá - proti duchu dnešního společenského klimatu - svému černošskému svěřenci vysvětlovat, že nadávka "ty černá …." od kolegy není rasistická, neboť se vztahuje jen k němu a obě slova, ze kterých se skládá, pro něj platí. Jinak je to v režisérově vidění ale čestný chlap.
Tohle je typický Guy Ritchie, tvůrce, který hraje velkou hru trochu špinavými prostředky. A za žádnou cenu se nehodlá vzdát urážlivých vtípků či jiných libůstek. Jenže právě v tomto terénu začíná klopýtat. Ritchie v jedné scéně pomrkává po Pulp Fiction, v jiné zároveň po zápletce epizody seriálu Black Mirror i po vlastních vtípcích s prasaty. A celý rámující a delikátně vyprávěný rozhovor ukazuje, že nejen jeho postavy, ale i tvůrce umí být na úrovni. Že by rád patřil do první ligy filmových vypravěčů.
Jeho novinka se pokouší o spoustu her se samotným kriminálním žánrem. Třeba už tím, jak - mezi řádky - posouvá téma klasických gangsterek: otázku zločinecké cti. Ve filmech jako Kmotr či Mafiáni bylo obchodování s drogami tabu. Ritchie podobné dělítko vede mezi zavrženíhodným heroinem a eticky přijatelnější marihuanou, která "nikoho nezabíjí".
A jak napovídá název, Gentlemani relativizují samotný význam slova, které filmu dalo jméno. Colin Farrell například ukazuje, že gentlemanem lze být v kostkovaném obleku i v teplákovce. A celý snímek pak říká, že sako, šlechtický původ či vybraná mluva gentlemanství nezaručují.
Ritchie by si rád nonšalantně hrál a přitakával těm nejpřízemnějším věcem. Přitom mnohdy křičí: podívejte, jaké jsem rozehrál velké divadlo.
Nelze mu upřít, že zůstává zábavný. Jen se v poslední fázi kariéry stává obětí vlastního megalomanství. Gentlemani jsou mnohem zdařilejší projekt než Ritchieho hollywoodský pokus spojit ve své reinterpretaci artušovské legendy temné, zasmušilé fantasy se svým typickým přidrzlým a nespolehlivým vyprávěním o zlodějích a zlodějíčcích.
I tak je ale tenhle Ritchieho "řemeslný lokální produkt" příliš nasáklý velkovýrobou.
Gentlemani
Režie: Guy Ritchie
Vertical Ent., česká distribuční premiéra 30. ledna
