Prezidentovo páteční veto novely zákona o fondu české kinematografie vyvolalo v řadách filmařů značnou nelibost. Skupina filmařů raguje otevřeným dopisem, píše i ředitel České filmové a televizní akademie Petr Vachler.
Hlavním argumentem tvůrců proti Klausovu vetu je celospolečenský dosah kinematografie: "Každý přece ví, že jeden dobrý a mezinárodně úspěšný film udělá pro pověst naší země víc než řada politických jednání ... ... je ostudou, že nejúspěšnější český film loňského roku byl z větší části financován ze zahraničních veřejných zdrojů," píší filmaři v narážce na Slámovo Štěstí.
Pod otevřeným dopisem adresovaným premiéru Jiřímu Paroubkovi, ministru kultury Vítězslavu Jandákovi a poslancům i občanům jsou podepsáni mimo jiné režiséři Jan Hřebejk, Juraj Herz a Břetislav Pojar či scenáristé Lubor Dohnal či Petr Jarchovský.
"Věříme, že Sněmovna Parlamentu České republiky prezidentovo veto v co nejkratší době přehlasuje, abychom se všichni společně mohli jistě i s panem prezidentem potkat v kině na kvalitním českém filmu namísto nostalgického vzpomínání na kdysi dobré časy československé kinematografie," zakončují otevřený dopis filmoví tvůrci.
Podle Petra Vachlera zase Václav Klaus vědomě klade veřejnost tvrzením, že filmaři žádají podporu státu na úkor jiných umělců: "Celý český kinematografický průmysl žádá ročně o částku mezi 300 až 380 miliony korun, a to ne z daní poplatníků, ale korektní úpravou zákonů," uvedl.
Jen Národní divadlo podle jeho tvrzení dostává ročně od státu přes 400 milionů korun, divadla a herecké spolky podporují státní granty; Národní galerie a Česká filharmonie jsou státní organizace. Sportovci pak podle něj dostávají skrze správně nastavené zákony od Sazky miliardy korun.
Vachler uvádí, že národní kinematografie jsou v zahraničí běžně podporovány daleko většími částkami. "V Polsku jde o státní roční dotaci ve výši 27 milionů eur a v Maďarsku o 29 milionů eur. Jsou evropské státy, které domácí kinematografie podporují dobrými zákony v miliardách korun," upozorňuje předseda ČFTA.
Podle něj se tak česká kinematografie současnými špatnými zákony dostává stále hlouběji do neschopnosti konkurovat americkým a evropským snímkům nejen na domácím trhu.
