Recenze - Abychom pochopili, proč se jinak rychle zapomenutelný snímek Oko bere stal v USA 80 milionovým hitem, musíme vědět, jak mytickou silou jsou nadána prostředí, v nichž se odehrává: univerzitní kampus a kasina.
Jedno je místem práce a odříkání, druhé místem zábavy a odpočinku; obojí však zapadá do určité logiky kapitalistického způsobu života: musíš dřít, aby sis pak mohl užívat, vědění se zúročuje v majetku a fyzické rozkoši. (Nic na tom nezmění fakt, že „studium" může být pro někoho zábava a odpočinek, a naopak hazardní hraní může být pro někoho práce a bolestivá obsese.)
Propojením těchto dvou míst do jedné fabule se můžou propojit i dva oblíbené žánry současné hollywoodské kinematografie: filmy o chladných profesionálech a filmy o mládeži hledající si své místo na slunci, případně v záři reflektorů či neonů. To vše avizováno jako „film podle skutečné události", respektive podle knihy.
Cílem je Harvard, přestupní stanicí Las Vegas
Aby skutečná událost ale byla hodna zfilmování, musí být zároveň až neskutečná, nebo se do neskutečna přibarvit.
Vždyť co si myslet o příběhu šprta, kterému nestačí, že dokončuje matematiku na MIT, ale chce být i doktor medicíny na Harvardu, ovšem na studium nemá peníze, a tak se - přes počáteční cukání - nechá naverbovat do týmu hazardních hráčů vedených profesorem matematiky, jejichž cílem je vyplenit lasvegaská kasina při blackjacku?
Ben Campbell by se klidně mohl jmenovat Peter Parker; po pěti minutách by ho mohl kousnout radioaktivní pavouk a za deset minut by mohl v těsně upnutém kostýmu létat mezi mrakodrapy. Až tak prototypicky a přesvědčivě ho hraje sympatický Jim Sturgess.
Jeho předsevzetí vydělat si na školné, a pak jít od toho však vezme za své. Do kalkulu se přimíchají nežádoucí emoce, touha chtít víc, dokázat si, že jsem lepší než ostatní.
Celý snímek přitom stojí na předpokladu, že hraní karet nemusí být hazard, ale věc čisté logiky a základní matematiky. Stačí umět počítat karty a určit pravděpodobnost, s jakou si kdo z balíčku vytáhne vysokou nebo nízkou.
Jistě, to nezvládne jeden člověk, ale tým několika počtářů u několika stolů, kteří navíc mají vyvinutý jazyk nenápadných signálů a můžou při zachování chladných hlav obrat každého krupiéra.
Z čeho má plynout napětí
Správně řečeno, toto bylo možné do poloviny 90. let. Dnes, právě na základě zfilmované kauzy, už karty promíchávají počítače, navíc pokročil software na rozpoznání biometriky obličejů, čili smluvení hráči jsou rychle odhaleni.
Poněkud nejasné každopádně zůstává, proč snímek z oné možnosti odhalení vytváří tak husté napětí. Jak je totiž řečeno v úvodní minutě, počítání karet není nelegální, tudíž vás majitelé kasina mohou maximálně požádat, abyste odešli, ale rozhodně vás nemohou stíhat, bít, mučit vás a vyhrožovat.
Jenomže pak nemohl Laurence Fishbourne z pozice šéfa ochranky dělat bububu a Kevin Spacey by nemusel dělat drába na pozici šéfa hráčského týmu. Předpoklad, že bez osobního konfliktu film nemůže fungovat, tedy nakonec narušuje výchozí premisu, že stačí být dostatečně chytrý.
Klouzání po povrchu věcí
Režisér Robert Luketic (Pravá blondýnka, Příšerná tchýně) zůstává i protentokrát řemeslníkem bez zřetelného rukopisu, ačkoli střídáním klasického formátu a digitální kamery s vysokým rozlišením dociluje předpokládané dynamiky, „klouzavosti" i změn v ostrosti obrazu; a může se těšit z toho, že tak zatím příliš mnoho filmů nevypadá.
Bohužel tu není jakákoli snaha odlišit styl od reklamy nebo klipu a časosběrné střihové sekvence nás mají jen utvrdit, že hrabivost je dobrá; každý další záběr křičí: „víc, víc, střádej, přidávej, hromaď".
To, čím si hlavní hrdina projde, nás přes veškeré peripetie i závěrečný veletoč mezi postavami Spaceyho a Fishbournea dovede jen k tomu, že byl od počátku na správné cestě. Dokonce se potvrdí, proti čemu se hrdina bouřil: peníze, konexe a protekce řeší vše. Film to přitom podává jako přijatelné řešení, nikoli konformitu a přitakání nespravedlnosti.
Jenomže zlobte se na tak bezstarostné dílko, zvláště, když vám k němu celou dobu tepe velice dobrý soundtrack a za týden si těžko vzpomenete, o čem se vyprávělo.
21, USA, 2008. Režie Robert Luketic, scénář Peter Steinfeld, Allan Loeb (podle knihy Bringing Down the House od Bena Mezricha), hudba David Sardy, hrají Jim Sturgess, Kevin Spacey, Kate Bosworthová, Liza Lapiraová, Laurence Fishburne ad. 123 minut, distributor Palace Pictures. Česká premiéra 29. května 2008.
