Havel nebyl slaboch, ale symbol silné rovné páteře, uvádějí signatáři, mezi nimiž jsou někdejší premiér a předseda Senátu Petr Pithart, bývalý velvyslanec Petr Janyška, výtvarník Joska Skalník nebo spoluzakladatelé Veřejnosti proti násilí Fedor Gál a Ladislav Snopko.
Film, který měl premiéru v červenci, vypráví o Václavu Havlovi v jeho disidentském období. Odehrává se v letech 1968 až 1989. Soustřeďuje se na osobní život, kterému dominují nejen boj za pravdu, pronásledování a věznění, ale také milostné vztahy, vlastní pochyby a humor.
Režisér Horák se podle svých slov soustředil na emoce. Říká, že pravda byla mnohokrát popsaná a kdo chce, najde ji v pramenech. Na něm, který film také produkoval, prý bylo udělat z pravdy příběh.
"My, kteří jsme Václava Havla znali, byli jeho přáteli nebo pracovali v jeho blízkosti, jsme šokováni, jaký obraz o prvním polistopadovém prezidentovi a dlouholetém hybateli bývalé opozice ten film předkládá," namítají signatáři dopisu, podle nichž snímek ukazuje bývalého prezidenta "jako přešlapujícího slabocha, který se neuměl nikdy rozhodnout, kterého musel vždy někdo údajně postrčit, jako okrajovou, historicky náhodnou váhavou figurku".
Podle nich film vytváří zkarikovanou, nepravdivou podobu Václava Havla i celého disidentského prostředí.
Přispívá tím k demontáži významného symbolu moderní české identity, "symbolu rovné, neohnuté páteře ve věcech veřejné a politické angažovanosti, který Václav Havel ztělesňuje v novodobých českých dějinách a který je pro české skupinové povědomí tak potřebný".
Signatáři píší, že Havel byl při vší váhavosti a slušnosti "silák, který měnil dějiny", měl výrazný organizační talent a charisma, stál v epicentru většiny aktivit bývalé opozice a dovedl propojovat nejrůznější lidi a skupiny.
"Byl mistr slova, jako málokdo dovedl popsat marasmus 70. a 80. let i formulovat požadavky opozice, a zároveň měl odvahu zaplatit za to roky opakovaného věznění a policejního pronásledování," dodávají.
Podle nich Horákův film dělá z Havla karikaturu, a demontuje tak jeden z pozitivních prvků, na něž se odvolává moderní národní identita.
Dopis dále podepsali bývalý disident John Bok, někdejší mluvčí Občanského fóra Jan Urban a Petr Kučera, hudebník Michael Kocáb, podnikatel Jan Dobrovský, režisérky Olga Sommerová a Ljuba Václavová, vedoucí Havlovy prezidentské kanceláře Ivo Mathé, signatáři Charty 77 Jiřina Šiklová a Viktor Parkán, spisovatel Ivan Klíma nebo obhájce lidských práv Stanislav Penc.
