Soul - Velké pozornosti se na Dálném východě dostalo v těchto dnech české animaci, která se v Koreji představila hned na dvou prestižních filmových akcích. Mezinárodní festival animovaných filmů a cartoon seriálů SICAF uvedl snímek Tomáše Luňáka Alois Nebel či Fimfárum: Do třetice všeho dobrého trojice autorů Davida Súkupa, Kristiny Dufkové a Vlasty Pospíšilové. Druhý největší festival v zemi, Pifan v Pučonu, zařadil do programu celou retrospektivu českých animovaných filmů.
Korejská animace představuje zcela odlišný svět, plodící každoročně množství především televizních seriálů pro děti, ale zároveň nejrůznější zábavní průmysl na pomezí komiksu, videoher či počítačové animace. To všechno je vidět na mezinárodním festivalu SICAF, který se konal v Soulu od 18. do 22. července. Na červeném koberci se vždy vystřídají staří, úctyhodní korejští animátoři. Děti tu hrají interaktivní videohry, skládají korálky či obdivují transformery. Vedle toho se promítají artové celovečerní filmy typu japonské expresivní kreslené morality Midori-ko Keity Kurosaky nebo nový španělský snímek Vrásky Ignacia Ferrerase, uváděný rovněž letos ve Varech.
Náš může těšit, že se do mezinárodní soutěže probojoval český snímek Tomáše Luňáka Alois Nebel, který se utkal například s polskou drsnou satirou na tamní společenský a politický život Ježkem Jiřím troji autorů Tomasze Lesniaka, Wojtka Wawszczyka, Jakuba Tarkowského.
Čtěte také
Erotické fantazie řidičky tramvaje uspěly v Annecy
Korejci z jižní části poloostrova nemohli vidět příliš našich animovaných filmů vyrobených ještě v době socialismu. Na druhou stranu především z Japonska sem proniklo povědomí o starých filmech Karla Zemana, Jiřího Trnky či především později Jana Švankmajera. Na druhou stranu dnes je tu česká kultura velmi populární v nejrůznějších - i bizarních podobách. Korejci jezdí do Prahy za romantickou dovolenou, čtou stále dokola Čapka a chodí dokonce na české muzikály. Je třeba dodat, že velmi aktivní roli tu hraje české velvyslanectví v Soulu pod vedením Jaroslava Olši ml.
Z jeho iniciativy se pořádá velká retrospektivní přehlídka české animace na druhém největším festivalu v zemi, který se koná od 19. do 28. července v miliónovém městě Pučonu. Festival se zaměřením na žánrový film od fantastiky po science fiction až po nejrůznější otrlé tituly představuje letos i průřezovou sekci tradicí české animace.
Pod dohledem Michala Procházky a ve spolupráci s Asociací animovaného filmu je uváděna Trnkova vize odcizené budoucnosti Kybernetická babička či Zemanův kreslený horor pro děti Krabat. Program představuje dva papírkové snímky Václava Mergla - protiválečné Kraby či alchymistickou vizi vesmíru Homunculus. Diváci uvidí nakonec i dva filmy z tvorby Jiřího Barty, která je zastoupena dvěma tituly - Zaniklým světem rukavic či Klubem odložených coby dvou dystopických obrazů společenské krize konce 80. let. Celé to uzavírá unikátní futurologická sociální satira Francouze René Lalouxe Divoká planeta, která byla v roce 1973 natáčena v tehdejším Československu.
Jak padlo v rámci tamní debaty s publikem, že motivy fantastiky nesloužily v naší animaci k představování si budoucích katastrofických scénářů či pohádkových fantazií. Byly spíše záminkou k zašifrované satiře přítomné současnosti či nebo dokonce k zobecňující filozofické reflexi světa přesahující úzkou optiku tehdejšího socialismu.
