Současný televizní trh je příliš široký. A byť televizní ceny Emmy mají více nominací než filmoví Oscaři, nestíhají zaznamenávat vše zajímavé, co vzniká.
Sbor, který nominace sestavuje, spoléhá z velké části na setrvačnost. Málokdy si všimne výjimečné série hned v první řadě, a když už ji ve druhé nebo třetí začne oceňovat, pokračuje téměř donekonečna, bez ohledu na to, zda kvalita zůstává stejná, nebo klesá.
Vítězem letošních Emmy, které byly uděleny nad úterním ránem, je mezi "velkými dramatickými seriály" fantasy Hra o trůny, vlajková loď stanice HBO. Původně vycházela z knižní série, v nynější osmé sezóně již jede po vlastní dějové koleji a mixuje otevřenou brutalitu a sexualitu s politickými intrikami.
V tom se Hra o trůny podobá dalším nominovaným dílům, sci-fi anti-utopii Příběh služebnice a sci-fi westernem Westworld, který rovněž vytvořila HBO. Namístě jsou pochyby, zda se pod zdánlivou sofistikovaností a zašmodrchaností Hry o trůny neskrývá jen touha prodávat trochu "béčkové zboží" - odhalená ženská ňadra a prýštící krev.
Mezi nováčky, kteří letos získali Emmy, najdeme dvě komediální série: dobovou The Marvelous Mrs. Maisel o ženě, která se po manželské krizi rozhodla dát na dráhu stand-up komičky, a Glow, osmdesátkovou podívanou z prostředí ženského wrestlingu. Westernové drama Godless o městečku vdov, čelících útoku desperátů, sice nezískalo nominace v hlavních kategoriích, ale zase obdrželo dvě herecké ceny.
Pokud tyto seriály mají něco společného, pak to, že vyprávějí o ženách, které musí vstoupit do bitevní arény, jež byla předtím doménou mužů. Kolika sezón se tyto nové, kriticky i divácky ceněné projekty dočkají, je však nejasné.
Že natahování děje nakonec nesvědčí, dokazuje třeba právě druhá série Příběhu služebnice, jež se pomalu mění v "mučící porno", kde hrdinky pořád někdo znásilňuje a ponižuje. I zde seriál již vyčerpal knižní předlohu a nájemní televizní scenáristé evidentně nemají tolik představivosti jako spisovatelka Margaret Atwoodová, pro niž šlo o srdeční záležitost.
Každoročně se také probírají statistiky ohledně diverzity, kolik Afroameričanů, Asiatů, Hispánců, žen, gayů, leseb a transsexuálů se dostalo do nominací, případně získalo ceny. Ne že by to šlo nadiktovat, proces výroby seriálů je příliš komplikovaný. Minimálně se však zdá, že celková pestrost témat a hereckého obsazení také na Emmy vzrůstá.
Tvůrci ani nereagují na nějaký politický tlak, spíš diváckou objednávku. Letos tak Sandra Oh jako první Asiatka získala nominaci za ženský herecký výkon. Její role v dramatické sérii Killing Eve jí ale vítězství nevynesla, uspěla běloška Claire Foyová za královský seriál The Crown.
Afroamerickou komunitu zastupovala hlavně komediální, nicméně velmi realistická Atlanta z prostředí raperů. Nominovaných afroamerických herců ovšem bylo hodně, celkem pětadvacet, v mnoha kategoriích, přičemž sošku Emmy si nakonec odnesly Thandie Newtonová za Westworld, Samira Wileyová za Příběh služebnice a Tiffany Haddishová za zábavný pořad Saturday Night Live.
Jistou změnu můžeme spatřovat také u nominací v kategorii Variety Talk Series, tedy v podstatě politických komentátorských show, kde letos vypadl libertariánsky založený šedesátník Bill Maher a místo něj do pětice přibyl třicátník Trevor Noah, nabízející spíš levicově liberální pohled, často smíšený s perspektivou černošského etnika - sám Noah pochází z Jižní Afriky.
Kategorii ale nakonec vyhrál zasloužilejší a o něco serióznější John Oliver, který se nespokojuje jenom s drobnými žertíky, ale často ve svém pořadu provádí odvážné investigativní reportáže.
Congratulations to our favourite comedian @iamjohnoliver on your #Emmys win for @LastWeekTonight! 🏆🙌 pic.twitter.com/t8D40eUnDJ
— Sky Atlantic (@skyatlantic) September 18, 2018
To, jak společensky otevřená je nyní americká televize, dokazuje ocenění reality show RuPaul's Drag Race i jejího tvůrce, moderátora a hlavního porotce RuPaula, pod jehož dohledem mezi sebou transvestité a transsexuálové soutěží o to, kdo na pódiu při hudebně-tanečním čísle předvede lepší proměnu do jiného pohlaví.
Jedinou nominovanou producentkou, přesněji showrunnerkou, byla Lisa Joyová za Westworld. Obecně ženy působí v širších produkčních týmech a jen výjimečně jsou hlavními producentkami. Zato rapidně stoupá počet ženských témat.
Důvodů může být mnoho. Obecně seriály bývaly vždy spíše doménou žen v domácnosti, což do určité míry přetrvává dodnes. Zadruhé seriály většinou stojí na splétání přediva vztahů, což konvenčně vzato rády vstřebávají a v následných diskusích také častěji rozebírají ženy. K tomu ve společnosti narůstá emancipace a pocit, že ženy musí ještě výrazněji dostat slovo.
Značná část nominovaných a oceňovaných seriálů vypráví o násilném útlaku a boji proti němu. A konečně můžeme mluvit také o partnerském nebo skupinovém souznění - dnešní série nabízejí najednou vztahy i akci a speciální efekty.
Současné seriály do velké míry nahrazují filmy, které by dnes většinou už nešly do kin. Jejich příběhy mají románový rozsah i hloubku. Dvě nebo tři hodiny jim nestačí, potřebují minimálně šest sedm hodin - typickou minisérií je letošní vítězná American Crime Story -, mnohdy i desítky.
Ze společenského kontextu vítězové cen Emmy působí vzorově slušňácky. Pokud se ale soustředíme na to, jestli hlasující přihlížejí k uměleckému novátorství, už to tak slavné není. Návrat režiséra Davida Lynche do Twin Peaks sice nastřádal čtyři nominace, ale odešel s prázdnou. Pro většinu lidí byl tento počin příliš experimentální a surreálný, pro ty s větší výdrží a nárok šlo o nejodvážnější počin, jaký televizí prošel za posledních dvacet let.
Neuspělo ani skvělé drama o drogové závislosti a sexuálním zneužívání Patrick Melrose, v němž exceloval Benedict Cumberbatch. Do nominací na nejlepší animované seriály se vůbec nedostal BoJack Horseman o alkoholickém koňském herci, přestože už pátou sezónu patří ke kultovním generačním dílům. Namísto toho v kategorii "animáků" pořád straší Simpsonovi, kteří jsou již léta vyšeptalí.
Bez povšimnutí mezi komediálními hranými seriály zůstaly tituly jako The Good Place, Americal Vandal a Jane the Virgin o počestné dívce, která chce být uměle oplodněna. Všechny nově pracují s pojetím humoru i žánrovými konvencemi a stojí za to je sledovat jako něco občerstvujícího.
Jednoznačně potěšující je ale vítězství v kategorii televizních dokumentů. Šestidílná Wild Wild Country o historii sekty kolem indického gurua Osha, jenž se v 70. letech rozhodl ovládnout americký stát Oregon, působí zcela neuvěřitelně, a kdyby nešlo o dokument, asi by takový příběh nešlo přijmout jako věrohodný.
Hlavní bilance, o níž se teď v souvislosti s Emmy mluví, je nicméně nástup streamovací služby Netflix. Ta po pěti letech existence v poměru 112:108 nominací překonala HBO. Z Netflixu, který vyžaduje předplatné a není klasickým kabelovým kanálem, ale internetovou stránkou, se stal hlavní hráč na trhu. Jeho nástup je o to významnější, že nově začíná uvádět i vlastní celovečerní filmy, které již nejdou do kin.
Zřejmě se začíná psát nová éra domácího kina. A to kino "venkovní" se brzy stane něčím jako divadlem či muzeem.
