Film irského dokumentaristy a fotografa Seamuse Murphyho nazvaný A Dog Called Money vedle sebe opakovaně klade dva typy scén.
V těch prvních PJ Harvey při cestách poslouchá místní, jak hrají hudbu, případně pozoruje třeba Afghánce zpívající při náboženském obřadu. Pak většinou následuje střih do nahrávacího studia v Londýně, kde se Harvey snaží tyto zvuky napodobit nebo se jimi inspirovat.
Snímek je obrazově pestrý. Z Afghánistánu obsahuje záběry na dopravní zácpu, zaplněné tržiště nebo výzvy k modlitbě, zatímco v části natočené v USA dojde na vystoupení roztleskávaček v ulicích, lid setkávající se při bohoslužbě nebo vyprávění mladého chlapce, jehož příbuzní byli v sousedství postřeleni.
"Seamus umí najít cestu, jak obrazu ustoupit z cesty a nechat ho, aby zapůsobil plnou vahou, bez dodatečného sdělení nebo moralizování. Právě proto jsem si Seamuse našla a oslovila ho ke spolupráci," říká k filmu PJ Harvey.
"Postupuje tak, že jako diváci můžeme do jeho obrazů vstoupit, přemýšlet nad nimi a sami v nich najít smysl," dodává písničkářka, která své zážitky z cest po Afghánistánu, Kosovu i USA zužitkovala roku 2016 na albu The Hope Six Demolition Project.
Písně z něj později naživo představila také na slovenském festivalu Pohoda nebo v pražském Foru Karlín.
Podle fotografa a režiséra Murphyho se Afghánistán a Kosovo jako destinace vysloveně nabízely. Obě místa coby dokumentarista navštívil už dřív. Washington se pak do mozaiky hodil coby pomyslný střed moci západního světa, který podle Murphyho rozhoduje o osudu menších zemí.
"Když se řekne Washington, napadnou nás Kapitol Spojených států amerických, Bílý dům a demokracie. Ale co ta odvrácená strana Washingtonu, kde lidé žijí v chudobě a většinu obyvatel tvoří Afroameričané? Zajímalo nás, jak žijí," popisuje Murphy, který s PJ Harvey navštívil například washingtonskou čtvrť zvanou Anacostia.
"Tam jsme se setkali s úplně jinými obrázky, než jaké známe z Kapitolu. Lidé tam žili v mnohem horších podmínkách, než jaké jsme viděli v Afghánistánu nebo Kosovu," tvrdí Murphy.
Režisér prý chtěl filmem rovněž vyvrátit zažitou představu, že například Afghánci žijí v neustálém hladu a chudobě. "Když si odmyslím ty strašné situace, z Afghánistánu mi utkví hlavně živelní, pohostinní lidé, kteří se umějí bavit. Podle mě je důležité tohle ukazovat," dodává Murphy.
Součástí snímku A Dog Called Money jsou také záběry z nahrávacího studia v londýnském muzejním komplexu Somerset House, kde PJ Harvey desku The Hope Six Demolition Project natáčela. V různých etapách mohli proces sledovat vybraní návštěvníci za sklem. Zpěvačka tím chtěla upozornit na to, "kolik pozornosti, práce a péče je věnováno tvorbě hudební nahrávky", jak řekla.
PJ Harvey tento projekt označila za audiovizuální dílo. Než se ostatně pozdější dvojnásobná držitelka hudební ceny Mercury začala naplno věnovat muzice, byla přijata ke studiu na umělecké škole.
Politické písně PJ Harvey z alba The Hope Six Demolition Project již po vydání vzbudily rozpaky. Skladby, jejichž texty se odehrávají v chudé černošské čtvrti ve Washingtonu nebo na tržišti v Kábulu, vypráví o bezpráví, chudobě či dopadech války. Například obyvatelé chudinské čtvrti ve Washingtonu se ale na písničkářku zlobili, že v písni Community of Hope popsala jejich život banální zkratkou.
"Obecně je deska silně protiamerická. Lze ji číst jako 'zprávu OSN' kritizující zemi, která chce do světa vyvážet rovnoprávnost, ale neumí se postarat ani o obyvatele svého hlavního města," napsaly o albu Hospodářské noviny a připomněly, jak PJ Harvey například coby host jednou moderovala politický pořad britské BBC.
Veřejnoprávní anglický rozhlas se pak musel bránit proti nařčení, že šíří levicovou agitku. Například Ian Austin, bývalý poradce britského premiéra Gordona Browna, dokonce prohlásil, že "příště si BBC místo PJ Harvey může rovnou pozvat Putina".
Film nazvaný A Dog Called Money je jedním ze zhruba 400 titulů, které v těchto dnech promítá festival Berlinale, zařazen je do sekce Panorama.
PJ Harvey ze svých cest po Afghánistánu, Kosovu a Washingtonu přivezla také sbírku básní, které již v angličtině vyšly pod názvem The Hollow of the Hand. Doprovázely je opět fotografie Seamuse Murphyho.
Jaké filmy z Berlinale doporučují čeští kritici? Shodli se na čínském opusu
