Praha - Jakmile začneme uplatňovat trochu náročnější kritéria, vysvitne, že Česká televize je obří beztvarý moloch, který v zásadě příliš neplní funkci média veřejné služby. Mnoho pořadů nemá vůbec co dělat na obrazovce veřejnoprávního média (jehož vzorem může být britská BBC), ať už kvůli své bulvární podstatě a tomu, že marně soutěží s komerčními kanály, nebo jednoduše proto, že nejsou dost kvalitní.
Základními výtkami vůči ČT bývají poukazy na její neefektivnost, pomalost, konzervativnost, kamarádčofty a byrokracii. ČT se neosvědčuje velkou odvahou riskovat, ať už v programové skladbě, či v redukci počtu pracovníků - vůči přezaměstnanosti a neefektivitě struktury si dovolují vystupovat pouze kandidáti na ředitele, kteří při volbě nemají velkou šanci.
Pověst ČT v poslední době poškodila například i nedomyšlená přísnost ve vybírání poplatků, či prohraný soud se skupinou Ztohoven, které se povedlo pirátsky proniknout do vysílání. Televize se tak na veřejnosti jeví jako nenasytný Otesánek, který nemá co nabídnout, přestože žádá stále více peněz od občanů, a zároveň jako instituce, která si neumí ohlídat vlastní zpravodajství, a pak se projeví nedostatkem smyslu pro humor.
K obrazu zatuchlého strašidelného zámku pak přispívá i nekonečné opakování starých seriálů a ustavičné nostalgické návraty do doby normalizace - nakonec i každotýdenní půlhodinová relace Retro, která se pokouší o kritický náhled zapadá do schématu "nevinného ohlížení". Leckdo pak i takový pořad může považovat za připomínku toho, jak bylo skvělé, že existovaly jen jedny tenisky, tedy botasky, že mít motorku Jawa znamenalo užívat si závanu svobody a rebelie a že chalupaření byla vlastně podvratná činnost proti režimu. A to i přesto, že se tvůrci snaží o něco jiného.
Česká televize nedokázala udržet úroveň svých talkshow, jež postupně ruší a často už jen vysílá opakování. Krásný ztráty, Ženský hlas, Bolkoviny, Café X či Banánové rybičky se z odstupu jeví jako čím dál tím větší plácání, jen s různou mírou kultivovanosti a bulvárnosti.
Standard solidního veřejnoprávního programu má dramaturgie celovečerních filmů na ČT2, bohužel většina titulů je vysílána nelidsky pozdě. Bez ohledu na to, že je možné nahrávat si pořady na video či DVD, postrádá podobné vysílání v neatraktivních časech smysl.
V zájmu vyváženosti je nutné zmínit, že ne vše co pochází od ČT je "od ďábla". Všechny kanály mají dobrou grafiku, předěly a upoutávky, celá televize má velice slušně udělané webové stránky, úspěšně probíhá digitalizace vysílání, vznikla internetová půjčovna filmů za 30 Kč i samostatný zpravodajský kanál ČT 24, který ovšem dlouhou dobu mohli sledovat jen "vyvolení."
Nemělo by se rovněž zapomínat na to, že Česká televize je významný koprodukční partner českých filmů, které mají úspěch jak v kinech, tak při udělování výročních cen či na mezinárodních festivalech - na tituly Venkovský učitel, Karamazovi, René, Tobruk, Na půdě, Kdopak by se vlka bál, Sestra či Tajnosti, může být ČT pyšná. Je pouze zvláštní, že ne vždy je pak sama dovede adekvátně propagovat.
| Programové úspěchy ČT |
| Uvolněte se, prosím Jan Kraus si občas na někoho netroufne a není tak břitký, a někdy se zdá, že ho baví popásat se na slabších. Stále však jde o nejlepší talk show, jaká kdy v Česku byla. Někdo by mohl namítnout, že má Kraus "trafiku" za svou stávkovou činnost, ale najděte druhého, takto pohotového a vtipného moderátora, který odmítá uhnout z jasně položených otázek. Nebýt jeho, byli by Zelení možná v Evropském parlamentu. | |
| Burianův Den žen Kontroverzní volba "programového úspěchu". Pořadu lze vyčítat to, že jednotlivé díly měly nevyrovnanou úroveň, a že Jan Burian se svými měnícími se spolupracovníky přistupoval k jednotlivým ženským osobnostem s jasně danou představou, na čem je přichytí. Zároveň tato Burianova umanutost a konfrontace jeho "písničkářsky-pravdařského" a přitom hravého vidění světa se světem povrchního popu (Lucie Vondráčková), new age třeštění (Jana Kratochvílová) nebo endorfinové rozesmátosti (Olga Šípková), skýtaly něco, co na ČT moc nevidíme: štěpnou zábavu. | |
| Stardance Když už ČT uniklo několik nových formátů, chopila se zdaleka nejúspěšnější reality show, která přitom není tak ostrá, spíše milá a rodinná. Naprostá bezkonfliktnost není něco, co by přitáhlo mladší publikum, ale střední a starší generace mohla mít konečně pocit, že vzniká něco hezkého a že tanec zušlechťuje duši i tělo. Výsledkem byla sledovanost 1,5 milonu diváků. | |
| Toulavá kamera Produkt chuti po "pozitivních" zprávách, tuzemská obdoba Objektivu a oslava malého českého cestování s tipy na výlety. Televizní reportáže doprovodilo už sedm dílů knižního vydání a dohromady podávají o České republice zprávu jako o turistickém ráji, který netřeba opouštět, protože se tu nachází vše od paličkované krajky po muzeum kočárů. | |
| Q (Kvéčko-queer) Jeden z nejlepších pořadů nabízených ČT. Díky výraznému zacílení, otevřenosti a nekompromisně definovanému úhlu pohledu, který se nekryje s majoritním hlediskem, dokáže překvapivě referovat o kulturních, sociálních a politických jevech - např. gay časopisecká scéna nebo rakouský konzervatismus. |
| Programové neúspěchy ČT |
| Pořady, jež vydírají pomocí kýčovitých emocí Na jedné straně rádoby soucitná Pošta pro tebe, která zjevně porušuje veškeré etické normy - citovým vydíráním počínaje a konče cynickým zneužíváním sociálně slabších za účelem výroby televizní zábavy. Na straně druhé dramaturgicky nedomyšlená 13. komnata, která se dá brát jako sonda mezi české alkoholiky, kteří jinak hráli ve filmech, seriálech, případně zpívali písničky. | |
| Kulturní zpravodajství Na podzim 2008 se šéf zpravodajství rozhodl zrušit kulturní redakci ČT a její členy sloučit s domácím oddělením. Smyslem bylo podle jeho slov restartovat kulturu na ČT, jejímž synonymem byl dlouhá léta Ota Svoboda se svými nicneříkajícími jednovětými soudy a výlety s českou filharmonií. Takřka rok odstupu ukázal, že navenek je tato koncepční změna nepostřehnutelná. | |
| Záhadologické pořady Pokud v zahraničí tento typ pořadů na BBC prosadil vědecky kritický A. C. Clarke, a později se módě esoteriky brilantně vysmál iluzionista Derren Brown, u nás se postupně podlehlo představě, že hlas může dostat i ten, kdo odmítá podávat důkazy, a v nevysvětlené mlhovině mystérií vidí „hlubší pravdu". Pseudo-dokumentární pořad Detektor snůšky konspiračních hypotéz, které byly dávno vyvráceny, vydával za objevy hodné pozornosti. Hraný seriál Strážce duší zase resuscitoval témata, která už ani nemohou být předmětem seriózních dokumentů, a vyráběl z nich amatérské „napínavé" příběhy, u nichž se mohou bát jen malé děti. | |
| Pořady pro dvacátníky ČT, podobně jako ČRo, dlouhodobě ignoruje generaci pozdních teenagerů a dvacátníků. Po skončení pořadů jako např. Paskvil její hudební dramaturgie sice uspokojuje požadavky alternativních menšin v Sólo pro..., Mezi proudy nebo Crescendo, ale aktuální hudební dění pomíjí. | |
| Hodina pravdy Podivný soutěžní pořad, v němž se měsíc co měsíc Vomáčkovi nebo Bydžovští učí žonglovat s talířem na tyči, aby vyhráli kempingový stan. Sobotního primetimeu nedůstojná show odehrávající se v kulisách německého teleshoppingu cca 1992. |
