Ve filmu, jejž karlovarský festival uvádí v těchto dnech, Affleck hraje otce ztraceného s dcerou uprostřed lesů - ve světě, kde vymřely skoro všechny ženy.
"Chtěl jsem navodit pocit, že lesům na nás nezáleží. Že jde o něco, co nás přerůstá," odpovídá Casey Affleck na dotaz Aktuálně.cz, jak s kameramanem Adamem Arkapawem vytvářeli dojem krajiny, kterou postihla jakási celoplanetární katastrofa.
Arkapaw již nasnímal dva vynikající krimiseriály Temný detektiv a Na jezeře, kde se postavy také mnohdy ztrácí v podmanivé krajině. Zde pokračuje v podobném duchu. "Z obrazu vyvstává pocit, že lidé jsou titěrní a příroda ohromná. Což je zároveň ponižující i uklidňující," komentuje kameramanovu práci Affleck. Při natáčení si prý vzpomněl na starou námořnickou modlitbu, již má v oblibě jeho přítelkyně: "Bože, moře je tak širé a má loďka tak malá."
Při sledování snímku, který byl natočen v divočině okolo kanadského Vancouveru, má divák skutečně pocit až vznešený, na pokraji úžasu a bázně, když vidí titěrný stan uprostřed lesů či tělíčka obklopená sněhovou bouří.
V tom stanu film začíná. Dlouhou konverzační scénou, kdy si otec s dcerou vyprávějí příběhy - a je to první důkaz, jak výtečně Casey Affleck hraje, i když se v tomto případě nemůže spolehnout na pokyny režiséra, neboť režíruje sám sebe. A také skvělou herečku Annu Pniowskou, kterou obsadil do role dcery.
"Jako herec jsem natáčel s režiséry, kteří jsou opravdu skvělí," rozhovoří se Affleck, který dříve spolupracoval s filmaři Gusem van Santem, Stevenem Soderberghem či Christopherem Nolanem a za snímek Místo u moře získal před třemi lety Oscara. "Ti režiséři mi často řekli: dobrá, ale pojďme to zkusit udělat ještě jinak. Našli způsob, který scénu oživil. Tohle sami se sebou udělat nemůžete," srovnává.
"Jediné, co jsem mohl dělat, bylo hrát jinak, být ostřejší či se ztišit, abych Annu Pniowskou donutil reagovat. Režíroval jsem ji svým vlastním hraním. To jsem si dost užil."
Film Světlo mého života měl původně být jen onou úvodní scénou, v níž se vypráví bajka o zvířatech, nerovnosti kultur či přežití druhů. A měl to být animovaný snímek. Jenže ho nikdo nechtěl animovat. Nakonec Affleck látku rozepsal do celovečerní podoby a učinil z ní jen jednu z historek, které si ve filmu vyprávějí otec s dcerou.
Vzniklo intimní drama o vztahu rodiče a potomka. Vědeckofantastické zasazení je jen metaforou pro reálné potíže, které zažívá skoro každý rodič, když v každém nakupujícím v supermarketu vidí potenciální hrozbu, když má strach ze všeho neznámého.
"Mám rád charakterní dramata. Ale také mám rád science fiction," říká Affleck. "Cítil jsem se trochu nervózní, že bych měl dělat film jen o dvou lidech konverzujících ve stanu. Že bez té děsivé hrozby, která se nad osudem postav vznáší, by byl nesnesitelně nudný."
Herec a režisér svému snímku chtěl v něčem dát až klasický vzhled, na mysl mu prý přišla díla režisérů jako Andreje Tarkovského. Affleck ale také připomíná, že například snímek Potomci lidí režiséra Alfonso Cuaróna, byť se vyvine do velkého akčního dobrodružství, je v jádru také jen jednoduchým příběhem cesty z místa na místo.
Affleck se svou filmovou dcerou se dostávají na různá místa. Třeba do komunity lidí, kteří se řídí biblí i ve světě, jenž vypadá, že ho přitom bůh opustil.
Při natáčení prý Affleckovi přišlo na mysl, že takové místo po katastrofě se v něčem podobá vězení. V něm se lidé také často obrací na víru.
Jak ho napadla představa světa takřka bez žen, v němž se Světlo mého života odehrává? Když před pár lety sledoval zprávy o viru zika, zarazilo ho, že existuje takové nebezpečí, které si vybírá podle pohlaví. "Film, kde by to genderově bylo naopak, by byl také nevyvážený, ale jinak. Nejspíš by v něm bylo méně násilí," poznamenává.
Světlo mého života může připomenout třeba americký snímek Beze stop režisérky Debry Granikové, který karlovarský festival promítal loni a kde se pozornost také upíná na intimní vztah otce s dcerou žijící mimo civilizaci.
Casey Affleck nedosahuje srovnatelného účinku, v nejsilnějších momentech ale dovede být podobně jemný a tísnivý, když vypráví o těch nejsilnějších mezilidských vazbách. A vedle výtečného kameramana se obklopil dalšími schopnými spolupracovníky.
Světlo mého života
Scénář a režie: Casey Affleck
MFF Karlovy Vary, nejbližší projekce 2. července od 22 hodin v Kinosálu Národní dům a 5. července od 10:00 v Karlovarském městském divadle
Roli manželky a matky si v několika retrospektivních scénách zahrála Elisabeth Mossová, stále žádanější herečka, známá ze seriálu Příběh služebnice či švédského snímku Čtverec, který získal hlavní cenu na festivalu v Cannes.
"Je těžké odvést práci za jediný natáčecí den. Ale ona je opravdu profík," chválí svou kolegyni Casey Affleck. "Ponořila se rovnou do role, v jedné scéně mluví, v jiné leží dítě ve dřezu. Tehdy se ptala: 'Proč dáváš dítě do dřezu?' Odvětil jsem, že někdo prostě myje nemluvně ve dřezu, když je takhle malé. Sama děti nemá, tady přitom musela měnit plínky, zpívat ukolébavky, předstírat, že umírá. Milion věcí za jediný den. A pak byla prostě pryč," uzavírá.
