Lee děj brzy přenáší do současnosti, kdy se čtyři afroameričtí váleční veteráni po mnoha dekádách vracejí do Vietnamu. S dvojí misí: najít ostatky pátého parťáka, který tu padl. A najít fůru zlata, která během vietnamského konfliktu skončila uprostřed džungle.
V díle třiašedesátiletého Spikea Leeho se radikalita politických gest pojí s radikalitou těch filmařských. Jeho nezávislé snímky vždy fungovaly jako šrapnely, záměrně neučesané tvary mísící různé žánry, formáty, estetiky.
Nyní natočil dílo, které je válečným filmem, lupičským thrillerem, komedií i dramatem o přátelských a rodinných vazbách. Bratrstvo pěti nevypráví jen o komplikovaném osudu černochů v Americe, ale o komplikovaném soužití lidí různých ras, menšin, vyznání.
Jako nesourodé záblesky reality do toho proskakují faktografické vsuvky v podobě medailonků zapomenutých černošských hrdinů, stejně jako těch slavných, jako byl Martin Luther King. Obraz se smršťuje do klasického formátu a retro barevné palety, když se děj vrací k vietnamským událostem, a zase se rozšiřuje, když se vracíme do současnosti.
Podobně Lee skáče mezi žánrovými rejstříky. A dějové zvraty přicházejí - někdy doslova - jako exploze min, které stále ještě zbyly ve vietnamské krajině, kde dál zabíjejí i půlstoletí po konci války.
Spike Lee se nebojí obléci jednoho z hrdinů do červené trumpovské čepice s nápisem Make America Great Again. A největší síla jeho snímku je v tom, jak vykresluje zmatek světa, jímž cloumá nespravedlnost na mnoha frontách. Není to žádná elegie za utrpení černošského lidu či nahněvaný politický apel. V Bratrstvu pěti se události dějí tak překotně, že nad nimi nikdo nemá kontrolu. Leckdy ani samotní filmaři.
Po snímku BlacKkKlansman, za něhož získal svého prvního Oscara za scénář, se Lee od skutečného, poměrně tradičně vyprávěného příběhu vrací do vypravěčské divočiny. A v ní mimo jiné po svém účtuje s dědictvím americké kinematografie o Vietnamu.
Hned v jedné z prvních scén hrdinové tančí v klubu a za nimi září neonový nápis Apocalypse Now. Není to jen drobný vtípek, v němž tvůrci staví název slavného válečného dramatu Francise Forda Coppoly vedle podobně neonově výrazné reklamy na pivo.
Lee opravdu vede diváky vietnamskou džunglí, která jako by sestávala především z filmových obrazů a klišé. A kde si s Apokalypsou podává ruku Rambo.
Bratrstvo pěti brzy nachází trhliny mezi vztahem čtyř veteránů, kteří se v úvodu srdečně objímají na recepci hotelového pokoje v Ho Či Minově Městě. Obzvláště podporovatel prezidenta Trumpa Paul dělá skupině na dobrodružné výpravě starosti. Spike Lee pozvolna odhaluje různé příčiny jeho nešťastného životního rozpoložení, od posttraumatického syndromu po rodinné i osobní tragédie. Právě v jeho osudu se koncentruje Leeho nečernobílá vize světa, kde příkoří vzniká složitěji než na ose vztahu většiny k menšině.
Zároveň ale režisér a spoluscenárista jednotlivé perspektivy skládanky servíruje až neohrabaně. Občas skloubí nadsázku s dojetím do kouzelně rozporuplného výjevu, jindy jako by o sebe jednotlivé scény a nálady zakopávaly a navzájem si podrážely nohy. Události se dějí, postavy na ně nereagují a diváci nevědí, co si s tímto rejem počít.
Když v jednom ze svých nejslavnějších snímků Jednej správně z roku 1989 vyprávěl Lee o třenicích v jedné newoyrské čtvrti, fungovalo jeho výbušné vypravěčství skvěle a o poznání koncentrovaněji. Nyní se volněji pohybuje v prostoru, čase i mezi žánry. A natáčí film, který více působí důležitostí témat než samotnou realizací.
Bratrstvo pěti obsahuje torza působivých filmů různých žánrů, od akční komedie přes podfukářské snímky o tom, kdo koho a jak přelstí. Jean Reno se tu mihne v drobné roli, podobně na krátké ploše zaboduje představitel Black Panthera Chadwick Boseman coby zahynuvší parťák protagonistů, jakýsi mytický Martin Luther King i Malcolm X v jedné osobě.
Spike Lee je ovšem přesvědčivý jen místy, jindy se naopak až příliš urputně snaží vytvořit specifickou mytologii, komentář ke stavu světa. Námětů k přemýšlení nadhodí během dvou a půl hodiny spoustu. Ale kolem sebe s nimi střílí až příliš bezhlavě.
