Foto: MGM

Sean Connery

Ze všech představitelů Jamese Bonda ten první; nejslavnější a největší hvězda. Před bondovskou rolí o něm ale nikdo neslyšel, respektive mohl ho vidět v několika menších filmech. Přesto to byl nakonec tenhle dříve poněkud neotesaný Skot, jehož „kariéra“ před Bondem obsahovala kromě působení u námořnictva i tak absurdní položky jako „leštič rakví“. Ve spolupráci s prvním bondovským režisérem Terencem Youngem vdechl Flemingově postavě nezaměnitelný styl, starosvětskou eleganci spojenou s nečekanými výbuchy brutality. Postavu Bonda piloval od Dr. No přes Srdečné pozdravy z Ruska až ke Goldfingerovi.

V Thunderballu už ale bondovské otěže začínaly svazovat a v Žiješ jenom dvakrát dotáhl pojetí tajného agenta 007 až na hranici mezi sebeironií a parodií. Poté dal Bondovi vale a nenechal se přesvědčit ani astronomickými honoráři, a tak roli převzal George Lazenby. Po něm se Connery dal ještě jednou přemluvit (přeplatit) k účinkování ve filmu Diamanty jsou věčné. Ten už ale měl mnohem více společného se skutečně sebe-parodickou poetikou moorovského období.

Ačkoli se Connery během následujících desetiletí pokoušel z bondovského prokletí vymanit, paradoxně se k němu stále v různých podobách vracel. Nakonec skutečně dokázal svůj seriózní potenciál ve filmech jako Muž, který chtěl být králem, Jméno růže nebo Neúplatní. Na začátku 80. let se přesto k Bondovi vrátil v trucbondovce Nikdy neříkej nikdy (jak ironické). Na konci dekády si zahrál otce hlavního hrdiny ve filmu ze série, která se k bondovskému odkazu otevřeně hlásí: Indiana Jones a poslední křížová výprava. A konečně v 90. letech definitivně potvrdil znovunabytý hvězdný potenciál ve filmu Skála, kde se jeho postava od Bonda liší snad jen jménem.

Connery dostal řadu cen, nikdy nepřestal být skotským patriotem a s kariérou se definitivně rozloučil filmem Liga výjimečných. Jeho pojetí Alana Quatermaina se opět Bondovi v mnohém podobá. Odpočinek si Connery užívá tak moc, že odmítl i roli ve čtvrtém Jonesovi.