Francouzská hvězda Juliette Binocheová ztvárňuje padesátiletou profesorku literatury a matku dvou dospívajících dětí, kterou kvůli mladší ženě opustil manžel. Zhrzená Claire je však stále natolik atraktivní, že si i ona dokáže najít výrazně mladšího milence.
Právě kvůli němu si - částečně ze žárlivosti, částečně z rozmaru - na Facebooku vytvoří falešný profil, který doplní fotografiemi o čtvrt století mladší dívky. Když se následkem toho do fiktivní krásky bezhlavě zamiluje mladý fotograf, falešně polichocená Claire se rozhodne pokračovat v manipulativní on-line hře pod smyšlenou identitou. Bez ohledu na to, že vztah postavený na lži je předem odsouzený k zániku a že se postupně mění v povážlivě "nebezpečnou známost".
Snímek, natočený podle stejnojmenné předlohy francouzské spisovatelky Camille Laurenspvé, se žánrově pohybuje mezi psychologickým dramatem a romantickým thrillerem. První část často rozvíjí příběh s pomocí internetového rozhraní na notebooku či displeji mobilu. Navzdory tomu to ale je "klasický francouzský vztahový film" - v dobrém, ale místy i v tom horším slova smyslu.
Některé výjevy působí zbytečně melodramaticky a ke konci přibývají překvapivé, zároveň však překombinované dějové zvraty, které odhalují hrdinčiny nové motivace. Režisér Safy Nebbou si přitom stále zřetelněji pohrává s literárním konceptem "nespolehlivého vypravěče".
Díky tomu divákům předkládá i odlišnou variantu toho, co se odehrálo předtím. Claire, jejíž stále rozštěpenější existenci opakovaně připomínají zrcadlové obrazy na skleněných stěnách, v této alternativní verzi dokonce začne žárlit na svou mladší avatarku.
Trochu obehraně působí i rámování příběhu - protagonistka své milostné vzplanutí rekapituluje během návštěv psychoterapeutky, hrané Nicole Garciovou, která je o generaci starší než Claire. Tyto scény zároveň dokreslují další charakterové rysy nevyzpytatelné hrdinky.
Ta si je během společných sezení vědoma, že tentokrát je to ona, kdo je v rámci ženské rivality tou mladší a přitažlivější, a neskrývá věkovou převahu. V iluzorním sebeklamu se Claire také chlubí vrstevníkům, že se do ní pobláznil "zajíček". Že kvůli němu začíná zanedbávat své děti, prakticky nevnímá.
Ideální představitelku internetové predátorky, která se stává obětí vlastního podvodu, tvůrci našli v šestapadesátileté Juliette Binocheové. Podobně jako její o 11 let starší kolegyni Isabelle Huppertové, která i po překročení padesátky v řadě filmů ztělesňuje ženy schopné omámit mladší muže, lze to samé věřit představitelce Claire. Byť v Nebbouově filmu rafinované koketerie i reálné sexuální aktivity probíhají převážně po telefonu.
Binocheová, jejíž výrazově proměnlivou tvář kamera snímá detailně, v průběhu vyprávění střídavě krásní i mládne - a naopak. A to nejen díky práci maskérů, ale především díky pozoruhodně proměnlivé řeči těla.
Herečka v okamžicích štěstí dokonale napodobuje chování, mimiku nebo i třepotavý smích a slovník zamilovaných dívek z generace svých dětí - a působí věrohodně. Zábavná je například scéna, kdy ve studovně jihne během milostného telefonátu a mladá dívka vedle ji nechápavě, až pohoršeně pozoruje, jako by sama byla o 30 let starší.
Kdo si myslíš, že jsem však není jen příběhem, jenž svébytně reflektuje závislost lidí na moderních komunikačních technologiích. Je to především drama o pošetilé snaze zastavit, nebo dokonce vrátit čas - alespoň prostřednictvím klávesnice.
Claire jako profesorka literatury přednáší studentům o ženských postavách z románů Choderlose de Laclose či dramat Henrika Ibsena.
Sama má však s ohledem na některé povahové aspekty blíž k postavám žen, které ve svých emocionálně vyhrocených hrách s mimořádnou empatií oživil americký dramatik Tennessee Williams. Tedy žen, jež mučivě pronásledují obavy ze stárnutí a které - stejně jako například odkvétající učitelka Blanche z Tramvaje do stanice Touha - nestojí o realitu, ale chtějí iluzi a kouzlo.
Kdo si myslíš, že jsem
Režie: Safy Nebbou
Film Europe, česká distribuční premiéra 10. září.
