Ambiciózní Maggie nechce být navěky asistentkou hvězdné zpěvačky Grace Davisové. Přestože ji obdivuje a obdivoval ji už její otec, rozhlasový DJ se zálibou v coververzích známých hitů, Maggie by ráda sama tvořila, produkovala.
Dakota Johnsonová hrdinku hraje jako další nejistou puťku, která však má jasné cíle. Probírat se šatníkem Davisové a domlouvat jí předskokany na koncertech rozhodně není její životní sen.
Když u regálu s pomeranči potká sympatického mladíka s ještě sympatičtějším hlasem, rozhodne se, že z toho hlasu zkusí vyrobit novou hvězdu, pod záminkou, že už producentka dávno je. Sympatie mezi oběma pochopitelně nejsou jen profesní.
Film Kalifornský sen se zprvu vyvíjí jako komedie o všednodenním životě producentů, hvězd a jejich okolí. Ostrý manažer v podání rapera a herce Ice Cubea tlačí Davisovou do bezpečných kariérních kroků, které však jasně signalizují, že už bude žít ze své dřívější slávy. Že její hlas se začne ztrácet na remixových albech pod vrstvami moderního "soundu", kde na vokálech v pozadí už tolik nesejde, protože se vše dá přefiltrovat zařízením jménem autotune, které dovede nechat každého zpívat zkresleným, lehce robotickým hlasem.
Místo komediálního dramatu ze života stárnoucí hvězdy a její asistentky ale film sklouzává do tuctové romance. S povinnými, až absurdně napsanými zvraty, v nichž ústřední pár musí překonat rozkol, aby vše mohlo směřovat tam, kam takřka všechny romantické komedie. Kalifornský sen sice nekončí svatbou, ale možná tím hůř pro něj.
Místo jednoduché romance vznikl hybrid, který bez větší jiskry vypráví o vztazích a bez jasného cíle zase o tvůrčích ambicích, rozmarech i velkorysosti. Chvílemi zaujme nenucenými scénami mezi Maggie a Grace. Obě ženy rozdílného věku i postavení jsou si blízko, zároveň ale vždy včas přijde moment, který jasně vymezí hranice mezi nimi. Třeba jízlivá věta: "Víš, kolik mám Grammy?" Když ji Davisová pronáší, samozřejmě moc dobře ví, že Maggie to číslo zná. Jen jí dává najevo, že každá žije na jiných úrovních společenského žebříčku.
Jenže snímek pak uteče od ambice vypovědět něco o životě lidí ze showbyznysu a uvízne v romantickém stereotypu, v němž figuruje nevyužitý Kelvin Harrison Jr. coby mladý talentovaný zpěvák, jenž má ve filmu mnohem víc co zpívat než hrát.
Kalifornský sen je naivní nejen v otázkách lásky, ale také v poodhalování pravidel hudební branže. Buď ukazuje zřejmé, stereotypní věci jako namyšlenost manažerů a lidí z vydavatelství, kteří se dávno otočili zády k umělkyni, na níž si udělali jméno. A Davisovou vlečou kupředu jako poslušného oslíka, který už je pro všechny kolem v penzi, ale nějaké to "oslíčku, otřes se" se s ním dá provozovat dál a dál. Nebo se naopak ve snímku objevují okamžiky nevinného souznění tvůrčích duší, kterým jde o samotnou hudbu.
Jenže jakýkoliv záchvěv upřímnosti pohřbí fakt, že hrdinové a především hrdinky nejsou jasně povahově ukotvené. A chovají se jen podle potřeb děje, který směřuje k bizarnímu finále takřka parodických rozměrů.
Jako zmatená oddechová komedie může Kalifornský sen v dnešní stále ještě ochromené nabídce kin sehrát roli dojáku, kde se občas docela hezky zpívá. Ostatní vrstvy snímku zůstávají pohřbené v nedůslednosti tvůrců, kteří jako by nevěděli, co vlastně vyprávějí.
"To je hustý," říká v jedné chvíli postava Kelvina Harrisona Jr. Mluví o hudbě, která právě vzniká pod producentským dohledem Maggie. Ta věta pak zazní i po závěrečných titulcích, jako by chtěla říci totéž o celém filmu. Jenže Kalifornský sen je přesný opak. Nedovede s divákem zalomcovat. Vše končí u chvilkového chvění, které se brzy mění v nejlepším případě ve vlažné pohledy. A ty nechávají jednu scénu za druhou propadnout do říše zapomnění.
Kalifornský sen
Režie: Nisha Ganatra
CinemArt, česká distribuční premiéra 18. června
