Recenze - Hrdinský epos Beowulf v animovaném filmu Roberta Zemeckise připomíná spíš návštěvu oživlého hračkářství nebo PC Shopu. Pak je ale škoda, že kvůli spoustě nemravností a nahotě je v USA mládeži nepřístupný.
Chrabrý bojovník Beowulf je ztepilý muž, který je povolán, aby zachránil dánské království panovníka Hrothara před glumovskou obludou Grendelem, která kosí obyvatele po stovkách.
Beowulf obludu porazí, nepočítá ale s tím, že obluda má i matku, navíc krásnou jako Angelina Jolie. Její krvavá pomsta na sebe nenechá dlouho čekat.
Náš hrdina by ji měl zabít, jenže když za ní dorazí do jeskyně, zjistí, že je hodně těžké jí nepodlehnout. Slabost vynese jemu i království potíže, které bude muset překonat v další osudové bitvě.
Tolik text z konce prvního tisíciletí, který pro malé Anglosasy znamená třeba to, co pro Čechy Přemysl Oráč. Tedy nutnost memorovat nudné informace na hodiny jazyka a dějepisu.
A to se Hollywood pomocí slavných scénáristů Neila Gaimana a Rogera Avaryho i režiséra Návratu do budoucnosti Roberta Zemeckise rozhodl napravit. Společně vytáhli z pod textu bitky, monstra i brutalitu - a udělali to tak dokonale, že vznikl efektní a nabubřelý spektákl plný akčních scén, vulgarit a klišé.
Dvůr krále Hrothara je barbarské místo, kterému vládne polonahý opilec Hrothar po boku krásné, leč zatrpklé královny Wealthow. Maskulinní atmosféru místa podpoří vpád Beowulfových válečníků, kteří místním ženám na potkání začnou nabízet "chlípné údy své".
Beowulf na Grendela z nepochopitelných příčin navíc čeká celou noc nahý, což královně vynese chvilku studu a tvůrcům potíže se skrýváním "chlípného údu jeho" metodou, která nápadně připomíná stejné úsilí, které parodovali Simpsonovi ve filmu při ochraně mravní čistoty Barta.
Hrdinským patosem je filmový Beowulf přímo zahlcen, podobně jako chujovitou zálibou v meči, krvi, trhání, sekání, bitkách a mužném žvatlání.
Přitom má paradoxně vyprávět o mužské, nebo spíše lidské slabosti, o neschopnosti odolat pokušení moci, o touze utrhnout jablko, v tomto případě Angelinu. Jenže to se pro samou akci skoro nedozvíme.
Chybí tu to hlavní, co dělá mýtus mýtem - přesah, obecná platnost. Kde se anonymní autoři spokojí s větou o velkém boji, rozpoutá Zemeckis nekonečnou řež.
A co je nejhorší, ani tahle krvavá lázeň nefunguje; zrazuje ji právě novátorská forma. Zemeckis Beowulfa natočil jako svůj Polární expres, metodou performance capture, při které jsou herecké akce převedené do animované formy.
Umožnilo mu to do filmu organicky zakomponovat bájné příšery, Angelinu Jolie předvést nahou a s elegantním vlnícím se ocasem a Raye Winstonea oplácat svalovinou.
Ale na sdruhou stranu tahle metoda zcela připravila příběh o magii a hrdiny o autenticitu - což je znát zejména při pohledu do jejich prázdných vysklených očí.
Občas film sugeruje až dojem výpravné počítačové hry, kterou procházejí směšně se kývající animované postavičky, ze kterých občas cáká krev a za každým rohem je čeká další bitva a quest.
Rysy známých herců jsou leckdy zahlazeny natolik, že jsou špatně k poznání a těžko se pak mluví o hereckém výkonu; to platí o Rayovi Winstonovi, Robin Wright Pennové, Johnu Malkovichovi i Anthony Hopkinsovi.
Pokud by Beowulf byl obyčejný hraný film, nejspíš by fungoval lépe - minimálně co do působivosti. Zlatý Barbar Conan Arnold s jeho výrazy drsný a drsnější.
S kývajícími se sterilními loutkami se divák těžko ztotožní, i když kolem sebe mávají "chlípnými údy".
Beowulf, USA 2007. Scénář Neil Gaiman, Roger Avary, režie Robert Zemeckis, hrají Ray Winstone, Robin Wright Pennová, Anthony Hopkins, John Malkovich, Angelina Jolie a další. 113 minut, distribuce Warner Bros. Premiéra 29. listopadu 2007.
