Ceremoniál se konal v Sále Bohuslava Martinů na HAMU. Čestný doktorát je spolu se jmenováním profesorem a Zlatou medailí AMU nejvyšším oceněním života a díla, které tato vysoká škola udílí. Ten první roku 1996 věnovala Václavu Havlovi, od té doby jej převzalo 19 umělců včetně Miloše Formana, Jana Švankmajera či Agniezsky Hollandové.
Osmašedesátiletý Béla Tarr před přijetím diplomu a zlaté medaile mimo jiné slíbil, že v případě potřeby bude škole pomáhat všemi svými schopnostmi na poli umění.
"Celý život jsem byl špatný student. Obdržet tento významný titul je pro mě indicií, že se věci mění. Je to pro mě velká pocta. FAMU je legendární filmová škola. Je zajímavé pracovat s mladými lidmi, kteří na ní studují, s nimiž mohu něco společně vyvíjet. Chci je nechat tvořit svobodně a umožnit jim, aby byli sami sebou. To je můj cíl," uvedl již dříve Tarr ke svému angažmá na pražské škole.
"Pracovat s lidmi je i otázka empatie. Každý je nějaký. Neexistuje univerzální recept na to, jak k lidem přistupovat. Ptáte se, jakou radu bych dal sám sobě na začátku vlastní filmové kariéry? Žádnou. Pravidla nejsou. Je 21. století a každý si může dělat, co chce. Člověk se musí snažit být svobodný a být sám sebou. To je jediné, co se dá říct," uvedl.
Béla Tarr patří mezi významné současné světové tvůrce. Snímky Turínský kůň z roku 2011, Muž z Londýna, v němž hlavní roli ztvárnil Miroslav Krobot, nebo ze všech nejznámější sedmihodinové Satanské tango, natočené roku 1994 podle stejnojmenného románu Lászla Krasznahorkaie, se zapsaly do učebnic světové kinematografie. Tarr za ně získal Velkou cenu poroty na německém Berlinale, nominaci na Zlatou palmu v Cannes či Evropskou filmovou cenu.
Děkanka FAMU Andrea Slováková v laudatiu označila Tarra za výjimečného filozofa obrazu. Ve své tvorbě předkládá nejsyrovější obrázky lidského utrpení, jeho díla se ale vyznačují vytříbeným výtvarným pojetím a strhující vizualitou, řekla. Pro diváka jsou cestou k zobecňujícím úvahám o světě.
Přestože témata snímků zůstávají pro samotného tvůrce důležitá, jeho hledání je především stylistické povahy. Podstatná je pro Tarra práce s časem, výjimečnou délkou se vyznačují nejen jeho filmy, ale také jednotlivé záběry. Pečlivě a dlouho rovněž vybírá místa pro natáčení, čímž podle děkanky může vytvářet i jistý kontrast k ateliérovému natáčení komerčních studií.
Béla Tarr v začátcích točil krátké, sociálně laděné dokumenty především o dělnících a lidech na okraji maďarské společnosti. Od nich se posunul k osobitým duchovním snímkům, v nichž vizuální styl často přejímá vypravěčskou funkci. Jeho poslední hrané počiny spojuje nezaměnitelný minimalistický rukopis a apokalyptický nádech spojený s citem pro absurditu. Umělec si dává záležet s dlouhými záběry, typický je pro něj minimalistický, pozorovací styl s malým nebo žádným příběhem a důrazem na rozjímání.
Část jeho tvorby minulý týden připomněl jihlavský festival dokumentárních filmů, součástí jehož programu byly projekce Turínského koně nebo filmu Werckmeisterovy harmonie z roku 2000.
Tarr také na závěrečném večeru jihlavské přehlídky převzal ocenění za přínos světové kinematografii. Při galavečeru řekl divákům, co pro něj znamená točit filmy. "Je to reakce. Když prožíváte svůj život, vidíte věci, které na vás ulpí a které vás samotné přetvoří. Máte pocit, že se o to musíte podělit s ostatními. To je filmařina - reakce na náš svět," uvedl Tarr.
Video: Trailer z filmu Satanské tango
