Los Angeles - Sezóna filmových cen je definitivně před vrcholem. Své vítěze oznámil cech scenáristů - poslední z hráčů, kteří jsou v médiích označováni za „dobré ukazatele" toho, kdo zaboduje na Oscarech.
Cenu v kategorii původní scénář si od profesního sdružení Writers Guild of America odnesl veterán Woody Allen za příznivě přijatou retro komedii Půlnoc v Paříži. V kategorii adaptovaný scénář vyhrál snímek Děti moje od režiséra Alexandera Paynea; ten spolu s Natem Faxonem a Jimem Rashem napsal i scénář.
Označení profesních spolků za dobré oscarové věštce není na rozdíl od novinářských sdružení jen mediální obrat - jejich členové jsou totiž velmi často i hlasujícími oscarovými akademiky. Nicméně je otázka, zda nynější vítězství znamená pro Allena takřka jistou sošku.
Největší favorit Oscarů, němý černobílý francouzský Umělec, totiž nebyl vůbec do hlasování připuštěn, protože neodpovídal pravidlům asociace. Mohl by to být stejný případ jako loni, kdy nebyla brána v potaz Králova řeč, ale pak vyhrála scenáristického Oscara.
Případ Woodyho Allena je vůbec zajímavý - nominovaný na Oscara je už celkem po třiadvacáté. 15 nominací bylo scenáristických, což je absolutní rekord, sedm nominací je režisérských a jedna herecká. Allen tři Oscary získal - dva za Annie Hallovou (v roce 1977) a jednoho za Hanu a její sestry (v roce 1987). Ani pro jednoho si ale podle tradice osobně nepřišel a dal přednost hraní na klarinet v jazzovém baru v New Yorku.
Půlnoc v Paříži je nominována i v hlavní kategorii nejlepší film a Allen jako režisér. Poté, co byl již několikrát odepsán, natočil svůj komerčně nejúspěšnější film (přes 56 milionů dolarů jenom v USA a celkově 150 milionů.) V jeho štiplavé, ale zároveň nostalgické romantické komedii přijíždí mladý pár (Owen Wilson a Rachel McAdams), který se má na podzim brát, s jejími rodiči do Paříže. Gil (Wilson) je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat.
Další body pro Umělce
Favorizovaný Umělec je letos největším sběratelem trofejí. Na začátku sezóny se zdálo jeho oscarové vítězství nepravděpodobné, nyní již o něm takřka nikdo nepochybuje. Bratři Weinsteinovi, jedni z nejlepších lobbistů v Hollywoodu, kteří za snímkem v USA stojí, zřejmě opět odvedli dobrou práci.
Snímek pojednávající o nástupu zvukového filmu má deset nominací na Oscara. Jeho 44letý režisér Michel Hazanavicius je přitom takřka neznámý, zejména za mořem. Na kontě má komedii Mes amis a dvě špiónské parodie o Agentovi 117, kterého hrál hlavní hrdina z Umělce Jean Dujardin.
Největším soupeřem Umělce ve statistickém souboji o Oscary je další snímek s tématem oslavy rané kinematografie: první 3D počin Martina Scorseseho nazvaný Hugo a jeho velký objev. Dalším v řadě jsou Děti moje a Černobílý svět.
Letošní ceny a nominace na Oscary lze číst tak, že Hollywood a filmová branže oceňují právě sebereflexivní oslavy (Umělec, Hugo) a pak vážná společenská témata jako rasismus a dopad finanční krize - ovšem zobrazovaná s konejšivou, hořkosmutnou nadějí a smířením (Děti moje a Černobílý svět).
Ambice Umělce potvrdilo před měsícem i nejvlivnější profesní sdružení. Cech producentů (Producers Guild of America) dal svou hlavní trofej Umělci - podle ohlasů dost překvapivě před komediálním dramatem Děti moje s Georgem Clooneym v hlavní roli otce, jenž se zkusí sblížit s dcerami, poté, co jejich matka upadne do kómatu.
Své výroční ceny pak na konci ledna udělily dva další významné profesní cechy. Sdružení Directors Guild of America dalo hlavní cenu režisérovi Umělce Hazanaviciusovi, ceny Sdružení filmových a televizních herců ovládlo rasové drama Černobílý svět.
Od roku 1948, kdy režisérská organizace začala ceny udělovat, připadl až na šest výjimek režisérský Oscar právě vítězi DGA. Rovněž herci, kteří získají ceny od kolegů, si obvykle odnášejí Oscary. Loni se to stalo u všech čtyř hereckých kategorií: obě ocenění získali Colin Firth za Královu řeč, Natalie Portmanová za Černou labuť a Christian Bale a Melissa Leová za film Fighter.
Cesta k Oscarům
Pokud to bude platit letos, pak herecké kategorie opanuje dějově poněkud schematický snímek natočený podle bestselleru Kathryn Stockettové, jenž pojednává o „rasovém boji" černých služek na americkém Jihu v 60. letech a je oceňován právě pro hereckou souhru.
Od hereckého cechu dostal Černobílý svět hlavní cenu za nejlepší obsazení, Viola Davisová porazila favoritku Meryl Streepovou (alias Margaret Thatcherovou) a byla označena za nejlepší herečku v hlavní roli, cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli pak získala Octavia Spencerová (za účinkování v Černobílém světě již získala Zlatý Glóbus).
Za nejlepšího herce sdružení SAG vyhlásilo zmíněného Jeana Dujardina coby představitele upadající hvězdy němých filmů. Nejlepším hercem ve vedlejší roli byl vyhlášen Christopher Plummer za roli umírajícího otce-gaye v komedii Začátky (The Beginners). Oba herci si rovněž za stejný part odnesli Glóby.
Pokud Dujardin vyhraje Oscara, stane se prvním francouzským držitelem tohoto ocenění. V případě Plummera by to zase byl doposud nejstarší herec, jenž ocenění převezme (nominován je v téže kategorii i o rok starší Max von Sydow).
A ještě k cenám a oné předpovědi Oscarů. I když kritici většinou upřednostňují „menšinovější snímky" a profesní cechy zase více „divácké tituly", nakonec dochází ke značnému průniku množin. Kvalitních filmů každoročně není tolik, aby nenastal širší konsensus; a jedno sdružení navíc inspiruje a motivuje druhé.
Hra o výroční ceny, jež vrcholí udílením Oscarů, je každopádně založena na vzájemné výhodnosti. Účastníci se stávají symbolickou součástí „cesty k Oscarům" - a Oscary naopak mají dlouho dopředu dostatečné promo. Funguje to tak minimálně v rámci komunikace mezi filmovým průmyslem a masovými médii.
