Recenze - A PMS - "A pak mají sex". Tak zní jedno ze základních přikázání, jimiž se řídí fanouškovské povídky o libovolných postavách ze seriálu Akta X.
Stačí drobný konflikt, autonehoda či uvíznutí ve výtahu a hned se s podivně zadrženým dechem PMSuje. Po internetu těchto amatérských pornografických fantazií kolují tisíce. A Mulder a Scullyová jsou pochopitelně nejčastějšími aktéry PMS.
Z tohoto hlediska je druhý celovečerní film Akt X splněným vlhkým snem těch, kteří vydrželi všechny postupně upadající sezony seriálu a nějak jim vrtá v hlavě, jak hlavní hrdinové přišli k dítěti, které pak ovšem z děje zmizí, aby hrdinové měli trauma...
Pro většinu diváků navíc bude toto PMS mnohem příjemnější než verze "Krycek se Skinnerem" nebo premenstruační syndrom vaší přítelkyně či manželky.
Ona scéna, kdy se Mulder s horolezeckým vousem horizontálně vynoří zpoza zad Scullyové ležící v saténové košilce na posteli, je samozřejmě decentní, vlastně už postPMSová. Hlavně se znovu ukáže, že Mulder je empatičtější než Ester Janečková z Pošty pro tebe, a člověk by ho za ten jeho psí pohled buď podrbal za ušima, nebo zabil.
Realistické vyrovnání s minulostí?
Prozrazením tohoto revolučního obratu - přesněji postelového půlobratu - ve vztahu dvou lidí, kteří se přes veškerá PMS stále oslovují příjmeními, se bohužel vyčerpává veškeré překvapení a atraktivita, kterou zhola zbytečný snímek nabízí. Skoro až zaráží, jak si tvůrci mysleli, že na celovečerní film stačí tak málo.
Čtěte také: Mulder a Scullyová přivedou do kin monstrum týdne
Důvodů může být víc: od prosté vyčerpanosti paranormální tematiky přes únavu hlavního "mozku" díla Chrise Cartera až po pokus o znormálnění paranormálního, jakési zmoudření a uklidnění po éře vyšinutosti.
Nemůžu sloužit znalostí kompletního seriálu, ale zdá se mi, že druhým celovečerním filmem se tvůrci snaží vypořádat s minulostí a s neudržitelnými klišé, které se na jejich dílo nabalily.
Proto je tu otevřený odkaz na PMS, abychom nespekulovali o neposkvrněném početí a prostěradlech. Proto tentokrát nejsou ve hře mimozemšťané, ale Rusové - což je vcelku pěkný vtip, protože ve starých sci-fi byli mimozemšťané alegoricky zakuklení Rusové - a proto si postavy kladou otázky, proč věřit a čemu věřit.
Celý děj se přitom odehrává v nezvykle civilním duchu; snad i proto, že hlavní postavy už nejsou tajní agenti. Jestli prosákly ven zprávy, že Gillian Andersonová nemohla při natáčení zapadnout do role agentky Scullyové, pak zápletka se beztak točí okolo toho, že Scullyová nemůže a nechce zpět do role vyšetřovatelky.
Jako doktorka v církevní nemocnici má totiž jiné starosti: dilema, zda zahájit neprověřenou experimentální léčbu těžce nemocného chlapce, či ho na přání rodičů nechat zemřít. Když ji osloví FBI, aby znovu kontaktovala Muldera, který jim může pomoct najít pohřešovanou agentku, kývne, ale sama se nechce účastnit pátrání.
Zjevení "ze sprchy"
Mulder se ostatně zjeví ve vyprávění, jako když Bobby Ewing v Dallasu vylezl po jednatřiceti epizodách absence ze sprchy; a jeho úkol zkontrolovat, zda senzibil s vidinami ohledně únosu oné agentky nelže, by mohl zastat kdokoli jiný. Tedy z hlediska pokračování Akt X nemohl, ale z hlediska logiky příběhu klidně.
Avšak na dobře odůvodněné motivace se tu příliš nehraje. Dokonce ani na napětí, protože není stanoveno, dokdy musí být agentka zachráněna. Tempo vyprávění je zkrátka poněkud vláčné a do thrillerového žánru, z něhož vyprchal i opar nadpřirozena, se vkrádá běžné partnerské a nemocniční drama; největším zvratem je, když se Mulder po půlhodině oholí.
Akta X nyní stojí na zpochybňování víry všeho druhu. Senzibilem, o jehož věrohodnost tu jde, je totiž usvědčený pedofilní kněz a Scullyová coby katolička, matka a vědecký skeptik je vystavěna hned trojitému váhání.
I sám Mulder se zdá být poněkud méně entuziastický, co se týče pravdivosti vidin a na narážky ohledně mimozemšťanů reaguje nevrle. Zdá se, že největším ufonem a kolonizátorem je pro autory snímku George W. Bush, jemuž je věnován krátký, nicméně významný záběr, podbarvený ironicky x-files hudebním motivem.
Téměř parodie na sebe sama
V tu chvíli se sice kino zasměje, ale najednou už nesedíme na Aktech X, ale na parodii Paranormální biják, kde si za chvíli uprdne nějaký černoch a bude tam mnohem více narážek na PMS než v této recenzi.
Skrytý komický bonus pro zdejší diváky se navíc nabídne díky češtině, kterou slyšíme v druhém plánu - mezi padouchy obchodujícími s orgány se totiž vyskytuje i herečka uvedená v titulcích jako "Veronika Hadrava".
Formálně snímek nabízí jednoduchý televizní standard, který sice sama Akta X pomáhala kdysi zvýšit, ale dnes už dýchavičně nestačí. Je vlastně až nezvyklé vidět film, který se zabývá vidinami, ale vše odehraje ve formě dialogů a obejde se bez otravných a dnes snad už povinných záblesků světla a svištivých zvukových efektů.
Jenomže tato uměřenost zde nevede k větší koncentraci a napětí, jako se to daří těm, kteří jdou programově minimalisticky v Hitchcockových šlépějích.
Akta X dokázala v prvních sériích vyhmátnout podstatu dětských strachů - bubáků pod postelí, o nichž jsme si mysleli, že už se nás ne(do)týkají, ale najednou při sledování téměř cítíme, že nám někdo sahá na bosé chodidlo. Tady nedovedou vyvolat úděs ani živé amputované hlavy, neboť emoce zůstávají udušené pod velkou vrstvou sněhu, jímž se hrdinové často brodí.
Chce se parafrázovat "někde jinde je možná dobrý film" - ten před námi ale tvůrci zákeřně skryli hluboko v ledu. Smutný konec jednoho popkultu.
X Files: I Want To Believe, USA, 2008. Režie Chris Carter, scénář Chris Carter, Frank Spotnitz, kamera Bill Roe, hrají David Duchovny, Gillian Andersonová, Amanda Peetová, Billy Connolly, Xzibit, Adam Godley ad.
Distribuce Bontonfilm. Česká premiéra 24. července 2008.
