Psal se rok 1967, když tehdy jedenadvacetiletý Jan Wenner poprosil rodiče o několik tisíc dolarů na založení časopisu. Časopisu, který by reflektovat pulzující dobu plnou touhy po změnách, kulturní revoluci i nových zpěvácích a kapelách.
Po boku měl Wenner svou přítelkyni Jane a také spoluzakladatele Ralpha Gleasona, jazzového nadšence, který tvrdil, že John Coltrane svým saxofonem mluví srozumitelněji než kdejaký člověk anglicky.
Společně do světa poslali první číslo legendárního čtrnáctideníku Rolling Stone.
Padesát let slavného magazínu "nejen o muzice, ale také o přístupu k životu" nyní ve dvoudílném dokumentu Rolling Stone: Kultovní hudební časopis shrnuje televize HBO. Režisér a dokumentarista Alex Gibney příběh Rolling Stoneu pojal jako komplexní příběh popkultury.
Díky kolážovitému prolínání minulosti s přítomnosti a svědectví lidí s časopisem spojených - včetně fotografky Annie Leibovitzové nebo zakladatele takzvané subjektivní reportážní žurnalistiky Hunter S. Thompsona - prochází nejdůležitější momenty v historii časopisu, rozvádí je a ukazuje na nich, jak redakce přemýšlela a reagovala na aktuální společenské dění.
Dobře je tak vidět, jak se Rolling Stone z "fanzinu" rychle proměnil v magazín s výraznou, provokativní titulní stranou, jenž se vyjadřuje k politickým kampaním i válečným konfliktům. Prostor dostalo i na danou dobu poměrně novátorské přemýšlení o reklamě.
"Do plných" se Rolling Stone snažil šlapat hned od začátku. Film ukazuje, jak v jednom z prvních čísel časopis řešil rané téma groupies - fanynek, které s kapelami trávily víc času než běžné posluchačky. "Pro starší čtenáře byl šok, že tady něco takového existuje. Způsobovalo to generační propast," zazní ve filmu.
Ona generační propast byla tématem také v reportáži o tehdy dvaatřicetileté Tině Turnerové. Dobový záběr její interpretace hitu Come Together od The Beatles doplňuje citace, že zpívat bělošskou hudbu je pro ni zcela přirozené. "Blues a černošské písně, to je svět mojí mámy. Já když slyším Beatles, okamžitě se mi chce tancovat," říká.
Dokument se nevyhýbá ani kontroverzním momentům, například když magazín v roce 2014 zveřejnil text o brutálním znásilnění studentky na americké University of Virginia.
Po soudním sporu se ukázalo, že Rolling Stone text publikoval bez jasných důkazů a informace si dostatečně neověřil. Ještě než magazín článek stáhl, stal se tamním historicky nejčtenějším materiálem, který se netýkal celebrity. Událost v dokumentu slouží i jako odrazový můstek k debatě o časopisecké praxi ověřování informací.
Leckterý divák ocení dlouhé pasáže věnované jednotlivým interpretům i řadu dobových, nesestříhaných materiálů. Dokument se, podobně jako tehdy časopis, na velké ploše věnuje například hudebníkovi Johnu Lennonovi, jeho nechvalným komentářům na adresu domovské skupiny Beatles a samozřejmě i jeho úmrtí, dále kapelám The Rolling Stones či The Clash, ale také třeba popové zpěvačce Britney Spearsové. Na jejím příběhu ilustruje praktiky paparazzi fotografů a odvrácenou stranu slávy.
Ačkoliv svět se přesunul do digitálního prostoru a vydavatelství dnes už primárně pracují s jinými médii, tříhodinový dvoudílný dokument Rolling Stone: Kultovní hudební časopis je v mnoha směrech zajímavější a poučnější než semestrální přednáška na žurnalistice.
