Nedávno se na předávaní hudebních cen Anděl Lenka Dusilová a David Koller kriticky vyjádřili na adresu některých politiků. Poté vznikla debata, zda to bylo vhodné. Co si o tom myslíte jako zástupce žánru, který v Česku nepatří k mainstreamu?
Náš label BiggBoss v únoru vydal stanovisko k současnému ovzduší v české společnosti. Vnímám to jako osobní povinnost, protože rap byl vždycky kritický k politickému a sociálnímu systému a vzešel z toho, že mluvil o problémech. Takže když nám to někdo vytýká, tak vůbec netuší, která bije. V jiných žánrech je to asi o osobní zodpovědnosti toho hudebníka, ale když se vrátím k Lence a Davidovi, tak jsem rád, že to udělali a tu zodpovědnost na sebe vzali.
Chápu, že je to žere, jako nás to žere. Zároveň si ale říkám, že všichni už víme, co se tady děje a akorát se Zemanovi, Konvičkovi a jim podobným opět dává prostor v médiích. U Zemana ta situace už překonala všechny meze a možná už bychom ho měli ignorovat a nechat ho „doblekotat ty hlouposti“ a počkat až mu skončí mandát. U lidí typu Konvička vůbec nechápu mediální boom. Ty lidi jsou dlouhodobě pod hranicí volitelnosti a média akorát přifukujou jejich hlasitý agresivní řvaní.
A pokud jde o námitku, že šlo o předávání cen a zneužití vysílacího času v České televizi?
Podívejte se na udílení Oscarů, co tam se děje. Pravidelně se tam řeší politická témata, rasismus. Předávání jakýchkoli cen je veřejný prostor. Každý včetně hudebníka je jeho součástí a má právo se k němu vyjadřovat.
Pořád spolupracujete s Vladimirem 518 a Orionem, ale existují vůbec ještě PSH jako kapela? Desku jste nevydali už šest let.
Jasně. Teď jsme natočili nový videosingl a každý rok odjedeme hodně, opravdu hodně koncertů. Vlastně mě fascinuje, jak vždy, když něco vydáme, hned se píše „PSH jsou zpět.“ Ale my jsme nikam neodešli, jen se mezi PSH deskami věnujeme vlastním projektům.
Teď jste spolu vydali singl Vice. Plánujete celou desku v rámci PSH?
Aktuálně ještě v průběhu května vydáme po dvou singlech klip Tak a teď, kdy hodně lidem docvakne, jak je to myšleno. Pro naši tvorbu je příznačná nadžánrová pestrost. Trilogie videosinglů je pojatá jako cesta odněkud někam, kdy to větší smysl získá až jako celek.
O desce se také bavíme, ale jestli něco vyjde, tak až příští rok. Teď jsme hodně zaneprázdnění koncertováním.
A na čem mimo PSH pracujete?
V rámci hudby makám na své sólovce, ale tam nejsem nijak limitovaný časem. Zároveň doděláváme projekt Vladimira 518 a Hugo Toxxxe, což by mělo být takové rozšířenější EP. A už taky intenzivně pracujeme na výběru hudby pro Vladimirovu sólovou desku a Orion se taky začíná ozývat kvůli albu. Takže práce do konce roku 2017 je opravdu hodně.
V létě vás čeká zajímavá spolupráce. Na festivalech České a Moravské hrady budete vystupovat s Rytmusem. Jak došlo k tomuto spojení?
To byl nápad Viktora Součka, pořadatele Hradů, a Jediho z Red Bullu. Je to určitě zpestření. Chápeme, že je potřeba nějaké unikátní spojení, když na Hradech hrajeme všichni pět let za sebou.
PSH a vlastně celý label BiggBoss je propojen s řadou firem. Proč?
Je to hodně o osobních vazbách. S lidmi, se kterými jednáme, si hodně rozumíme a nehrajeme na sebe „divadélko“, kdo koho potřebuje, ale spíš se bavíme, zda společně uděláme ten nebo jiný projekt. A jestli je potřebujeme? Vnímám to asi takto: Představte si, že chodíte do práce a veškerý svůj plat utratíte za to, abyste mohli do té práce vůbec chodit. A protože jste zvyklí dělat věci na úrovni, o které se zbytku scény jenom zdá, stojí to opravdu hodně moc peněz.
Jaký je klíč při výběru byznysových partnerů?
Od A do Z se to prolíná do osobní roviny. Musíme si „sednout“ s lidmi, kteří značku zastupují. Pak to partnerství může být konstantní a dlouhodobé.
Jakou pozici má dneska PSH nebo BiggBoss v hiphopové subkultuře? Trošku narážím i na váš věk, přece jen hip hop je především o teenagerech.
Člověk stárne a scéna dorůstá zespodu novými lidmi, ti jsou nám vždy o něco vzdálenější. Je to o hledání rovnováhy, jak si zachovat důstojnost a chovat se adekvátně svému věku, ale zároveň zůstat fresh. Je to otázka nastavení v hlavě. My si věci děláme po svém a primárně pro naši radost. Je to zároveň přístup, který nám umožňuje jít dál.
Z PSH jste nejmladší. Dovedete si představit, že kapela budou fungovat, až vám všem bude přes čtyřicet? Jste první hiphopová generace, není tady nikdo, kdo by to vyzkoušel.
Práce ve studiu mě nelimituje. Otázkou je vystupování na stagi. Ale pokud si člověk udrží důstojnost, tak podle mě může vystupovat do kolika uzná za vhodné.
Je nějaká písnička, se kterou už nevystupujete, protože jste na její obsah příliš staří?
Některé odpadají, aniž bychom o tom takto přemýšleli. Ty věci stárnou, ztrácí význam, nebo se nám jednoduše přestanou líbit. Takový příklad může být Hlasuju proti. Ideově je sice dost aktuální, ale ta forma a celkově to pojetí je měkké, idealistické a z dnešního pohledu nefunkční.
Česká rapová videa různých kvalit mají velkou sledovanost na YouTube, mnohdy srovnatelnou nebo dokonce i vyšší než PSH. Sledujete to?
Občas jo, ale většinou z nějakého „bizáru“. (směje se) To se vracíme zase k věku. Jsem přesvědčený, že v rámci kvality video tvorby jsme úplně v jiné galaxii, než je zbytek celého místního YouTube napříč žánry. Nejsme generace, která je stoprocentně digitální. Naši posluchači nesedí celý den u internetu, nemají čas, aby si klip pustili desetkrát za sebou. Ale zároveň díky tomu, že jsme nikdy nikam neodešli, máme i ty mladý, kteří stoprocentně digi jsou.
Vidíte mezi mladými někoho, kdo by vás vážně bavil?
Teď si všímám pár jmen na Slovensku. Chceme se s nimi začít bavit o spolupráci v rámci labelu. V Čechách musím zmínit Maniaka z Brna, nového člena BiggBossu, který má určitě potenciál. Vybavuji si také jeden klip kluka, který si říká Protiva. Má zajímavý projev na svůj věk, ale je hodně mladý, tak uvidíme.
Nedávno jste otevřel restauraci, navíc jste vyučený kuchař. Kdy vás poprvé napadla myšlenka vlastní restaurace?
Zhruba v patnácti letech, ale samozřejmě šlo o dětský naivní sen. Alfou a omegou k otevření Jam & Co. bylo, že jsem potkal svého partnera Jakuba Čermáka. V září minulého roku se naskytla příležitost mít tento prostor na adrese Krymská 1, a tak jsme se rozhodli, že do toho jdeme.
Jakub patnáct let pracoval pro zahraniční oděvní značku a chtěl udělat životní změnu. Společně jsme pro přátele a rodiny dělávali gastronomické víkendy, kdy jsme vařili od rána do večera třeba pro pětadvacet, třicet lidí. Zároveň Jakub léta pomáhal čistě ze svého zájmu v různých restauracích a cateringových firmách. A vlastně z této lásky ke gastronomii a Asii vyrostla myšlenka otevřít si vlastní restauraci.
Jakou kuchyni preferujete?
Je to fúze Asie. Kdo přijde, může čekat recepty jednotlivých asijských zemí, ale i fúzi mezi nimi a také fúzi s euroatlantickou kuchyní. Nebo třeba jen neobvykle použité asijské suroviny. Jde nám o neobvyklé chutě a zajímavé prostředí. Přistupujeme k tomu hlavně z uživatelského hlediska. Chceme, aby nám u nás chutnalo.
Jam & Co. je myšlena jako klasická restaurace?
Otázkou je, co myslíte klasickou restaurací? Určitě nechceme naplňovat jakýkoliv stereotyp zažitý v gastronomii. Věci děláme jinak než zbytek podobných restaurací. Co se programu týká, chceme dělat nedělní brunche a jednou měsíčně party, kdy bude otevřeno déle a budou zde barmani. Chceme, aby ten prostor žil. Nic není zakázané, ale zároveň to není anarchie.
Při focení jste nám ukázal sklepní prostory pod restaurací. Plánujete je nějak využít?
Pěstujeme tam bylinky a základní listovou zeleninu. V zimě tam chceme mít Chef's Table, kde bude možné dát si večeři v zahradě s umělým slunečním svitem v určité vlhkosti a teplotě. To bude paráda, protože přiznejme si to, osm měsíců tady toho slunce tolik nemáme.
Jak jste vlastně vymysleli název restaurace?
Variant bylo několik. Chtěli jsme, aby to mělo něco společného s Asií. Jednu dobu byla ve hře Yam polívka a nějak jsme z toho udělali jam a došlo nám, že to je Jakub a Michal. (směje se)
Krymská je známé hipsterské místo v Praze. Takovou lokalitu jste chtěli?
Původně jsme hledali prostor na Vinohradech, ale tam je to finančně v podstatě nedostupné. Krymská nás zaujala pro svůj specifický charakter, který jinde není. Ducha Krymský se někdo snažil přenést na Letnou, ale myslím, že to se úplně nedaří. Krymská má svůj potenciál ještě před sebou. Ta barevnost tu začíná růst a půjde to ještě nahoru. a i my k tomu určitě přispějeme.
