V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví mimo jiné o tom, že víc než Ostrava ho definuje středoevropský prostor a proč se rozhodl založit další divadlo.
Přemýšlel jste někdy nad tím, jak moc vás definuje Ostrava, kde žijete a pracujete?
Přiznám se, že ani ne. Když už, tak jsem přemýšlel, jak mě definuje Česko, středoevropský prostor, potažmo to, že jsem dítě západního civilizačního okruhu a dědic židokřesťanského nazírání na svět, etiku a lidská práva. Myslím si, že nebude příliš velký rozdíl mezi člověkem, který žije v Ostravě a který žije třeba v Litomyšli.
Jaký je podle vás ostravský region? Často se o něm mluví jako o drsném, rázovitém…. Souhlasíte, nebo to cítíte jinak?
Na slovo "rázovitý" jsem už trochu alergický. Ale je pravda, že lidé reagují v Ostravě poněkud upřímněji, což nemusí být vždy výhoda. Ta naše huba občas něco plácne, aniž by si to předem probrala s mozkem. Bo není čas. A občas to může uškodit.
Ovlivňuje ostravský region i poetiku Divadla Mír a Tří Tygrů? Jak byste humor vašeho uskupení popsal?
Neovlivňuje. A humor se popisuje docela snadno. Buď se diváci v divadelním sále smějí, anebo ne. V Divadle Mír se naším komediím diváci smějí. A Tři Tygři? Tam je to podobné. Komik natočí videoskeč a umístí ho na YouTube. A buď to video zaznamená tisíc zhlédnutí, pak to svědčí o tom, že moc vtipné není, anebo má milion zhlédnutí, a pak to znamená, že vtipné je a líbí se. Videa Třech Tygrů mají těch zhlédnutí dohromady před 50 milionů.
Co vás vedlo k tomu, založit si vlastní divadlo?
Touha měnit slova v činy. Jako divadelník jsem se velmi často účastnil různých debat o tom, jak má fungovat divadlo (ve smyslu organizačně-ekonomickém), a vždy jsem zastával postoj, že dobré divadlo si na sebe dokáže vydělat. V tomto postoji jsem ale byl často osamocen a spíše jsem vyvolával smích a nařčení z naivity. A tak jsem udělal to, co lidé dělají neradi: začal měnit slova v činy. V podstatě neustále dokazuji, že divadlo si na sebe dokáže vydělat.
V blízkých měsících se chystáte otevřít druhou scénu, divadlo Odeon, které vzniká v rekonstruovaném prostoru bývalého kina Vítek v Ostravě-Hrabůvce. Proč jste cítil potřebu založit další divadlo a jaký bude jeho repertoár?
Je to mimořádná příležitost, podobná, jako když jsem objevil budovu bývalého kina Mír, ze kterého je dnes Divadlo Mír. Velikost sálu je naprosto ideální, bezmála 700 míst, což je jednou tolik, než má Divadlo Mír. Navíc má větší a hlubší jeviště a také provaziště, což nám umožní uvádět odlišný repertoár, než jaký nabízíme v Divadle Mír. Můžeme inscenovat muzikál, anebo klasiku. V Divadle Mír jsou diváci zvyklí především na komedii a toho se chceme držet. V Odeonu se můžeme repertoárově rozkročit.
Aby toho nebylo málo, chystáte se otevřít ještě i novou scénu ve Vítkovicích. Jak to všechno chcete ufinancovat?
Z různých zdrojů. Investice, půjčky, a především z tržeb ze stávajících inscenací. Stále trvám na tom, že divadlo si na sebe může vydělat, a dokonce může vydělat i na rozvoj a další investice. Grantů se tím nezříkáme, ale vždy budou tvořit v podstatě marginální částku na straně zdrojů. A tuto filozofii se snažíme dostat i mezi veřejnost. Aktuálně třeba lidem nabízíme možnost investovat do našich dluhopisů, kdy finance získané touto formou použijeme právě na rekonstrukci Divadla Odeon.
Jako herec jste se naposledy objevil v komedii Srnky. Tenhle film kritici většinou označovali jako "divný", "určený jen divákům divadla Mír". Je plný bizarních postav, absurdních momentů i nekorektního humoru. Čekal jste tento typ reakcí?
Byl bych moc šťastný, kdyby diváci přistupovali k filmu Srnky zcela bez předsudků, ať už pozitivních, nebo negativních. Srnky jsou svébytné umělecké dílo, které je samonosné a mý být vnímáno a posuzováno bez jakékoliv vazby na cokoliv.
Vyjma hraní a vedení divadla také píšete. Po povídkách došlo v roce 2022 i na debutový noir román Ocelové srdce, který se odehrává v Ostravě. Proč jste si vybral zrovna krimi žánr, navíc specificky noir?
Děkuji za otázku. Ale tak, jak jsem připraven mluvit kdykoliv o divadle a divadelní produkci, tak o svém psaní vůbec. K literatuře mám ohromnou úctu a jsem dalek toho, abych jako autor vysvětloval, co jsem napsal. Jsem vděčný za každého čtenáře, který si mé příběhy přečte.
