Projekt do repertoáru zařadil český soubor fyzického a tanečního divadla Tantehorse, který Čechová s Vizvárym založili roku 2006. Divadelně zpracované výtvarné obrazy smrti a lásky inspirované Dantovým Peklem i dílem markýze de Sade vznikly ve spolupráci s režisérem Petrem Boháčem. Vychází z jejich takzvané Dark Trilogy a konkrétně spojuje dřívější inscenace Smrt Markýze de Sade a Dante.
Čechová a Vizváry s nimi v roce 2013 třikrát za sebou naplnili Atlas Performing Arts Center v americkém Washingtonu. Vysloužili si za to uznání odborníků. "Sergej Prokofjev řekl, že mrtví nedokážou tančit, když slovně vyjádřil pochyby nad závěrem svého baletu Romeo a Julie. Ale zřejmě netušil, o čem hovoří," napsala v deníku Washington Post taneční kritička Sarah Kaufman, držitelka Pulitzerovy ceny za publicistiku. Novinář Justin Schneider na webu dctheaterarts.org představení označil za ohromující, úchvatný zážitek.
Nyní performeři přicházejí s remakem nazvaným Light in the Darkness. Dvě ze tří částí původní trilogie nazvané On the Dark Road - Smrt Markýze de Sade a Dante - Light in a Darkness kombinuje v jeden celek zahrnující fyzické divadlo, novou pantomimu, současný tanec, barokní hudbu i výtvarno.
"Nový koncept Light in the Darkness je současným pohledem na dílo, které se odehrálo naposledy před deseti lety a proměňuje se skrze současnou dramaturgii a úhly pohledu, které jsme spolu s Radimem nasbírali za několik samostatných let v roli režisérů, choreografů a autorů," říká Miřenka Čechová.
Ze snů a imaginací vystavěné On the Dark Road - Smrt Markýze de Sade bylo jejím prvním společným dílem s mimem Vizvárym. Roku 2007 jím zkusili definovat žánr, jemuž říkají physical mime. Inspirován byl japonským tancem butó, mimem Étiennem Decrouxem a prvky současného tance. Divák je v příběhu uveden do jakési fiktivní obrazárny hříchů, v níž se objevují a zase ztrácejí jednotlivé obrazy smrti. Jedna imaginace ukončuje a rozvíjí další.
"V tomto prvním společném díle jsme s Radimem Vizvárym využili naše divadelní kořeny, on se na chvíli navrací do role loutkáře a já pro změnu do loutky tančící na špičkách. Významným požadavkem, s nímž pracujeme, je divákova individuální představivost a zkušenost," doplňuje Čechová.
Stejně jako v případě předchozích částí se také na remaku podílel režisér Petr Boháč, který je zároveň ředitelem Paláce Akropolis. O scénu a kostýmy se postarala Petra Vlachynská, výrazný podíl na výtvarných obrazech má světelný design Martina Špetlíka.
