Dílo z roku 1830 znázorňuje ženu s odhaleným poprsím, která s rozevlátým rouchem a puškou třímá trikoloru a dramaticky vede dav revolucionářů přes mrtvá těla padlých. Alegorická postava Svobody odkazuje k tehdejší krvavé francouzské červencové revoluci, jež zbavila moci krále Karla X. Umělec s povstalci sympatizoval, povstání se ale nezúčastnil. Malba, v jejíž pravé části lze vzadu spatřit věže katedrály Notre-Dame, se stala širším symbolem boje za svobodu a lidská práva.
Měří 3,25 krát 2,60 metru a je typická kombinací zářivých barev či kontrastem světla a stínu. Nejprve ji koupila a krátce vystavila nová vláda, nakonec ji ale odstranila z očí veřejnosti, aby uhasila hrozbu vyvolání dalších revolučních nepokojů. Obraz byl vrácen autorovi a párkrát ukázán veřejnosti, než ho roku 1874 zakoupil pařížský Louvre. Ten jej umístil do jednoho ze svých červených výstavních sálů.
Dílo tu tradičně poutá mimořádnou pozornost. Francouzi starší generace si pamatují, že bylo znázorněné na někdejší stofrankové bankovce. Američané si ho spojují se svou Sochou svobody. Britská popová kapela Coldplay jej roku 2008 umístila na obal své desky Viva la Vida or Death and All His Friends.
Nyní ho návštěvníci muzea půl roku neuvidí. "Začne dlouho očekávané restaurování, díky kterému dílo opět získá někdejší lesk," slibuje Laurence des Carsová, která je od roku 2021 prezidentkou Louvru.
Díky rentgenu obrazu restaurátoři dopředu vědí, co je čeká. Budou mimo jiné odstraňovat lak, který na povrchové vrstvě malby začal oxidovat, kvůli čemuž části obrazu s červenou, bílou a modrou lehce zežloutly, vysvětluje Sebastien Allard, šéf sbírky maleb Louvru.
Podle něj pařížské muzeum v roce 2019 zahájilo rozsáhlý proces restaurování olejomaleb z 19. století, postupně ale opravuje i ty starší. Od roku 2015 odborníci pracovali na zhruba 200 dílech včetně portrétu La Belle Ferronière od Leonarda da Vinciho nebo malby Jupiter a Antiopa pozdně renesančního mistra Tiziana.
Delacroixovu slavnou poctu revoluci v roce 2013 poškodila osmadvacetiletá aktivistka, když na jeho spodní část černým fixem načmárala značku odkazující ke spiklenecké teorii, podle níž byly teroristické útoky z 11. září 2001 vymyšlené. Úřady vandalku zatkly.
Obraz toho času vystavený v pobočce Louvru v severofrancouzském městě Lens nepoškodila trvale. Pracovníci muzea jej vyčistili po dvou hodinách a ani ho nemuseli sundávat ze zdi, napsal deník Guardian.
Eugène Delacroix, který žil v letech 1798 až 1863, patřil k největším malířům období romantismu. Ve svých pracích spojil vitálnost děl vlámského mistra barokního stylu Petera Paula Rubense, kterého jako žák kopíroval při návštěvách právě galerie Louvre, s barevnou nádherou benátských mistrů typu Tintoretta nebo Paola Veroneseho. Náměty čerpal ze současnosti, historie, literatury i exotického prostředí.
Pocházel z pařížského předměstí, v jednu chvíli si musel přivydělávat jako kreslíř karikatur. Strávil několik let v Anglii a roku 1832 se téměř na půl roku odebral do severní Afriky jako člen poselstva francouzské vlády k marockému sultánovi. Studoval tam zářivě svítivé barvy a obdivoval pro něj exotický arabský svět. V deníku například popisuje, jaký dojem na něj v Tangeru udělali zápasící koně.
"Měl složitou povahu a rozmanité zájmy a z jeho krásných deníků je vidět, že by byl jen nerad označován za fanatického rebela. Jestliže mu tato úloha byla přiřknuta, bylo to dáno jen tím, že neuznával zákony Akademie. Neměl trpělivost pro neustálé povídání o Řecích a Římanech, pro stálé trvání na přesné kresbě a napodobování klasických soch," napsal o něm v knize Příběh umění kunsthistorik Ernst Gombrich.
Podle něj byl Delacroix přesvědčen, že v malířství je barva důležitější než kreslířské umění a obrazotvornost znamená víc než vědomosti. Nejen v tomto ohledu výtvarník předznamenal pozdější impresionisty.
Video: Rozbor malby Svoboda vede lid na barikády
