Pařížský rodák proslul roku 1966 psychologickým dramatem Muž a žena, které jen ve Francii vidělo přes čtyři miliony lidí, získalo Zlatou palmu na festivalu v Cannes a Oscary za nejlepší cizojazyčný titul i scénář. Hlavní role v příběhu o automobilovém závodníkovi a filmové skriptce, jimž oběma zahynuli partneři, ztvárnili Jean-Louis Trintignant a herečka Anouk Aimée.
Když nyní distributor oznámil, že Claude Lelouch svou novinku nazval Finalement, v překladu Na závěr nebo Nakonec, začali Francouzi spekulovat, zda se nejedná o tečku za dílem. Claude Lelouch takovou interpretaci tento týden na benátském festivalu odmítl. "Samozřejmě vím, že točím svoje poslední filmy, proto jsem tenhle nazval Nakonec. Ale po něm natočím další a ten se bude jmenovat: Nakonec nic nekončí," zažertoval.
"A teď vážně. Dokud budu mít nápady, chci tuhle práci dělat dál. A teď mám nápadů tolik, že se upřímně nemohu dočkat, až příští rok začneme točit další film," avizuje.
Finalement je komediální drama o právníkovi, jenž zničehonic přestane být schopný lhát, a tak se rozhodne pěšky přejít celou Francii. Cestou hledá cosi jako smysl života. Protagonistu ztvárnil šedesátiletý alžírský komik Kad Merad, dále v novince účinkují herečky Elsa Zylberstein a Sandrine Bonnaire nebo zpěvačka Barbara Pravi.
Benátský festival tento film uvádí mimo soutěž. Lelouch tu letos také převzal cenu anglicky nazvanou Glory to the Filmmaker Award, kterou pořadatelé udělují za celoživotní přínos. K dosavadním laureátům patří režiséři Ridley Scott, Brian De Palma, Spike Lee nebo Abbás Kiarostamí. "Život je jako závod. Ke konci musíte přidat, ne zpomalit," prohlásil na ceremoniálu Lelouch.
Respektovaný francouzský tvůrce je samouk, kinematografii nikdy nestudoval. První kameru mu otec koupil jako desetiletému a on se ji učil ovládat sám. Film mu prý i zachránil život. "Matka mě za války schovávala v kinech, protože to bylo jediné místo, kde nacisté nehledali Židy," vzpomínal.
Natáčet začal coby student gymnázia nejprve dokumenty. Jako kameraman na sebe upozornil koncem 50. let minulého století dokumenty o SSSR a USA. "Byl jsem první člověk ze Západu, kterému se tajně podařilo natočit záběry z moskevského mauzolea s Leninem a tehdy v roce 1957 dokonce ještě se Stalinem. Hodně jsem na tom vydělal, takže jsem pak mohl začít natáčet vlastní filmy," vypravoval.
Své první celovečerní snímky pak uvedl v 60. letech minulého století. Někdy býval s již nežijícími Françoisem Truffautem, Claudem Chabrolem či Jean-Lucem Godardem označován za příslušníka takzvané francouzské nové vlny. Sám se však její součástí nikdy být necítil a od nálepky se dodnes distancuje.
Největší slávu zažil v 60. a 70. letech minulého století na vlně zájmu o Muže a ženu. Pozdější díla měla podle kritiky sestupnou tendenci. V jeho filmech přesto účinkovali Jean-Paul Belmondo, Annie Girardot nebo Johnny Hallyday.
V roce 2006 navštívil Lelouch pražský Febiofest, kde převzal cenu Kristián. Při té příležitosti vzpomínal mimo jiné na natáčení Muže a ženy. "Cítil jsem už při natáčení, že se děje něco zvláštního. Nemohl jsem předpokládat, že film dostane Zlatou palmu, dva Oscary a bude se hrát po celém světě, ale cítil jsem, že to je příběh, jaký lidé právě potřebují," vyprávěl, jak snímek natočil velice rychle. "Potřeboval jsem jen tři týdny a sto tisíc dolarů," poznamenal.
K tomuto příběhu se Claude Lelouch později dokonce dvakrát vrátil. Nejprve v roce 1986, kdy uvedl pokračování nazvané Muž a žena po dvaceti letech, a podruhé roku 2019 dramatem nazvaným Nejlepší léta jednoho života. V obou hlavní role znovu ztvárnili Jean-Louis Trintignant a Anouk Aimée.
"Chci tímto filmem ukázat, že život je silnější než smrt," řekl tehdy režisér. Druhý film byl pro oba protagonisty poslední. Trintignant zemřel předloni, Anouk Aimée odešla předminulý měsíc.
Češi mohou znát Clauda Lelouche i díky tomu, že se roku 1972 s Milošem Formanem a dalšími tvůrci podílel na sportovní koláži z tehdejší mnichovské olympiády nazvané Viděno osmi. Forman do ní přispěl snímkem Desetiboj, v němž díky montáži nechal sportovce vystupovat pod taktovkou dirigenta Karla Böhma, mimo jiné za doprovodu Beethovenovy Deváté a bavorského folkloru.
