Její příběh je silným svědectvím o zneužívání dětských hvězd rodiči i showbyznysem, o nekončícím vnímání mladých dívek i dospělých žen jen jako sexuálních objektů, o hluboce zakořeněném sexismu a paternalismu v mediích. Detailně to vypráví nový dvoudílný dokument Brooke Shields: Pretty Baby, který lze vidět ve videotéce Disney+. Ptá se, jakou daň si globální sláva bere od nejútlejšího věku. Jaká je cena konvenčně dokonalé krásy. A co následuje, když se sexualizovanou ikonou stane dítě dávno předtím, než se své sexuality vůbec dotkne. "Moc Hollywoodu mě někdy opravdu ničila. Vždycky mě museli za něco srazit k zemi, ale pak řekli: vždyť je krásná," říká v dokumentu Brooke Shields.
Název odkazuje k filmu francouzského režiséra Louise Malleho z roku 1978, česky známého jako Děvčátko. Tehdy jedenáctiletá Brooke Shields v něm hraje dětskou prostitutku v neworleánském nevěstinci. V jedné scéně se na aukci draží její panenství. Jindy líbá herce Keitha Carradina, kterému bylo v době natáčení 29 let. Je to její první polibek v životě.
Z dnešního pohledu skandální snímek otevřeně zobrazuje dětskou nahotu a Brooke Shields okamžitě získává mediální titul sexy lolity, aniž by ve svém věku tušila, co to znamená. Někteří film vnímají jako kritický kulturní komentář, jiní v něm spatřují šokující zneužívání nicnetušícího dítěte.
Zajímavá je dobová paralela s tehdejší druhou vlnou feminismu. Ta v reakci na celospolečenské změny 60. a 70. let rozšířila emancipační debatu o témata svobodné ženské sexuality, reprodukčních práv a všeobecné rovnosti. Jednou z reakcí kultury na vzestup feminismu bylo právě sexualizování holčiček. "Jako by nám říkali: dobře, nebudete tradiční ženské, což znamenalo bezmocné, submisivní a závislé, ale nahradíme vás holčičkami," argumentuje v dokumentu americká filmařka Jean Kilbourne, která se zaměřuje na zobrazování žen v reklamě.
Zpeněžená intimita
Sama Brooke Shields si to, jak je ukazována a vnímána, dlouho neuvědomovala. Brala to coby zábavu, odmala milovala filmy a toužila hlavně hrát. Na pečlivě vybraných archivních záběrech vypadá chvílemi jako hravé dítě, později je vidět, jak ji režiséři i média stylizují do obrazu renesančního anděla či ženy vamp, tedy až démonicky svůdné či atraktivní. To vše před jejími patnáctými narozeninami.
Krátce po nich, 15. července 1980, do kin vstoupil dnes už slavný snímek Modrá laguna. Měl zachycovat sexuální probuzení dvou teenagerů na exotickém ostrově. Režisér Randal Kleiser se však rozhodl jej marketingově prodat i jako sexuální probuzení herečky, která přitom podle svých slov v době natáčení nebyla "nijak v kontaktu se svou sexualitou". Její intimitu se tvůrci snažili zpeněžit jako reklamní tahák, aniž by jim k tomu dala souhlas. Její niterný sexuální život ještě mnohokrát poté účelově zneužily světy filmu, modelingu či reklamy.
Další skandál přišel právě se sérií provokativních reklam na džíny Calvin Klein. Teenagerka v nich odříkává intelektuální a sexem zabarvené repliky, zatímco kamera lascivně sjíždí její tělo. Záběry spustily poprask a některé televizní stanice je zakázaly. V jedné Brooke Shields s vyzývavým pohledem říká: "Odložila jsem vše dětské a jsem připravena na mé calvinky." Poté si strčí prst do pusy a začne plakat. Svůdná žena, která má být zjevně připravena na calvinky i sex, se rázem mění v křehké batole. Herečka přitom vzpomíná, že ji natáčení nesmírně bavilo, protože se repliky musela naučit a reálně na roli herecky studovat. Co vlastně říkala, tolik nevnímala. Přiznává, že textu mnohdy nerozuměla.
Všem vyhovět
Celou dobu je klíčová role její matky Teri Shields. Milující, ale problematická žena byla zároveň manažerkou dcery, jejíž úspěch dvoučlennou rodinu živil. Komplikovaná matka od začátku přesvědčená o výjimečnosti krásného potomka bojovala se závislostí na alkoholu i nenaplněnými ambicemi. Brooke Shields byla jejím životním projektem a kritizovanou sexualizaci svého dítěte, později teenagerky, matka neřešila. Bojovala jedině za to, aby dcera na place netrávila celé dny a noci.
Dívka odmala působila nebývale dospěle i proto, že si musela zvyknout na matčiny nestálé nálady a obě je živit. V dokumentu přiznává, jak by si přála, aby byla matka empatičtější a kladla si otázku, kam taková míra slávy může vést a jaké může mít dopady na psychiku mladého člověka.
Velkou - a rovněž nepříliš pozitivní - roli sehrála média. Je znepokojující sledovat, s čím vším se dětská hvězda musela vyrovnat, včetně urážlivého, sexistického a ponižujícího chování o dekády starších mužů, moderátorů či novinářů. V rozhovorech ji buď přehlíželi, pokud byl v talk show přítomen i mužský režisér nebo její matka, případně dívce kladli otázky s jasně odsuzujícím podtónem: "Brooke, rozumíš tomu, jak se ostatní rodiče cítí kvůli pozornosti, které se ti dostává?"
Mocné televizní hvězdy herečku a modelku odsuzují, aby jí o chvíli později mlsně polichotily, "že až dnes ze studia odejde, určitě na ni budou myslet jinak než na dítě". Skandální přístup moderátorů, který v mnohém trvá dodnes, odhalil již lednový dokument Netflixu o herečce Pamele Anderson nazvaný Pamela: Příběh lásky.
Oba filmy jsou mimo jiné cenným vhledem do toxické kultury Hollywoodu i světových médií, už dekády prosycené misogynií a sexismem. "Když se podíváte na strukturu médií, většinou v ní rozhodují muži. Bývají to heterosexuální běloši. Je to o genderové binaritě. Je to o tom, co musí ženy udělat, aby po nich heterosexuální muži toužili," říká v dokumentu Meenakshi Gigi Durham, profesorka mediálních studií z americké univerzity a autorka knihy o sexualizaci mladých žen nazvané The Lolita Effect.
Právě v těchto chvílích se naplno odhaluje až fascinující vyzrálost a grácie náctileté Brooke Shields. Málokterý teenager musel před celým světem čelit otázkám třeba ohledně alkoholismu své milované matky. Ona však na necitlivý dotaz ohledně známek závislosti v matčině tváři klidně odpoví, že "máma trpí silnou alergií, a proto má suchou kůži".
Strategie přežití
Při sledování dokumentu nejednou vytane na mysl otázka, jak lze podobný tlak přežít. V jedné chvíli se diví sama aktérka. Popisuje, kterak se v bolestivých chvílích odpojovala od svého těla. Proti necitlivému chování režisérů, fotografů či novinářů si osvojila takzvané disociační strategie, kdy se na sebe oběť dívá zdálky, aby podobný moment vydržela. Jako při natáčení filmu Endless Love, kdy měla šestnáctiletá herečka bez sexuálních zkušeností věrohodně ztvárnit orgasmus. Protože režisér Franco Zeffirelli nebyl s autenticitou předstírané extáze spokojený, zakroutil jí silně palcem. "Vypínala jsem se. Viděla jsem, co se děje, ale nebyla jsem na ten moment nijak napojená. Byla jsem jako duch," vzpomíná.
První moment nezávislosti a artikulace vlastních názorů přichází teprve se studiem na Princetonské univerzitě. Rozhodnutím přihlásit se na vysokou školu Brooke Shields leckoho šokuje. Její krása, která splňuje představy mnohých o dokonalé fyzické atraktivitě, otupovala vědomí o jejím intelektu.
Díky divadlu, tanci a pomoci profesora, jenž jí dodává sílu věřit vlastním hypotézám, se Brooke Shields v akademickém prostředí poprvé staví sama za sebe. Zbavuje se matčiny kontroly i neustálého dohledu médií. Také si poprvé nachází přítele.
Univerzitní éra jí pomáhá zformulovat své postoje a zbavit se role objektu zejména mužských představ a fantazií. Krok, který se v patriarchální společnosti většinou neobejde bez silného protitlaku. "Je zajímavé, že jsem to tak dlouho akceptovala. Nemohla jsem najít samu sebe," přiznává dnes.
Neochotu společnosti vidět ji jako autonomní bytost s vlastními myšlenkami dokazují reakce na knihu On Your Own, kterou vydala roku 1985. Vydavatelství ji oslovilo se záměrem publikovat "průvodce pro ostatní mladé lidi, co jdou na výšku". Média však z textu vytáhla a skandalizovala zmínku o tom, že autorka je ve 20 letech stále panna. Mladá herečka, modelka, umělkyně, studentka a autorka tak opět stála před veřejným tribunálem, který zajímalo jediné: její tělo a sexualita. A znovu čelila sérii vulgárních otázek ohledně svého panenství od renomovaných novinářů nebo scénám komiků, kteří si dělali legraci z jejího údajně "antisexuálního" jména. "Nikdy nevíte, co lidé napadnou nebo co je bude zajímat. Byla jsem trochu překvapená, protože v knize na to téma není ani jedna celá kapitola," říká ve filmu.
Po ukončení studií se dvaadvacetiletá Brooke Shields musí vyrovnat s náhlou ztrátou zájmu o svou osobu i herecký um. "Být rychle tak vysoko a pak nebýt nic. Bylo to na mnoha rovinách tak těžké," popisuje. V jedné z nejtěžších chvil, kdy už dlouho nedostala žádnou nabídku, se vydává na pracovní schůzku. Žije v domnění, že vzniká film a uvažuje se o jejím obsazení. Muž, podle všeho mocný producent, kterého herečka v dokumentu nejmenuje, během schůzky ale otáčí. O snímku nemluví. Nakonec ji po večeři donutí jít na hotelový pokoj, kde ji sexuálně zneužije. "Myslela jsem, že jedno ne bude stačit. Říkala jsem si, že to musím přežít a vypadnout. Prostě jsem se vypla," vypráví herečka.
V dokumentu nepadne konkrétní obvinění, podobný vzorec sexuálního zneužívání ale prostřednictvím svědectví několika hereček odhalily novinářky Jodi Kantor a Megan Twohey v rozsáhlém pátrání deníku The New York Times z roku 2017. Jméno sexuálního predátora je dnes všeobecně známé - jeden z nejmocnějších mužů showbyznysu, producentský gigant Harvey Weinstein. Světová média začala o něm v souvislosti s vůbec prvním vyjádřením Brooke Shields ohledně znásilnění mocným producentem okamžitě spekulovat, herečka se ale konkrétněji nevyjádřila.
Systém nikdy nepomohl
Po většinu života Brooke Shields se média zajímala o její tělo nebo muže, se kterými slavnou tvář spojovala. Jedním z nich byl zpěvák Michael Jackson, se kterým se dle herečky ale jen přátelili. Spojovala je paradoxní kombinace dětské nevinnosti i vyspělosti získaná životem pod drobnohledem. Přátelství skončilo, když popová hvězda začala v rozhovorech mystifikovat, že s Brooke Shields tvoří pár.
Obrovskou pozornost vyvolalo její první manželství s tenistou Andrem Agassim. Záběry v dokumentu odhalují, jak se postupně opět dostala pod kontrolu dominantního blízkého člověka - jen už to nebyla její matka. Herečka popisuje, nakolik byl sportovec ve vztahu chorobně žárlivý a kontrolující. Mluví také o jeho agresivní reakci poté, co v seriálu Přátelé ztvárnila fanatickou fanynku postavy Joeyho Tribbianiho. Součástí humorné scény, o jejímž scénáři Agassi navíc dopředu věděl, je olizování Joeyho rukou. Tenista po natáčení zuřil: "Co si to dovoluješ? Jsi moje přítelkyně a olizuješ všechny kolem," popisuje Brooke Shields, jak pak Agassi "odjel domů a zničil všechny svoje trofeje, rozmlátil trofej z Wimbledonu, z French Open". Manželství po pár letech skončilo. "Neměli jsme se brát," shrnuje dnes herečka.
Svůj hlas definitivně našla v artikulaci vlastních témat. Když se jí s druhým manželem po mnoha pokusech o umělé oplodnění podařilo počít dítě, přišla další rána - silná poporodní deprese. Místo štěstí a lásky, které očekávala, že coby matka vytouženého dítěte bude cítit a jaké společnost od čerstvých matek tak ráda očekává, se dostavily prázdnota, vztek i únava. Překonala je s pomocí terapie a antidepresiv.
Ztracenou sílu našla v osvětě, kterou se rozhodla komunikovat téma poporodních psychických obtíží. S humorem a ironií odrazila i útoky herecké superstar Toma Cruise, který ji za braní antidepresiv otevřeně kritizoval slovy, že "nerozumí, co si dává do těla". Nakonec se po tlaku veřejnosti omluvil.
Příběh Brooke Shields mimo jiné ukazuje, jak ničivý dopad na duši může mít redukce ženských těl v pouhé objekty mužské touhy nebo něco, co lze zpeněžit. Jak si společnost přisvojuje životy dívek a žen, obzvláště těch, které zapadají do představ o konvenční kráse. Jak lidé reagují, když ty ženy vezmou životy do svých rukou a vysloví názor. A v závěru i to, jak se proměňuje ženská emancipace.
Jedna z nejsilnějších scén dvoudílného dokumentu přichází ve finále. Brooke Shields se svým druhým manželem a dvěma dospívajícími dcerami u rodinné večeře diskutují o problematických aspektech jejího účinkování v dětských filmech i reklamách. V debatě dnes sedmapadesátileté matky o zneužívání a sexualizaci dětského těla vyvstává mimořádné sebevědomí i jasně vytyčené hranice mladých žen. Když se zeptá dcer, jaký je rozdíl mezi zveřejňováním vlastních sexy fotografií na sociálních sítích a jejím působením v Hollywoodu 70. a 80. let, odpoví jí ta šestnáctiletá: "Můžu zveřejnit fotku v bikinách, protože ji zveřejňuji já sama. Vytvářím si tím sebevědomí a to je posilující. O tobě tehdy rozhodovali jiní, ale to nebyla tvoje vina."
