Pětapadesátiletý britský rodák Steve McQueen na sebe coby filmař poprvé upozornil snímkem Hlad z roku 2008, syrovým zachycením hladovky člena Irské republikánské armády Bobbyho Sandse v roce 1981. Od té doby jeho převážně historická díla pohlížejí kritickým okem na společenské napětí. Listují spíše zapomenutými stránkami dějin, které obvykle vnímají očima těch, kdo nestáli "u kormidla". A humanistický apel mísí s pevně danou koncepcí.
Blitz, jejž lze vidět na platformě Apple TV+, je podle McQueena jeho nejnákladnějším filmem. A od prvních chvil vypadá, že by po jeho vítězném oscarovém titulu 12 let v řetězech z roku 2013 opět mohl promluvit do klání o nejznámější hollywoodské sošky.
Je to až dickensovsky pojatá odysea válečným Londýnem, zdánlivě výrazně sentimentálnější snímek než autorovy předchozí. S kulturními i společenskými odkazy však pracuje promyšleněji, než by se na první pohled mohlo zdát.
McQueena inspirovala zkušenost, kdy se roku 2003 zúčastnil skutečné válečné mise v Iráku. Dle vlastních slov poprvé pocítil zvláštní sounáležitost, kdy slovo nacionalismus náhle mělo především pozitivní konotace, neboť se vojáci ze všech koutů a zemí Spojeného království semkli a drželi při sobě. Inspirován tímto zážitkem a fotografií malého černošského chlapce držícího uprostřed rozbombardovaného válečného Londýna obří kufr, který je ve velkém nepoměru k jeho tělu, napsal a natočil snímek plný pozoruhodných protikladů.
Blitz nezkoumá válečnou mašinerii, nehledí na britské vojáky ani na německé útočníky. Sleduje chod metropole očima žen, které ji udržují v chodu.
Jednou z nich je Rita hraná Saoirse Ronan, svobodná matka, která má chlapce s mužem pocházejícím z Grenady. Tam byl dotyčný deportován dříve, než se hoch narodil. Ona nyní posílá devítiletého George na venkov, aby tam přečkal válku v bezpečí. Scéna na nádraží končí dramaticky, neboť chlapec uraženě odbíhá do vlaku a odmítá se s matkou pohledem či slovem rozloučit. Jenže záhy vyskakuje z jedoucího vozu, odhodlaný se vrátit.
Podobně jako McQueenova série pěti filmů Sekyrka z roku 2020 - odehrávající se v komunitě londýnských migrantů 60. až 80. let minulého století - i Blitz skrze historické obrazy promlouvá k dnešku.
Oproti komorní Sekyrce tentokrát jde o mnohem výpravnější pobyt v ulicích, rozbombardovaných útrobách domů či zatopených stanicích metra. Režisér a scenárista sleduje Londýn očima devítiletého chlapce, jeho matky, dalších žen nebo černošského vojáka, který dohlíží na bezpečí v ulicích. A jako by se tentokrát pokoušel smířit obžalobu tehdejší segregované britské společnosti s apelem na soudržnost a humanitu.
Novinka místy připomíná snímky veterána britského filmového realismu Kena Loache. Někdy tu postavy hovoří až příliš typově, tak jako ve scénářích Loachových dramat od Paula Lavertyho zastupují obecnější pravdy. A naopak skupina zlodějíčků rabujících trosky domů, která zkříží cestu chlapci bloudícímu Londýnem ve snaze najít matku, vypadá jako až karikaturně zlotřilá společnost odkudsi z románů Charlese Dickense v 19. století.
Jenže McQueen s celým tímto arzenálem kulturních dějin pracuje zcela vědomě, jeho Londýn je větším místem než jen oním rozbombardovaným městem roku 1940. Mluví o situaci menšin, o roli žen v dějinách i aktuálních konfliktech na Ukrajině a dalších současných bojištích.
Vypráví o společenských rozdílech s naléhavostí, ale také chytře. Vždy když příliš popustí uzdu emocí, přichází střih dříve, než by vše působilo sentimentálně. V nejnapínavějším momentě umí elegantně zmizet do jiné dějové linie. A jeho kaleidoskop osudů působivě pracuje s hned několika typy kontrastů.
Film ukazuje děsivé hlavice bomb mířící vstříc kameře, ale také všudypřítomný tanec a zpěv coby obranu před strachem, depresí a zoufalstvím. Přitom čistě způsobem snímání umí postihnout odlišnost světa bavící se smetánky, pokoušející se na chvíli zapomenout na válku, a zaplivané špeluňky, kde hledají rozptýlení ti níže postavení na společenském žebříčku.
Zrůdný padouch děsící malého chlapce se vmžiku mění v člověka, který zároveň při vypouštění hrůzy řeší vlastní traumata a rozpolcený duševní stav.
Scéna, kdy loupeživá parta hraje zvrhlé divadélko s ostatky mrtvol po bombovém útoku, může být známkou cynismu a morální okoralosti, stejně jako vyobrazením světa, v němž ti nejchudší bojují o přežití.
Steve McQueen už natočil osobitější filmy. Bylo by ale nespravedlivé brát jeho novinku jen jako historickou látku, která usiluje o Oscara. Také za Blitzem je osobní výpověď příslušníka menšiny, jenž se pokouší o podobně heroický úkol jako jeho malý hrdina.
Při pouti válečným Londýnem hledá nejen sociální příkopy, ale také solidaritu. Jako by svým filmařským gestem chtěl podat ruku i dnešní rozštěpené společnosti.
Film
Blitz
Scénář a režie: Steve McQueen
Film je k vidění ve videotéce Apple TV+.
