Život je jako tranzitní zóna. V osudech ztroskotanců z knihy nehapruje jen letový řád

Petr A. Bílek Petr A. Bílek
3. 1. 2024 17:00
Sejdou se ve stejnou chvíli na stejném letištním tranzitu. Čtyři životní příběhy vypráví nová kniha Biancy Bellové nazvaná Transfer. Každému protagonistovi je věnována samostatná povídka, teprve z celku ale plyne zastřešující téma: hodnoty, kvůli nimž jsme schopni nechat naše životy běžet dál samospádem anebo ten koloběh naopak zastavit a začít znova, jinak.
V nové knize Biancy Bellové se čtyři ztroskotanci upínají k tomu, že jim neletí letadlo. V jejich životech ale hapruje víc než letový řád.
V nové knize Biancy Bellové se čtyři ztroskotanci upínají k tomu, že jim neletí letadlo. V jejich životech ale hapruje víc než letový řád. | Foto: ČTK / imago stock&people

Česká spisovatelka a jinak také tlumočnice s bulharskými kořeny Bellová pronikla mezi velká jména současné domácí prózy čtvrtým románem Jezero z roku 2016. Byl přeložen do mnoha jazyků a získal několik cen včetně Magnesie Litery pro knihu roku.

Na úspěch autorka navázala novelou Mona. Pak ale jako by si uvědomila, že nedává smysl lít opakovaně novou látku do neměnného vyprávěcího kadlubu, a dál už ohledávala odlišná teritoria: Tyhle fragmenty byly sbírkou vycizelovaných povídek o hodnotách, které nyní uctíváme, kdežto předloňský román Ostrov se odehrával mimo moderní čas i prostor a skládal poctu umění vyprávět, byť se jeho protagonistům třeba příliš nedařilo žít.

Nová povídková sbírka Transfer potvrzuje, že Bellová trochu vědomě stojí mimo hlavní proud komerčně úspěšné literatury. Její čtenářská obliba vyžaduje, aby autoři ani trochu neexperimentovali, aby v novém balení nabídli totéž, co už se líbilo předtím. Proto se v takových knihách zpravidla vše točí kolem milostných či rodinných vztahů, k nimž společenské a historické souvislosti vytváří jen úhledné, přehledné pozadí. Proto bývají vyprávěny unylým stylem, který se nevyznačuje originalitou a nepřekáží rychlému čtení. Člověk hned napoprvé vše pochopí a může se vrhnout na další novinku z knihkupectví.

Bellová si naopak s psaním pohrává. Zkouší nezvyklé cesty a přemýšlí, jak vše sestavit tak, aby čtenář vstřebal i nuance, aby se vracel a nad přečteným přemýšlel.

Transfer se zaměřuje na životní příběhy, v nichž hrají roli láska, vztahy k druhým a komplikace, jež přináší osud či náhoda. Všichni protagonisté už jsou za zenitem, nemohou očekávat, že ty nejkrásnější chvíle teprve přijdou. Linda se v tranzitu ocitá při návratu z matčina pohřbu. Její let je v době po pandemii, kdy aerolinky zápasí s nedostatkem zaměstnanců, zrušený a ona s dalšími cestujícími končí v letištním hotelu. Tam zažívá vztahový polorománek, z něhož plyne, že už se o ni nikdo starat nebude a že soucit nelze vyžadovat.

Bianca Bellová vloni v Londýně převzala literární cenu vyhlašovanou Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj.
Bianca Bellová vloni v Londýně převzala literární cenu vyhlašovanou Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. | Foto: Marta Režová

Intelektuál Michael v transferu povzneseně pozoruje jevový povrch nynějšího světa, který se mu jeví jako umělý, strojený, a tak se upne na snění o dobrých časech, kdy se místo mozku pracovalo rukama nebo nohama a všichni žili autenticky.

Další hrdina David je z hlediska spořádaných životů beznadějným loserem, ale má tu vlastnost, že miluje knihy Jacka Kerouaca. V transferu se ocitá po návratu z Řecka, kde byl navštívit člověka, který s americkým prozaikem mluvil. Konečně poslední protagonistka Silva má tři děti s malířskou celebritou, z níž je ale teď už jen bezmocný stařec.

Nikomu se nic zásadního nestane. Postavy nezažívají procitnutí, kdy by náhle viděly, co a proč udělaly špatně. Autorka je nestaví na póly kladných či jednoznačně odpudivých. A o to jde: velká literatura nevzniká tak, že se vezmou velké děje jako vražda, znásilnění či terorizování členů rodiny. Staří mistři uměli napsat pěkný kousek jen o tom, že se někdo nějak podívá či zodpoví otázku.

U Bellové tento pocit schopné práce s detailem, nuancí, s pocitem, v němž se malé a fádní náhle jeví jako fatální, ožívá. Na malém prostoru ani ne stopadesátistránkové knihy si hlídá, aby popisy, promluvy i myšlenkové pochody aktérů byly funkční a umožnily čtenáři reflektovat, že to, v co věří jeden, vyvrací zkušenost druhého. Že neexistují jednoduchá řešení či hodnoty, které lze vykřikovat jako hesla. Že nemluvíme jen proto, abychom si co nejpřesněji řekli, jak se věci mají, ale naopak abychom si udrželi iluzi, že vina je vždy na někom jiném.

Sbírka povídek Transfer není nejzásadnější knihou Bellové. Představuje však dobrý důkaz, že literatura ani v dnešních časech nemusí být prvoplánová a není nutné do ní tahat motivy, které právě hýbou světem. Že jde nově psát také o tématech věčných: o tom, že neumíme dobře naložit se svými životy, že nezvládáme vždy kormidlovat tím směrem, který se vzdálenému pozorovateli jeví jako jediný smysluplný.

Bellová si vyrobila čtyři ztroskotance upínající se k tomu, že jim neletí letadlo. A nabízí šanci přemýšlet nad tím, co vše v těch jejich životech hapruje víc než letový řád.

Kniha

Bianca Bellová: Transfer

Bianca Bellová: Transfer
Nakladatelství Host 2023, 136 stran, 349 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy