Karlovy Vary - Už je to deset let, co stařičká píseň od The Velvet Underground pojmenovala koncertní fenomén objímající celosvětovou scénu hudebníků, kteří nehodlají ztrácet čas handrkováním v hitparádách. Scénu umělců, kteří si podávají se svými fanoušky ruce a s chutí k nim sestupují z pódií do kotle.
Nyní si na karlovarském filmovém festivalu odbyl premiéru dokument o této permanentní koncertní události: All Tomorrow´s Parties.
All Tomorrow´s Parties dnes znamená hlavně festival, který definuje postoj k hudbě, kultuře a potažmo k životu. Duše celé rodiny ATP Barry Hogan ve filmu, ležérně mapujícím uplynulou dekádu scénotvorného podniku, vysvětluje: "Je to alternativa k velkým festivalům. Sami umělci kurátorují program - vezmou svou sbírku desek a postaví ji na pódium."
Stejný étos platí i pro film, který se nespoléhá jen na profesionálně točené záběry nadpozemských rockových hvězd a devótní publikum. Film All Tomorrow´s Parties funguje jako krasohled nafutrovaný materiálem z více než dvoustovky zdrojů.
Fanouškovské záběry z mobilů, videokamer i profi techniky v osmdesátiminutové mozaice víří jako vizuální šampaňské. Kompilát na sebe naštěstí nestrhává pozornost svojí artistností - ohňostroj obrazů pracuje soustředěně jen pro hudbu a film.
"Táta Simpson" kurátorem
Bezvýhradná láska k živé muzice pomohla autorům i zdánlivě tolik nesourodou hromadu materiálu stmelit v kompaktní celek s dráždivou dramaturgickou linkou. Mnohé se vysvětluje tím, že finální slovo v zástupu kreativců obstaral horoucí milovník a sběratel filmových záběrů všemožných indie kapel Vincent Moon a souměrně srdcařský režisér Jonathan Cauette.
Barry Hogan během uplynulé dekády umožnil sestavit si svůj hudební dream team už pěkné řádce kapel. V přímořském prázdninovém kempu Butlins somersetského městečka Minehead, mezi atrakcemi pro děti a neonovými pinballovými stoly, rýsovali víkendový line-up třeba Mogwai, Shellac, Dirty Three nebo The Breeders.
Přičemž se ATP festivaly a jeho různorodé odnože prakticky paralelně začaly odehrávat v Londýně a v Americe. Vedle hrdinů alternativní hudby Sonic Youth a My Bloody Valentine ATP projektoval třeba i "táta Simpson", Matt Groening.
Do záznamů aktuálních borců nezávislé hudby, jakými jsou Battles, Yeah Yeah Yeahs nebo Akron/Family, se vejde rapový chrlič GZA a v archivních záznamech promlouvají ctění starci Patti Smith nebo Iggy Pop, kteří se pak předvádí ve stejné formě jako jejich o dvě generace mladší souputníci v hudební nezávislosti.
Co mají mladí dělat?
"Punk rock je často slovo užívané diletanty a bezohlednými manipulátory. Je to hudba, která si bere veškerou energii těla, srdce, duše a mysli mladých lidí, kteří do ní dávají všechno, co mají," říká plamenně mladý Iggy, který o čtvrtstoletí později s obnovenými The Stooges svým stagedivingem z pódia ATP působí o špetku vitálněji.
Ceny lístků na festival automaticky zahrnují ubytování v chatkách, ze kterých je to k centru dění co by trsátkem dohodil. Mezi ubikacemi se pak také odehrává spousta neplánovaných vystoupení nejen oficiálních umělců, ale i samotných fanoušků.
| Čtěte také: Sonic Youth nejsou mladí ani hluční, ale pořád cool Nick Cave ještě není žádný lazar |
"Rock ´n´roll je brán jako kultura mladých. Ale když je monopolizována byznysem, co mají mladí dělat?" ptá se v řečnické anketě Thurston Moore. "Myslím, že musí zničit tenhle kapitalistický proces likvidování mladé kultury vším tím masovým marketingem a paranoidním chováním komerční kontroly. A prvním krokem je zničit nahrávací společnosti. Souhlasíte?" pronáší v obklopení fanoušků lídr Sonic Youth, kteří k ATP patří stejně neodmyslitelně jako jimi milované zvukové extrémy.
Osvětim s dobrou hudbou
Nick Cave, vyřvávající No Pussy Blues své kapely Grinderman, která si na ATP odbyla premiéru, kempové prostředí festivalu na tiskovce komentuje jako "Osvětim s dobrou hudbou". Do filmu se ale nedostalo, že jinak těžko dostupná hvězda se po celý festival kurátorovaný kamarády Dirty Three procházela mezi lidmi, popíjela s nimi drinky a ukazovala jim své děti. Jen když jste Cavea poprosili o rozhovor, řekl, že se musí jít vysrat do sprchy.
All Tomorrow´s Parties nabízí unikátní příležitosti pro umělce i fanoušky. Dochází k jinde nevídaným hudebním flirtům. Právě na ATP se uskutečnilo zmrtvýchvstání Portishead nebo se vrátili newyorští harcovníci The Only Ones. Stejně unikátní film plyne jako průběh večírku. Slyšet tolik skvělé hudby nakoncentrované do pouhých tří dní strhává k zemi a zase vymršťuje na nohy.
Snímek o tomhle jedinečném festivalu není agitkou ani školometským vymezováním se vůči ostatním. Je pádným podpořením bonmotu, že alternativní hudba je novým mainstreamem. Tohle není menšinová záležitost. Tohle je budoucnost alternativního národa, milujícího hudbu, ochotného věnovat jí svůj čas a srdce. "Nejde v první řadě o vydělávání peněz, ale o vytváření něčeho, v co věříme." Barrymu Hoganovi zkrátka nelze nevěřit.
